Září 2015 – Ženy 40+

Jantarová komnata už brzy objevena v Janských Lázních

Propadla jsem vyklízení a vyhazování nepotřebných věcí. Musím se přiznat, že i v nějakém tom dalším plánu trochu doufám, že objevím poklad po sudetských Němcích, neb vyklízím půdu na boudě v Krkonoších. Jsem na úplném začátku a pokladů dnes požehnaně. Není to přesně, co bych očekávala, ale kousky to jsou velmi zajímavé, odkrývám právě osmdesátá léta. Ty jsem samozřejmě prožila, takže nálezy jsou mi historicky blízké. Postupuji pomalu, ale o to důkladněji. Jsem sama ze sebe překvapena, jak mě tato činnost baví a určitým způsobem naplňuje, ač k normálnímu každodennímu úklidu mám vyloženě nepěkný vztah. Ten mi přijde často velmi zbytečný a snažím se maximálně delegovat na další členy domácnosti. Napadlo mě, že se jedná o začátek nějaké mojí nové životní epochy, protože impuls k vyklízení jsem dostala velmi silný a pro mě zatím nepochopitelný. Vyklízení přebilo dokonce i možnost si jít ve volné chvilce, kdy jsou děti ve školních zařízeních, zaběhat v přilehlých lesích za naprosto senzačního počasí. Kontejnery se postupně, ale rychle plní a moje duše začíná být nějakým stylem lehčí až bych řekla, že se blížím k nirváně. Jelikož se ve svých letech už docela dobře znám, bojím se, že za vším vězí motivace, spojená s nálezem pokladu. Hledání pokladů je totiž moje celoživotní cesta 🙂 . Z dnešních nálezů:

Hliníkové hrnky bez lemu, průměr 9cm, původně zabalené, SMC – 10,- Kčs za kus, dílo: Kovodružstvo 539 42 Svratouch – pravděpodobně je řetízkem připevním k našemu potoku pro občerstvování turistů.

žehlička Eta- 2244, v původním balení, pouze lehce zaprášená (asi kontejner)

děrovačka, zaprášená, funkční, vínová – ponechám pro potřeby rodiny

z tohoto nálezu budou mít moji synové asi největší radost

Konec Facebooku za dveřmi

Konec Facebooku je za dveřmi. Stal se z něho nástroj, který se žádnému politikovi nemůže líbit. Informace se začaly šířit tak rychle a zběsile, jak se to nikomu nemohlo ještě před pár lety ani zdát. V podstatě chápu, že je v některých zemích zakázán, kdyby byl povolen, máme na krku další velkou vlnu imigrantů i z Číny (např.). CNN napsal: Podle mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International je čínský model používání internetu modelem „extrémní kontroly a potlačování“. Čína, jejíž vláda to zdůvodňuje otázkou národní bezpečnosti, ale kurz pravděpodobně brzy nezmění. Brzy Čínu budou následovat v omezování Facebooku další státy. Je jasné, že Facebook se vymknul kontrole. Je otázkou času, kdy Mark Elliot Zuckerberg, dostane za jeho zrušení takovou částku, nebo prostě jen nůž na krku, že názor na své oblíbené dítě změní a nastane konec – světa zatím ne, ale i ten už to má taky dost spočítané. Carpe diem!

Pozor na kamarádky!!!

Miluju, když se víkend prodlouží o den. Jsou z toho hned malé prázdniny. Festival Mezi Ploty se zadařil. Bohužel jsem nezvolila správný outfit (letní šaty, ale parádní), zima mě z festivalu vyhnala o pár hodin dřív, ale vyloženě jsem si to užila v Rodinné zóně. Hned mě to upgradovalo na nejlepší mamku na světě plus jedna. Strávila jsem poměrně dost času se starším synem v autě a opravdu by mě zajímalo, dokdy děti věří na zoubkové víly a Ježíška. Je to jistý druh šikany, co jsme si na sebe ušili. Ve chvíli, kdy mu vypadl zub, si hodně nahlas přál, aby mu zoubková víla nechala alespoň pět set korun pod polštářem, protože nutně potřebuje Gopro hero 4, což je kamera, co se připevňuje na helmu a pak k počítači a dělají se s ní vůbec psí kusy. Do toho mi vysvětloval, jaké letouny nasadili Němci v druhé světové válce a proč zaujali strategii vyhladovění u Stalingradu. Moc mi to s tou zoubkovou vílou nešlo dohromady. Víla samozřejmě přišla a zanechala slušnou odměnu za to, že zub stejně po cestě někde ztratil. Opravdu výborně jsem se pobavila na Mezi Ploty afterparty u kamarádky, kterou letos znám už třicet let. Kamarádství ze střední a i základní školy je úplně nejvíc, co si člověk může přát. Není důležitá totiž frekvence návštěv. Dost si toho považuji. Jsem tam sama sebou. Mimo jiné je to kvůli tomu, že má chápavého a tolerantního manžela. Jinak by návštěvy nemohly probíhat v tak skvělé a uvolněné atmosféře. Jako důkaz dodám, že ráno uvařil super květákovou polévku (večer nám udělal super hamburgery) a šel spát o dooooooooost dříve, než my. Manželé v kamarádství žen hrají velmi výraznou roli. Někdy tak výraznou, že si je pak ty kamarádky odvedou. Jani, pozor na ně! A nezapomeň nikdy na Hustou čtyřku 🙂 .

