Chtěla bych být svatá!

images (18)Neustále se na sobě snažím pracovat. Někdy to jde lehce, někdy hůře. Člověk si chybu v softwaru musí uvědomit, a ani pak to není jednoduché. V hlavě máme strašně silně zakořeněné rovnice našeho chování. Přeprogramovat ten software je oříšek. Já jsem pořád jednou nohou v minulosti a ne a ne z té minulosti vyskočit. A když, tak třeba jen na chvilku. No, snažím se.

Pomáhám si různě: v psychoterapii jsem byla docela dost dlouho, v čarodějnice nevěřím, pak jsem se setkala s jednou slečnou, která mi začala vyprávět o kaučinku. To mě zaujalo dost, měla jsem už dost toho hrabání se v minulosti, dost se znám, prostě terapie je na strašně dlouhé lokte. Ta slečna nebyla ještě úplně „hotový“ kauč, zatím byla někde na půli cesty. Dohodly jsme se na kaučování po telefonu. Bydlíme dost daleko od sebe. Musím říct, že mi to pomohlo dost. Vlastně z našich telefonních rozhovorů stále čerpám. Jenže – to je moje specialita, jsem si řekla, že už se ukaučuju sama a nechala jsem toho.

V listopadu loňského roku jsem se dostala do takové hodně nepříjemné životní situace, na kterou jsem byla hodně krátká, musela jsem přiznat sama sobě. Zavolala jsem tedy „svojí“ kaučce na telefonu. Ta mi doporučila jednu mediálně hodně známou kolegyni. I vydala jsem se za ní. A opět – bylo to skvělé. Bohužel dojíždění a její odměna se vyšplhaly hodně vysoko. Sice vím, že není nic cennějšího, než můj poklidný život, ale vlastně mě nebavilo to dojíždění. A zase – dala mi tak dobrý trénink, že jsem jen čuměla.

V minulém roce jsem využila i párkrát jednorázové služby psychologa. Potřebovala jsem se poradit ohledně dětí. Nechci dělat při výchově zbytečné chyby.

V neděli jsem navštívila po delší době mši svatou. Bylo to velmi příjemné, děti zpívaly až tančily, pan farář měl krásnou řeč, byla to totiž tzv. mše dětská – rozuměj, pro děti. Sedím si v tom kostele, poslouchám ty chytrá, lety vyzkoušená moudra a je mi fajn. Najednou je mi všechno jasné, cítím se v klidu a bezpečí. DESATERO. V tom to totiž skoro všechno tkví. Škoda, že ten náš software od narození Desatero neobsahuje. Bylo by nám líp, všem.

Nejsem věřící, jsem nepokřtěná, bez svatého přijímání. Čekám v tom kostele pořád, že na mě Bůh odněkud skočí a pomůže mi s tou vírou a hlavně s vnitřním řádem. Hele a pořád nic, asi mi nevěří 🙂

No, tak to je takový první, předvelikonoční příspěvek. Chtěla bych  být totiž svatá! (a asi bez tolika práce na sobě).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *