Pasivní otcové

HnikovaPustila jsem si dnes dokument Eriky Hníkové Pět zrození a udělalo se mi úplně špatně. Do dnešního dne jsem žila v iluzi, že to chytrá a shovívavá příroda chtěla, abych na svoje porody úplně zapomněla. Co kdyby náhodou ještě jeden přišel? Film mi otevřel oči. Zapomněla jsem na ně, protože to byly tak hororové zážitky, že jsem je rovnou poslala na smetiště dějin. Své prvorozené dítě jsem neviděla od porodu celý týden, to druhé mělo větší štěstí, tam nám to trvalo jen den. Před deseti lety nebyly ještě MMS zprávy, tak jsem si svého synka prohlížela na displeji telefonu (tu jsem si přefotila z tatínkova telefonu). Nebudu se rozepisovat o tom, jak mi bylo, když jsem se po operaci probrala, dlouho ke mně nikdo nepřišel, miminko nikdo nepřinesl a když už se sestra objevila a zjistila, že žiju, tak zase rychle odběhla. Chvilku jsem si myslela, že syn je ……… Všechno nakonec dobře dopadlo. Při sledování dokumentu o, řekla bych hlavně, naprosto pasivních otcích, jsem dostala totální flashback. Skoro celý film jsem probrečela a prožila si tu hrůzu znovu, jen s desetiletým odstupem a nabytými životními zkušenostmi. Vzhledem k tomu, že mám dva kluky, budu se snažit a tuším, že se mi to zatím daří, nevychovat z nich pasivní otce, resp. pasivní ovce. Trochu se to rýmuje, protože jsem chtěla příspěvek zlehčit (ves.pozn.aut.). Autorka filmu se snažila seč mohla povzbudit muže alespoň jakési miniakci, normálně se jí to nepodařilo! Oni by snad pasivně přijmuli i oznámení o smrti své ženy, i když před tím byli svědky všech těch obskurních situací. Bohužel jsem to taky zažila.  Nic k chlubení, ale už s tím srabem nejsem. Docela by mě zajímalo, jak reagovaly na chování svých partnerů ty odvážné matky, které souhlasily s natáčením poté, co dokument viděly. Raději zde nebudu psát, co bych udělala já. Nápověda: nejsem pasivní (už).

Jak zachránit pozitivní vnímání České republiky ve světě? Lehce!

pracovni sobotaJsem již pamětnice, takže jsem zažila pracovní sobotu. Jen tak pro zajímavost, poslední byla 11.3.1989. Úplně se mi z hlavy vykouřily pracovní neděle, ale byly – naposledy v květnu 1985, 5. a 12. Tak, jak jsme si rychle zvykly na to, že slovo víkend znamená sobotu a neděli, nedělalo by nám vůbec žádný problém slovo víkend prodloužit ještě o pátek. Vůbec nechápu, proč se tímto fenoménem již nezabývá naše vláda. Dle mého názoru čtyřdenní pracovní týden bohatě stačí – proboha, je 21.století!! Víkend bychom věnovali konečně práci na sobě, tam máme takové nedostatky, že dvoudenní přestávka je žalostně málo. Už dlouhou dobu Česká republika neobohatila svět zajímavou novinkou. Naposledy to bylo slovo tunelování (tunneling). Proč nepřispět světové ekonomice dalším skvělým českým nápadem? Rozhodně by to naší značce, Česká republika, velmi prospělo. Myslím, že už je za pět minut dvanáct.

Nemůžeš? Přidej!

cepice Emil Zátopek

Manžel asi čte nějaké sofistikované příručky a články o tom, jak udělat svoji ženu šťastnější. Poslední dobou mě velmi často překvapuje. Včera mi například donesl dáreček v podobě bílé běžecké čepice s Emilem Zátopkem. Minulý týden to už skoro vypadalo, že jdeme na procházku, ale dovedl mě do obchodu s botami. Myslela jsem si, že chce, abych si koupila takové pěkně vysoké stříbrné střevíčky a pozve mě na ples. Zkušeně však sáhnul po botách na běhání. Moc si přál, abych je měla. Dnes ráno mě přemluvil na lehký výběh do lesa a odpoledne mi přišel od něj do emailu odkaz na SPARTAN RACE Litovel. Prý je to super soft verze a že to dám. Jsem pyšná, že mi tak věří. Doufám, že se nejedná o velmi rafinovaný plán, jak se mne zbavit. Raději se nebudu pídit po informacích, jak takový závod vypadá. Nesnáším se plazit v bahně a brodit  špinavou vodou. Bůh ví, jak moc si přeji diamantovou soupravu na krk s náušnicemi, tak proč už mi to konečně nesešle? Proč mě pořád tak zkouší? Má mě vůbec rád? Žádné přání o Spartan Race jsem nevysílala, a jestli ano, tak to muselo být hodně nad ránem. Přidám!!!IMG_3641

Cvičení konečně sobě na míru

IMG_3598Zkoušela jsem chodit na jógu, ale nějak jsme si neporozuměly. Zkoušela jsem kruhový trénink, ale přijde mi divné chodit pravidelně z tělocvičny jak zpráskaný pes, všechno mě bolelo. Hodně mě bavily kickboxové tréninky a i klasicky kondičně boxové, jenže jsem přestala být  (asi věkem) nejlepší a tak jsem skončila. Nebudu si dobrovolně nabourávat ego a sebevědomí. Pak  jsem si našla trenéra a jen jsem chtěla udržovat kondici a postavu. Víc jsme toho prokecali, než nacvičili, takže jsem vzala svoje tělo konečně do svých rukou. Znám se přece nejlépe. Vytvořila jsem si cvičení sobě na míru. Kardio a posilka v jednom – na běžícím páse. Hodně při tom používám prvků z boxu. Ze začátku na mě v tělocvičně koukali trochu vyděšeně, někdy i s úsměvem, ale je mi to celkem fuk a myslím, že už si zvykli. Než vám svoje cvičení ukážu v plné parádě, musím pro něj vymyslet  sexy název. Nějak tuším, že z toho bude nový fitness trend. Je to po dlouhé době cvičení, kdy nekoukám na hodinky, kdy už budu končit. Jsem zaplavená hormony štěstí tak, že nikdo nemá šanci mě rozhodit. Ussss!

Chytrý trik, který zaručeně zlepší den

IMG_3584Jsem feministka 40+. Nejlepší možná kombinace v České republice. Naštěstí je můj manžel asi taky feministka, dokonce v kombinaci s vyznáváním zdravého životního stylu. Mezi řádky si tedy můžete přečíst, že moc nevařím a nikdo to po mně nevyžaduje. U nás doma se dost míchá – zelenina a ovoce, nebo mixuje, dle chuti každý sám. Vyjímku tvoří neděle, kdy se  na stole objevuje pravidelně řízek s bramborovou kaší. Můj manžel po mně nechce, abych mu žehlila, myslím, že by ho ta žádost vůbec nenapadla. Zmačkaný samozřejmě nechodí. Po mužích už také dávno nechci, aby za mně v baru zaplatili útratu. To se mi stalo naposled, tak před deseti lety, než jsem zjistila, že to není korektní. Jediné, co mi občas v životě chybí, je obdiv a takovéto otočení se za vámi na ulici, spojené se zvednutým obočím. Mám malý trik, kterým si pozornost ulici nenápadně vynutím a točí se za mnou dokonce i ženy. Na boty si navléknu modré návleky a dělám, že o nich nevím. Pozornost je zaručena a tuším, že by trik obstál i v seznamovacím procesu. Zkuste to. Cítím se s návleky vždy jako hvězda.

Košťálka – sjezdovková dáma

kostalkaDen jak malovaný. Sněhobílo a blankytněmodro. Mínus sedm stupňů a přitom vás mráz vůbec neštípe do obličeje. Prašan. Přesně takový den, kdy si řeknu „JO!“, dobré rozhodnutí to bylo, když jsem se před x-lety rozhodla přestěhovat do hor, splnit si svůj dětský sen. (pozn.autorky -namotivovaly mě seriály Dlouhá bílá stopa a My všichni Z konce světa). Úplně náhodou jsem se dnes ocitla na sjezdovce Košťálka. Jak je to možné, že jsem si nikdy nevšimla, jak je perfektní? Dobře udržovaná, ve skvělé kondici, málo ježděná, trochu odstrčená, možná až zastrčená. Zasloužila by si pro své kvality určitě více investic a pozornosti, přitom velmi kvalitní – prostě celá JÁ. Jsem ráda, že jsem ji objevila. Snad někdo brzy objeví mě.

Už ani šanci nazmar

bez názvuHory jsou teď úplně senzační. Krásný sníh a v podstatě prázdno, protože ještě nezačaly jarní prázdniny. Po perfektně stráveném dni, obklopená šťastnou rodinou na příkrých krkonošských svazích, jsem se těšila na příjemný pokec s kamarádkou při svařeném vínu. Člověk míní, Bůh mění. Pokec nevyšel. Musím sedět doma, tak sleduji Velkého Gatsbyho. Do mrazivé temné noci se vydal manžel. Takových mejdanů, které mi teď nabízí obrazovka, se už asi nedočkám. Jsem na to už věkově trochu OVER. Při mé poslední návštěvě jednoho tanečně-koktejlového podniku jsem zaslechla u vchodu neomaleného vyhazovače, jak reagoval na naši skupinku. ……..ááá tchýně zase jdou. Ač to bylo kruté, nedovedu si představit, co by mi bylo řečeno na párty u Gatsbyho. Ale, takovej mejdan, to bych si teda přála ještě zažít. Myslím, že to je jediná věc, která mi v mládí utekla. Už nechci, aby se mi to stalo podruhé. Nesmím zahodit už ani jedinou šanci, kterou mi život nabídne. Nějak tuším, že jich bude ubývat.

Pochvalou plýtvat!!!!

western union

Něco ty automatizované systémy bez lidí do sebe mají. Před pár lety jsem posílala přes Western Union peníze, které si nikdo nevyzvedl a dnes jsem dostala dopis, že jim tam visí prachy, které nikdo nechce. Asi na pěti stránkách bylo vysvětleno, jak je dostanu zpátky. Bohužel si už nepamatuji, kolik jsem posílala, nevím číslo, ke kterému zakázka byla zařazena. Stále je tam spoustu možností, které mi WU dávají, abych svoje peníze dostala zpět.  Obdivuji to a chválím systém. Obdivuji spoustu věcí. Chtěla bych taky zkusit šoustat kluky a holky ve velkém, aby mě u nás za to ve vesnici obdivovali a ne zatracovali, chtěla bych fetovat super kokain první ligu a i tak by musel manžel udělat můj pohřeb na fotbalovém stadionu a ještě by mě za můj život pochválil. Mám však jen provokativní povahu a jsem žena v domácnosti v horské vísce. Nejhorší možná kombinace. Děkuji Facebooku za to, že nás učí chválit. V životě jsem nebyla zalajkovaná doma tolik, jako v mé virtuální rodině. Miluju vás 🙂 a chválím.2love%20col (2)

Novinář, který kope do vosího hnízda

Karel_Havlíček_BorovskýVěděla jsem, že je to jen otázka času, kdy se zde na blogu objeví kritika. Co však rozpoutal  článek Chodbový design, mi hlava nebere. Nevinnost sama, snaha o nadsázku, duch Vánoc a lidství z něho tryskají už od prvního písmenka. Manžel mě poprosil, ať  vás o designu dále neinformuji, protože se už skoro dvakrát popral – kvůli reakci na příspěvek i mě. Také já jsem musela čelit velmi hlasité a skoro až fyzicky bolestivé kritice. Vůbec jsem si do této chvíle neuměla představit, jak těžká je práce novináře. V podstatě jednou nohou v hrobě. Ode dneška si každého novináře začínám vážit, nikdy neví, jaký nemocný magor si jejich článek přečte a co bude následovat. Samozřejmě že mají na výběr – např.:“Držet hubu a krok“ nebo „Dělat mrtvého brouka“, protože v životě bychom měli umět dobře eliminovat rizika. Ale nedělají to. Informují nás neustále. Nastavují svůj krk pro našich pár minut u kávy nebo počítače. Vzdávám hold všem novinářům.

O zvětšování a růstu

IMG_3546 Dnes jsem chtěla začít psát článek o plných smyslných rtech a jejich úloze v milostném životě a životě ženy vůbec. Je tak důležitá, že se nemůžeme divit, kolik zástupkyň něžného pohlaví po nich touží. To proto podstupují různé kosmetické procedury a zákroky za nemalé peníze. K mým rtům byla příroda víc než štědrá. Jednou za čas, když se hodně leknu, rozčílím nebo vystresuji, zvětší se ještě mnohonásobně. Může za to opar. Momentálně ho mám a mám pusu, jak havajský domovník (řekla by moje nebožka babička). Jenže pak jsem si uvědomila, že mezi mými čtenáři jsou  i muži. Měla bych možná volit témata genderově vyvážená. Bohužel o touze a důležitosti zvětšování u mužů nic nevím. Opar bych rozhodně nedoporučovala. Moje touhy jsou přízemnější, také se týkají zvětšování – neustále vymýšlím projekty, aby se rozrůstalo moje bankovní konto. Přijde mi to po čtyřicítce důležitější, než rty, nebo jiné části těla. Letos mě zatím nic zásadního nenapadlo. Pouze jsem si koupila tarotové karty a příští týden jdu na školení, jak je vykládat. Možná do mé sbírky byznysů, kterými jsem prošla, přibude i pozice čarodějnice. Věk a zkušenosti už na to mám. Myslím, že bych byla hezká čarodějnice 🙂 IMG_2361