Kyselá prdel R.I.P.

Bílý ručník dnes vhozen do ringu. Nebudu přemýšlet, proč se tak stalo. Nechci si svoje zásluhy nějak snižovat tím, že bych třeba zjistila, že se tak stalo působením krvavého úplňku. Můj boj měl smysl. Tvůj krátký život také. Odpočívej v pokoji. Byla jsem s tebou ráda. Je mi líto, že už nikoho nerozpálíš doběla tak, jaks´ to uměla jen ty. Škoda, že už nebudeš u toho, jak si s protivníkem podám ruku a zajdeme na Guiness a na rodinnou terapii. R.I.P

Černá díra u Černé hory

Takže je to jasné. U nás v domě je na sto procent černá díra. Když se ztrácely pouze ponožky, nedávala jsem tomuto úkazu žádnou váhu. Momentálně se ztrácí i boty (vždy jedna z páru). Nejsou – ani časem k nalezení. Momentálně se bojím, že už mě zatratí v další knihovně, protože dvě knihy zmizely beze stopy. Nemůžu najít ani klíče od trezoru, takže se cítím dost v ohrožení, kdyby nějaký zloduch k nám přišel na návštěvu, tak klíče nenajdu, ani kdyby mě mučil. Další varianta je počáteční fáze Alzheimera, ale to by v tom lítala celá rodina, nejen já. Statisticky to prostě nedává smysl. Takže – černá díra jedině a zatraceně velká. A tento příspěvek píšu v maximálním vystresování, protože nemůžu najít ani klíče od auta a už jsem měla asi půl hodiny někde být!!!!!

Mezi Ploty duševně letos zachrání i mě

Je to už skoro týden, co i několikrát za den vidím pohádky Tři bratři, Pat a Mat, Megamysl a nyní moje oblíbené Alvin a Chipmunkové. Mám nemocné dítě. Zaplaťbůh se už nedívá na Krtečka, na toho s těmi jeho hroznými citoslovci, jsem už úplně alergická. Proto je mi jeho fúze s čínskou pandou úplně u pr….. (omlouvám se). Nevím proč, ale ti Chipmunkové mi byli dost nesympatičtí, i když jsem je nikdy neviděla, asi špatná mediální masáž. Prostě jsem je odepsala. Nyní je to můj oblíbený dětský film. Je to fakt vtipné. Tři bratři jsou také svělí, ale když je vidíte pět krát za sebou, krása zmizí. Jsem proto moc ráda, že již zítra zanechám rodinu odpočinku a odjíždím za kulturou do Prahy. Přes den se kulturně předávkuji na festivale Mezi Ploty, večer už mám domluvenou grilovačku a trochu i vínovačku v Roztokách u Prahy. Těším se na všechny vítěze soutěže o vstupenky na Mezi Ploty, uděláme si společné selfie 🙂

Zase do Irska

V létě 2013 bylo i v Irsku neuvěřitelné horko. Ani zahraniční turisté neoblékali do moře neopreny, Irové se potili ve vlastní šťávě a ze všech domů zmizel, alespoň na chvíli, takový ten klasický zatuchlý smrádek. Opouštěla jsem Dublin s přesvědčením, že už se nikdy nevrátím. Zanechala jsem tam právníkům na palmáre tolik, že by se z toho pořídil menší domeček v zajímavé lokalitě. Zahořkla jsem. Irské soudy ale pracují velmi flexibilně a tak nějak, řekla bych, rychle, bez strachu, vytáček a zodpovědně. (A nebo se mi to zdálo proto, že jsem měla skvělé právníky). Zběsilým tempem uplynuly dva roky a znovu se s Dublinem potkám. A musím říct, že se těším. Všechno zlé, je totiž fakt pro něco dobré. Vracím se vlastně do svého druhého domova, který jsem málem úplně zbytečně zavrhla. Zkusím všechny svoje zkušenosti nyní zúročit. Už brzy bude moje kniha v prodeji na anglosaském trhu, Dublin v halloweenském čase bude dobré místo pro virtuální křest e-booku Fidel a Julie. Držte mu palce 🙂 . Závěrem bych chtěla ještě napsat takovou drobnou poznámku: Strach je převlečená Lež k sobě samému.

Zbytečnosti

V životě děláme spoustu zbytečností, zdá se. Jenže za čas zjistíme, že zbytečnost byla sakra důležitá v tom celém balíčku našeho života. Ve škole mě třeba vůbec nebavilo učit se psát na psacím stroji – počítače ještě moc nebyly. Dnes je to pro mě jedna z nejdůležitějších věcí, co mi střední škola dala. Na svých dětech vidím, že pro ně je největší zbytečnost si čistit pořádně ráno a večer zuby. Myslím, že jsem to měla podobně. Teď jsem naprosto profesionální čistič, používám vše možné, vím, že je to to nejlepší, co pro své zuby, aby mi vydržely až do hrobu, můžu udělat. U svého otce vidím velký posun v tom, že zjistil, že budovat a stavět nesmyslné stavby na úkor rodiny, byla také velká zbytečnost. Nikdo ho za to nechválí a neobdivuje a zkázy jsou to časově nevratné. Na druhou stranu bude v důchodu zabezpečen a není odkázán na pomoc státu a hodně daleko odstěhovaných dcer. Jinak to ale neuměl. Třeba to bylo dobře. Já jsem naprosto zbytečně, v daný okamžik, uháčkovala naprosto zbytečnou čepici z Tesco tašky. Našla jsem doma spoustu igelitek. Tak jsem je chtěla zužitkovat. Mohla skončit v koši. Teď se o ni děti perou. Slouží k různým věcem a dělá radost. Napadá mě, že si někdy zbytečně navzájem ubližujeme – ale co když se někdy v budoucnosti uvidí, že to ubližování má třeba nějaký smysl? Uff. Mohou se zkušenosti stát zbytečností?

U nás na horách

U nás v Janských Lázních máme skvělou restauraci, jmenuje se Karmela. Jsem ráda, že majitelé jsou moji kamarádi. Takovou gastronomii kousek od baráku, bych všem přála. Dnes například rybka, něco mezi lososem a pstruhem. Paráda.Včera sumeček africký. Manžel zase miluje jejich dančí guláš a děti, daleko od McDonalda, nejbližší je cca 90 km, mají rádi jejich hranolky. Prý jsou stejné. Nevím. Ráda zajdu i na tataráček z rajčat. Asi se jmenuje jinak, ale chutná báječně. Město má kolem 900 obyvatel, ale rozhodně se tady nenudíme, a když, tak Trutnov (UFFO) je kousek. Baví mě projíždět lesem, městem a troubit a mávat na všechny známé, většinou hoteliéry a majitele reastaurací, naplaveniny. Jsem taky naplavenina a tak nějak držíme všichni spolu. Místní nás sice po několika letech registrují, ale do komunity, jestli nějaká tedy existuje, nepřijímají. Je to divné v těchto končinách, kde skutečně místní obyvatelstvo bylo násilně vyhnáno. Asi se cítí být VIP naplaveninami. Zde jsem pochopila, proč Češi nemají rádi imigranty, nemají totiž rádi ani naplaveniny. Stěhování není pro Čechy koníček a tak se na něj dívají s odporem a strachem. Nedůvěrou. Je to zvláštní, protože v sezoně se Janské Lázně nafouknou o sněhuchtivé turisty a do lázní průběžně najíždějí pacienti ze všech koutů republiky. Není to klasické statické město. Trochu, velmi lehce, mi energií připomínají letiště. Život na horách není pro každého, ale kdo vydrží první dvě sezony, je to láska na celý život.

Kreativitou k přežití aneb vlastní lhostejností do hrobu

Bude to už týden, co se v médiích objevila ta hrozivá fotografie utonulého syrského chlapečka. Okamžitě, jako matce dvou synů, mě napadlo, jak je možné, že nemá záchrannou vestičku, která by mu MOŽNÁ pomohla přežít. Nikdy bych své dítě na loď bez vesty nepustila. Třeba v době nalodění k dispozici žádná nebyla, nebo nebyl čas ji nasadit (stejně nechápu). Doma jsme si udělali vlastní vestu, stačilo k tomu pár PET lahví a fungovala. Zase jsem se přesvědčila, jak kreativita je v životě potřebná.

Bez záchranné vesty nikdy do lodě!!! – link na výsledek našeho pokusu