Jsem čarodějnice Lucie Tarotová

IMG_3479

Když vám chybí kus rodiny, v mém případě jeden syn, který odjel před Vánocemi přes oceán za taťkou, musíte si vymyslet náhradní program, jinak se zblázníte. Věděla jsem, že mi bude moc chybět, ale nechtěla jsem svým bližním zkazit sváteční dny. Musí se vytlouct klín klínem, zasadit nové tradice. Koupila jsem si tarotové karty  a začala být čarodějnice už od počátku prosince. Přihlásila jsem se na kurs jejich vykládání. Of course, mám na to talent. Pořídila jsem si krásné karty s keltskými motivy a draky. Můj příští rok bude strašně pohodový a bezva, stejně jako celé mojí  rodině ten rok přeje. Musím se přiznat, že vykládání karet je velmi tajemné a zajímavé.  Tolik věcí je, co musím na sobě změnit, abych dosáhla nirvány. Už je mi všechno jasné a na všechno mám odpovědi. Dokonce si umím přičarovat diamanty. Jen si musím dávat pozor na jednu servírku z našeho oblíbeného baru, jde mi těžce po manželovi. Nechápe moji vnitřní krásu, ta kráva dvacetiletá! Krásný nový rok všem. A vím jak to všechno dopadne.

Láska voní

IMG_3478Aby nám vánoční cukroví zůstalo co nejvzácnější, uschovala jsem ho netradičně na  nedostupném místě a velmi zřídka ho doplňuji. Měním s odcházením Vánoc mističky, kam cukroví kreativně naskládávám – den ode dne do menších a menších. K tomu, abych nádobky s dobrotami doplnila, potřebuji štafle. Dnes jsem si na nich docela zabalancovala. Manžel šel kolem, do štaflí kopnul a já mu skončila v náručí. Mrkla jsem na něj. On pohyb mých očí svými dlouhými řasami opětoval. Už dlooouho se nám to nestalo. Přeskočila TA ONA jiskra. Znovu. Připadala jsem si jako zachráněná princezna. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a vychutnala  výjimečnou mikrosekundu, než mě postavil na zem. Voní krásně. Ten můj manžel milovaný. A prý jsem jak pírko lehká. Ač občas složité, něco to manželství do sebe má. Jistota???

 

Za tuto zimu nemůže globální oteplování

bahnoAč jsem se snažila, abych se stravovala o Vánocích střídmě, přece jen mě jídlo konečně zmohlo. Dnes byla husa, sice light verze, ale i tak jsem se necítila fit. Poznala jsem to, když jsem si zavazovala tkaničky, musela jsem zasednout, z předklonu to šlo ztuha a na jedné noze jsem se také moc dobře neudržela. Plán byl, že si půjdu zaběhat do lesa. Jen jsem do něj vběhla, hned jsem si to rozmyslela, všude bylo bahno. Tu mazlavou hmotu na sobě prostě nesnáším a na Spartan race jsem neměla pomyšlení. Bylo jasné, že ani kolo není správná volba, je lehčí hodit tenisky do pračky, než kolo hodinu vystříkávat wapkou. Tak moc jsem potřebovala nejen pro tělo, ale i pro klid v duši nějakou fyzickou aktivitu, že jsem vzala sekačku a vyrazila upravovat přírodou zblblou trávu. Bohužel po chvíli jsem sekačkou zajela do tak husté závěje z bahna, že i silný motor měl problém. Bahno v obličeji a všude mě neminulo. Pak mě to všechno docvaklo. Pořídili jsme si novou sněhovou frézu, letos sníh nebude.

Dárky samozřejmě jen od srdce

nátytek z paletSice mi Ježíšek nepřinesl žádné diamanty, o které si již pár let píšu, ale i tak byl více než štědrý. Nejmladší dítě samozřejmě nadšené, druhé nevím, je letos u tatínka, kam Ježíšek nechodí, třetí je u maminky, ale prý byl taky hodně fajn. Manžel byl  chvilku při rozbalování zaražený. Aby ne, některé dárky jsem mu šla pořídit, chvilku potom, co jsme se pohádali. Věřili byste, že to má na nakupování velký vliv? Vím, že nemá moc pozitivní vztah ke kutilství. Do OBI chodí přímo s odporem. Koupila jsem mu akuvrtačku, šrouby, pilku ocasku a spousta dalších drobných dárečků, které potřebuje  ke smontování  nábytku z palet. K tomu samozřejmě krásně obrázkovou a poučnou knihu. Aby mezi námi zbytečně nedocházelo k nedorozumění,  Ježíšek mu ještě nadělil manuál k ženám, respektive o tajné řeči našich těl. Myslím, že ta, na rozdíl od nábytkové, se docela líbila, protože už skončila na záchodě. Stejně věřím, že si nějaký hezký nábytek spolu smontujeme. Hezký Boží hod všem.

Chodbový design

IMG_3468Šla jsem předvánočně navštívit kamarádku a byla jsem překvapená, co nového se děje na poli chodbového designu. Je to už dlouho, co jsem bydlela v bytě a stoprocentně vím, že za mě to tedy ještě  nebylo. Stárnu a vznikají nové zajímavé trendy.  Lidé mají tendenci se za každou cenu roztahovat a majetnicky si přivlastňovat, není na tom nic špatného, potřeba majetku není nám, lidem, cizí. Dobré znamení je, že už  nejenže zametají před svým prahem, oni si před svým prahem dělají ještě pokojíčky, botníčky, a odpočívárničky. Je to zajímavá sonda do českých rodin. Nezvykle dost lidí mělo v tom domě, co jsem byla na návštěvě, bramborový salát za dveřmi. Mají asi velkou důvěru ve své sousedy. A to je správný trend. Hezké Vánoce všem svým čtenářkám a čtenářům přeji, užijte si klidné a usměvavé. Já dnes koukala, jak vyvoraná myš na ten chodbový design 🙂 IMG_3457 IMG_3462

Pěkně vymalovaná 4. adventní neděle

IMG_3444Ráno jsem zapálila čtvrtou svíčku na věnci. Naaranžovala misku s vánočním cukrovím, zalila vánoční hvězdu, přišel syn, svíčky sfouknul a tak se to opakovalo asi desetkrát, než cukroví z talířku zmizelo. Miluju, že děti mají rády naše cukroví, zvyšuje to moji hodnotu matky. Soused, s totálně zabahněnými lyžařskými botami a lyžemi, který se stavil cestou z lanovky, mi oznámil, že na Černé hoře svítí slunce a perfektně se jezdí. Dal si brusinkový čaj a cukroví. To mu moc nechutnalo, protože jeho žena dělá lepší vosí hnízda. Tahle otevřenost mě vždycky zabije.  Docela bych na kopec šla i když ještě dost kašlu, ale vím, že zbytek rodiny by chtěl taky a je potřeba je doléčit. Speciálně staršího, který letos na celé prázdniny odjíždí za tatínkem do Irska. Musí být úplně zdravý, neb irské zdravotnictví je, z nějakého mě nepochopitelného důvodu, založeno na pouze na modlitbách. Nechci strávit v modlitbách celé Vánoce. Jen jsem si uvědomila, že mi za chvíli odjede. I když vím, že je důležité, aby trávil svátky i ve své druhé pokrevní zemi, potřebovala jsem něco zásadního udělat. Vymaluji! Začala jsem oblepovat celou kuchyň, napenetrovala nutná místa, vylila barvu do kýble a zjistila jsem, že mi chybí takové to sítko, aby se zbytečná barva z válečku vyždímala. Úplně jsem se vystresovala. Započatá práce je nutná dokončit, of course. Našla jsem tedy raketu od soft tenisu a použila ji jako ždímač. Zítra budu mít co dělat. Všechno nezakryté je od barvy, raketa moc nefungovala. Nenávidím multikulti z celého srdce a jsem na sebe naštvaná, že mě dřív hrozně bavil. Zítra se k mé nenávisti přidá asi i manžel, protože mnou započaté dílo bude muset dokončit. Doufám, že to do Vánoc stihneme. A teď jsem si vzpomněla, že jsem měla být dnes večer v  Lucerna Music Baru kamarádovi na koncertě. Tu síťku jsem pak samozřejmě už našla. Krásnou neděli všem, nenechte se nikým ani ničím vystresovat 🙂 .

 

 

Smějící se bestie

Milos ZemanVčera jsem zaregistrovala zprávu, že prezident předal Klokánkům dva a půl milionu ze svého fondu, původně určeného na splácení státního dluhu. Klokánků dle mého velmi lehkého zkoumání zůstalo čtrnáct, takže věnoval každému z nich cca 178 500 Kč (je to hodně, nebo málo?). Nevím, jestli je to pravda, ale zkoumat to nebudu, nemám jak a možná ani chuť. Miloš Zeman věnuje měsíčně třetinu svého platu ve prospěch právě tohoto fondu (nehodnotím, nekritizuji). Protože náš pan prezident je mimo všeho dalšího i pankáč, tak si myslím, že tato částka není vycucaná z prstu. Na jednoho občana České republiky totiž připadá cca 170 000,- Kč veřejného dluhu – zajímavá podobnost (miluju konspirační teorie). Přišlo mu to určitě úsměvné, když přemýšlel, kolik Klokánku před Vánocemi a kamerami věnuje. Ze svého fondu si ,myslím, může rozdávat peníze kam chce, pokud mu to Stanovy dovolí. Samozřejmě vypadá lépe, když je na šeku napsáno Fond ohrožených dětí, než ohrožených – např. antilop. Včera jsem si dala na svůj facebookový profil výše uvedenou fotografii. Prostě jsem občas hravá. K mému velkému překvapení postrádá řada mých přátel smysl pro humor. Nevím, co si za tím blbým fórkem představili? Nic jsem tím nemyslela. Vůbec nic. Jo, možná by bylo fajn více podporovat ženy40+, ale těch 2 500 000,- by stejně nestačilo. Možná kdybych je dostala, tak nechám udělat hezká trička s logem. Mohly bychom je  třeba pyšně nosit na pálení čarodějnic v dubnu, nebo do průvodu na podporu neheterosexuálních spoluobčanů. Jsme zajímavá skupina s velkou finanční a i jinou silou!

Vánoční odpouštění

nehty-na-nohouPředvánoční čas mě opět dovedl na psychoterapeutovu pohovku. Jako nedokážu psát do šuplíku a nezhmotňovat svoje sny, tužby a přání, neumím si najít chvilku na odpouštění sama doma, například v kuchyni. Ani kostel mě už patřičně nemotivuje, rozmlouvání v duchu s Bohem mě nebaví, nedostávám zpětnou vazbu (okamžitě). Čas vánoční je i pro mě časem pro odpouštění, někdy i opouštění, zatím naštěstí a toho snad, bohdá, nebude, časem opuštění. Je pár lidí, kterým odpustit nedokážu, ani po hodně dlouhé době. Celá dnešní terapie spočívala v tom, že jsem se snažila odborníkovi na duši vysvětlit, proč si moje odpuštění tito lidé nezaslouží a proč jim na just neodpustím. Byl chápající, od toho je placený, ale nepochopil, asi podle příručky. Proč správná terapie není o tom, že vám terapeut dá souhlasné razítko a povolení k tomu, že dotyčnému dáte prostě „přes držku“? Pravda a láska zvítězí vždy (haha), nad lží nenávistí. Veselé Vánoce a snažte se všem odpustit. Budete mít super život v novém roce. Naordinoval mi Wellbutrin SR.

PS – pro čtenářky a čtenáře mého blocqu – některé články jsou pokus o literární dílo, ne o moji autobiografii.

Sbírka

Vilem BalejPozvánka na včerejší vernisáž mne natolik upoutala, že jsem se rozhodla opustit teplo rodinného předvánočního krbu a vydala se přes doly a hory do velkoměsta. Byla strašná mlha a tma, málem se mi podařilo vylepšit jídelníček o nějakou tu srnčí a zaječí paštiku. Sbírám  ženy ve výtvarném umění. Zatím mi větší formáty ve sbírce chybí. Mám stále prostor, kam je zavěsit. Umělcovo dílo se mi líbilo, nepostrádalo patřičné koule. Ani samotný umělec nebyl k zahození. Kdyby se kapku ostříhal a oholil, mohl by konkurovat a i směle, umělcům světovým. Myslím, že k talentu uměleckému, patří i talent obchodní a sebeprezentační. Můj zájem o jeho dílo byl po chvíli objeven. Je pravda, že jsem šla náhodě odhodlaně vstříc. Již po chvilce jsme s umělcem  (Vilém Balej– pozn.aut.) našli společnou řeč. O umění totiž umím vyprávět hodiny a hodiny, jsem si v něm velmi jistá v kramflecích.  Proto jsem se nedivila, že jsem již po krátké chvíli  dostala nabídku, která se neodmítá. Umělce moje osobnost natolik zaujala, že by mě chtěl ve svém díle zvěčnit. Byla jsem tak šťastná, že jsem si šla konečně prohlédnout celou výstavu. V temném koutku na mne čekalo překvapení. (Vilém maluje všechny věkové kategorie.) PS – těším se, jak si budu doma v ložnici pěkně viset. Když budu moc naturalistická, tak se pověsím na chodbu.

IMG_3427

Rubikova kostka

rubikova kostka

Rubikovu kostku jsem složila pouze jednou, bylo mi asi jedenáct a otec, který ji převezl z Maďarska, vyhlásil velkou rodinnou soutěž, kdy vítězi přislíbil stovku. Myslím, že od té doby začala moje nedůvěra k soutěžím. Tu stovku jsem totiž nikdy nedostala. Ještě jednou jsem se pak nechala napálit v osmé třídě. Kdy jsem za samé jedničky měla obdržet lyžařskou výstroj, jakou budu chtít. Nakonec přivezl divné lyže, sice s nápisem Elan, ale se šroubovacími hranami. Když jsem s nimi vyjela na bílou stráň, zůstávaly po mě rezavé čmouhy. Svoji „výhru“ jsem nenáviděla. Od té doby nepotřebuji, aby někdo rozhodoval o tom, jestli jsem vyhrála, nebo ne. Určuji si to totiž sama. Děkuji otci za šikanu v dětství.