ANONYM

anonymVšechno v životě se stává poprvé. První krůčky, první láska, první pusa. První velký průšvih, který se pak třeba v čase změní v zázrak, který váš život naprosto obohatí a posune do jiné roviny. První velký megaúspěch, který z vás může udělat duševního mrzáka. Dnes jsem dostala svůj první anonym. Jakási Kamila Kamomila mi napsala pěknou zprávu. První pocit nebyl příjemný, ale jsem velmi zkušená životem a brzy jsem zprávu rozdýchala. Zkusila jsem se vžít do pocitu pisatele/ky. Proč mi asi píše tak, abych se nedozvěděla, kdo to je? Zná můj životní příběh natolik, že ho i mne může odsoudit? Proč anonymně? Bojí se mne nebo jen chce zkazit den? Upozornit lidi, kteří se mnou tráví čas, že jsem bestie? Jestli dotyčného trápí, že žiju tak nemorálně, proč mi to nepřijde říct z očí do očí? Třeba bych se nad svým životem zamyslela. Anonym mi takto nedal moc šancí být lepší. Na druhou stranu mi Kamila Kamomila věnovala kus svého času, svojí enegie, žije můj život. Dala mi impuls k tomu, abych měla další článek na svém blogu. Tímto jí děkuji a jen chci vzkázat – jestli máš koule, tak se příště podepiš. Jestli tě tak zajímám, tak ti mohu věnovat třeba svoji knihu, nebo ti podepíšu svoji fotografii. A nebo ti klidně můžu dát rovnou do držky. Já na to koule mám.

Nakažlivost negativity

nepujčuj penize

Mám jednoho kamaráda a dvě známé, s kterými když chvilku telefonuji, se mi začne snižovat kapacita plic, rozbuší se  srdce a začínám cítit jakýsi tlak v hlavě. Již několik let nejsou schopni začít myslet pozitivně, vyskočit ze začarovaného kruhu nestále se opakujících neúspěchů a nebo si najít nějakou odbornou pomoc. Je mi jich líto, zkoušela jsem různé rady a porady, ale nejsem pro ně dostatečná kapacita a k mým životním radám nemají respekt. Je to jejich volba, moje volba je – dát jim svůj čas a nebo ne. Je to v podstatě opravdu špatná investice. Většinou jsem ještě po telefonátech s nimi vzteklá a protivná a někdy i zbytečně blbě zacvičím s pěkně začatým víkendem celé rodině. Nechám si většinou tu jejich špatnou náladu na sebe přeskočit. A to ani nechci a bráním se. Negativita je hodně silná energie. Naučila jsem se proti ní bojovat kreativitou nebo fyzickou aktivitou. Někdy mám pocit, že jsem jako houba, která do sebe nasává všechno hnusné z celého okolí. Aspoň nebudu tlustá. O půjčování peněz raději dnes psát nebudu. To bych si ten víkend zkazila úplně a musela bych jít zaběhnout minimálně marathon. Cítíte tu moji negativitu? Po pěti minutách krátkého telefonu! Je to silně nakažlivé!

Nebát se, chtít a snít

boxerkyRány dostávat a přijímat, sáhnout si na dno, zažít ten správný adrenalin, posílit břicho a nohy, psychiku a hlavně nemít ochablé svaly na rukách do letních šatů! Jestli jste alespoň dvakrát trochu přikývli, tak ten správný sport pro vás, stejně tak jako i pro mně, je kondiční box. Chodíme skoro celá rodina a hodně nás to spojilo. Rádi si vyprávíme, jak který cvik s námi zacvičil. Včera jsem rodinu svým zážitkem z tréninku trumfla. Samozřejmě na mně okamžitě poznali, že jsem mimořádně šťastná. Aby ne. Trenér mi přichystal překvapení ve formě sparing partnera. Pěkně jsem si zabušila do mladého (velmi pohledného) borce, mlátila jsem ho hlava nehlava a on chtěl pořád víc. Ten slastný pocit vám nedovedu popsat. Pak se karty obrátily. Kasírovala jsem rány já. Hned při první mi odlétly někam do dálky brýle, ale nevadilo mi to. Musela jsem začít – se svými dioptriemi, vnímat soupeře mimosmyslově. Hlavně boj nevzdat. Sice mně dost šetřil, ale asi se mu to taky líbilo, protože v pátek si půjdeme rozdat síly znovu. Je fajn se učit od lepších, je fajn umět si přiznat svoje nedostatky a s nimi dál pracovat. Příště si musím na brýle vzít gumičku, protože zaseklé kontaktní čočky v očích se velmi špatně dostávají ven. Hlavní je si nehledat výmluvy a vymyslet strategii, jak si se silnějším partnerem na bojišti poradit. Box mně naučil nebát se a CHTÍT.  A já toho od života chci ještě dost,nejen hezké ručky do letních šatiček.

Ženy 40+ od minulého týdne na Facebooku

IMG_4013Od minulého týdne nás můžete najít na Facebooku jako Ženy 40+ (viz obrázek). Kromě mého blogování se zde budete setkávat s prací zajímavých žen 40+ (design, nábytek, kosmetika, umělkyně atd.). V případě zájmu vaší prezentace nebo publikování jiných příspěvků, mě kontaktujte. Myslím, že síla a energie žen 40+ je neskutečná. Pojďme ji společně využít a předvést. Těším se na Vás.

Zlomený nehet, ustřižený vlasy 5. část

zlomeny nehetZvesela jsem pádila s živnostenským listem domů, strašně jsem se těšila, až si ho ofotím a originál vyvěsím v kuchyni u ledničky. Líbilo se mi, jak moje kamarádka právnička svůj diplom z fakulty umístila na čestné místo v kuchyni. V metru nahoře u vstupu mě přepadla banda usměvavých mužů a žen. Jedni měli červená trička, druzí navlékli modrý dres. Jedni mi strkali do rukou jablka, druzí koblihu. Volby. Nechápu, jak si někdo může myslet, že když mi narve do ruky koblihu, dostane můj hlas. I ten frajer, co přijel z Ameriky kvůli privatizaci rozdával za hlas deset tisíc korun. Jednu méně agresivní paní v červném jsem odchytla a získala zásadní informaci. Rozdávat budou ještě zítra a pošeptala mi stanici, kde se budou srocovat a nadělovat. V davu jsem okamžitě rozpoznala nejdůležitější borce. Měli sice na sobě obyčejné pláštíky, ale šikovné oko rozpozná drahé hodinky čouhající z pod rukávu a i zablácené boty do dálky řvaly – „stály jsme majlant“. Napadlo mě, že jako jejich možný budoucí volič ,bych mohla mít koule na to, abych těmto rozdavačským sympaťákům nabídla své kadeřnické služby s tím, že je ostříhám zadarmo, pouze za foto výsledného produktu. Vezmu si s sebou i židli a mohla bych je upravit přímo před zraky našich spoluobčanů a tím je přiblížit  nám,  daňovým poplatníkům, hlavním pilířům naší neustále se rozvíjející vlasti. Senzační nápad, pochválila jsem se a šla si domů nejen vyvěsit svůj první živnostenský list v životě, ale hlavně připravit upoutávací řeč k našim čelním republikovým reprezentantům. Musím je zaujmout během první mikrosekundy. Víc času mi nedají. Ach jo. Blesklo mi hlavou okamžitě. Takže to bude muset být akce KOZY VEN.  Nechutně sexistické. Takže ještě rychle skočit zakoupit nůžky, hřebeny a skládací židličku.

Žádná velká kreativita. Vzala jsem si krajkovanou košili a nevzala podprsenku. Jednoduché jak facka, to prostě vždycky funguje. Do ruky židličku a torzo kadeřnických potřeb. Nezapomněla jsem ani na vodu v rozprašovači. V metru u vchodu byla už zase hlava na hlavě. Nechápu, že někomu za tu tlačenici jabko a buchta zdarma stojí. Vydala jsem se k prvnímu leaderovi. Zrovna telefonoval. Využila jsem kouzla okamžiku a rozložila židličku. Jsou tak DRZÍ!!!! Okamžitě si do ní sedl. Nedovedu si asi ani představit, s kým politik mohl telefonovat, ale tvářil se, že mluví minimálně s Michele Obamovou. Teprve až když jsem mu nastříkala na hlavu vodu za účelem zvlhnutí vlasů, se na mně otočil. Teprve až když viděl nůžky v mojí ruce, přestal telefonovat. Vyděšeně se ale netvářil. Vlasy měl naštěstí docela dobře upravené, takže jsem stříhání pouze markýrovala. Ani ne za pár vteřin u nás stálo asi dvacet zvídavých fotografů. Takže budou fotky v bulváru. Tak dobrý výsledek jsem ani nečekala a šikovně si zakrývala jednou rukou bradavky. Drzý politik mi vtiskl do ruky vizitku a ještě jednou zkušeně zapózoval. Stoupnul si za mně, chytil mi ruce a vytasil je do pozice Hurá. Ok, takhle alespoň budou moje prsa vypadat v tisku dobře. Na druhého leadra už jsem neměla sílu, sbalila si saky paky a vyrazila očekávat první várku fotografií na různých informačních serverech. Za chvilku mě drzí politik doběhl, přinesl mi krabici buchet a vylákal ze mne telefonní číslo. Prý se se mnou spojí  a pak přepošle nějaké společné fotografie. Jak jsem byla naivní a slávychtivá. Všechny tyhle ego sračky se vám  ve zlém vrátí. Na internetu jsem zjistila, že drzí politik je vdovec. Líbil se mi? Tihle drzí hoši jsou docela sexy. ……..

Zlomený nehet, ustřižený vlasy (cop) 4.část

zlomeny nehetTak takový život kadeřnice jsem si snila, když jsem čekala frontu na jednom velmi neosobním místě a to na živnostenském úřadě. Jdu si totiž pro živnostenský list. To, že absolvujete rekvalifikační kurs a obdržíte certifikát, z vás ještě nedělá profesionálku. Tou se stanu právě až s přidělením svého první IČ. Samozřejmě by mě bavila práce v pánském studiu, ale ani nevím, jestli takové vůbec existuje. Většinou už jsou kadeřnictví smíšená. Asi je to dobře. Možná už jen samotný fakt, že jsou si muži i ženy na jednom místě, s mokrýma vlasama a s ručníkem stočným na hlavě do turbanu v estetické rovině rovni, vytváří prostor k pozitivnímu propojování mužského a ženského světa. Nesnáším fronty, ale protože vím, že existují a že už ve svém věku nepředbíhám, naučila jsem se ve všech frontách světa vypínat a sjíždět si svoje filmy v hlavě. Mám kliku, že jsou to většinou komedie. Někdy na mě lidé dost zvláštně zírají, protože já se dovedu svým komediím i zasmát. Z celého srdce klidně. Nebudu si přece přehrávat dramata a horory. Já vím, že bych měla někdy využívat tyto volné chvilky praktičtěji, v tomto případě například přesně vím, co bych měla plánovat, ale nedá mi to. Ráda si na svých filmech ujíždím. Někdy mi to ušetří dost peněz za kulturu, protože si ve svém prostoru docela libuju. Ano, měla bych si naplánovat schůzky v  salonech, ve kterých bych měla nechat svoje C.V. Zase jsem si trochu ve svých snech ulítla. Měla bych asi poznat nějakou známou hlavu, tu super ostříhat a nechat si od ní napsat doporučení. Jenže jak k takové známé hlavě přijít? Rozhlédla jsem se kolem. Nikde nikdo. Nejbližší známou hlavu jsem náhodně měla ve frontě na vleku ve Špindlu. Stála jsem asi třicet metrů za Václavem Klausem. Ha, zase fronta. Nešla jsem si k němu ani pro podpis, ani jsem se s ním nenechala vyfotit. V tu jsem ho měla, ten plán. Obvolám všechny známé, rodinu a kamarádky. Ostříhám je, nafotím si je a ze svých výtvorů spáchám prezentaci. To by na dobré salony třeba mohlo zafungovat. Že svoji práci umím i dobře prodat. Měla jsem ze sebe radost. Pár let v reklamní branži se prostě jen tak zapomenout nedá. Za odměnu jsem se rozhodla investovat do nového kadeřnického nádobíčka. Zatím jsem neměla totiž ani živnosťák, ani nůžky a hřebeny.  Naštěstí mě to z míry nevyvedlo, protože pracovní projekty se rozjíždějí o moc déle, než si naplánujete a stojí o moc více, než si zadáte do byznysplánu. Každopádně Ondřeje i Benedikta bych někdy ve svém reálném životě ráda potkala. Spíše toho Ondřeje. Singl už jsem byla docela dlouho. Že mi sex  začal výrazně chybět, jsem si uvědomila při pohledu na fotku pohledného hasiče na nástěnce.

Pokračování Zlomeného nehtu a ustřiženého vlasu 3.část

zlomeny nehetRozrazily se dveře a vešel ON. Benediktův syn. Krve by se ve mně nedořezal. Přišel totiž anděl. Něco tak překrásného se vidí pouze v amerických filmech. Charisma z něho stříkalo do všech stran, i na moderátorku. Začala si pohrávat s vlasy, stahovat blůzku, očividně zatahovala břicho a vystrčila na něj prsa. Dokonce si jazykem neustále vlhčila rty. Mezi Benediktem a ním byla stále zeď. Ve studiu už jsme si vyslechli srdceryvný příběh biologického otce, ze kterého každý normální člověk musel vyčíst sobectví a vypočítavost. Prostě najednou chtěl zažít projekt „moje dítě“. Benedikt nezahrál svoji úlohu hledajícího taťky dobře. Při prezentaci nového systému čištění zubů se na něj dokonce moderátorka obořila a nedokončil ji. Obecenstvo, tedy zaplacený kompars, dokonce sám od sebe zabučel. Přišla řada na Ondřeje, jak se syn jmenoval. Jeho příběh, kdy sám vyrůstal s matkou, kdy neměli na růžích ustláno a stejně mu maminka zajistila skvělé dětství a možnost studií, všechny rozplakal. Vzpomněla jsem si na knížku Parfém, jako kdyby i on na všechny lidi ve studiu vycákal svou kouzelnou voňavku vyrobenou z vylisovaných panenských děvčat a všechny očaroval. Zeď otevřít nechtěl. Svého otce viděl přes televizní obrazovku, co chtěl, si vyslechl. Pak se sebral se a odešel. Dost dobrá dramaturgie. Všichni začali plakat. Nevypadalo to v tu chvíli na happyend. Okamžitě jsem vyrazila za ním. Do šaten mě však bodyguardi nechtěli kvůli utajení pustit. Seběhla jsem tedy k východu z České televize a rozhodla se na něj vyčkat. Do ruky jsem si připravila vizitku. Po několika hodinách čekání na mě přišel hlad, ale takový ten obrovský, šílený. Šly na mne až mdloby. Odebrala jsem se do televizní restaurace Rohlík. Rozrazím dveře a seděli tam. Ondřej s Benediktem. A docela v družném hovoru. Před nimi otevřená láhev vína. Samozřejmě jsem si přisedla a přidala se. Do Ondřeje jsem v tu chvíli byla již několik hodin zamilovaná. Láska na první pohled, i když vztah se zajíčky jsem si již několik let zakazovala. Okamžitě mne napadlo, jak si ho ostříhám. Ten večer dopadl dle mého plánu. Ondřeje jsem si odvedla, respektive odnesla, domů. Benedikta jsme zanechali spícího v taxíku. Sice jsem chtěla, aby si k sobě našli po těch letech cestu, ale kdo mohl vědět, že na té cestě přicválá i můj princ na bílém koni?

Soutěž o dvě vstupenky na festival Okoř se šťávou

Okor se stavouPro všechny moje věrné i nevěrné čtenářky (a čtenáře) tu máme další soutěž. Tentokráte o  2 vstupenky na 18. ročník festivalu Okoř se šťávou, který se koná 28. 5. 2016. Otázka zní!!! Jak se jmenoval první ročník Festivalu a kdo na něm každoročně hraje? Na vaše odpovědi se těším. Slosování proběhne v pátek a natočím ho!!!

 

 

Miminko???? V 45???

miminkoNa Velikonoce mužská část naší rodiny vyjela tradičně na „pomlázku“. Netradičně se v noci před tím měnil čas a moje děti a manžel začali koledovat skoro až v poledne. Když se vrátili, mladší syn několik hodin věnoval tomu, že úpěnlivě prosil,  abych mu porodila ještě brášku. Přesně říkal: „naroď mi bratříčka“. Sliboval, jak se o něj bude starat a jak mu bude dávat najíst a napít. Bylo to podobné, když se ten starší doprošoval o pejska. Po zkušenostech s morčetem,  kdy  jsem se nakonec o něj starala jenom já a když jsme ho museli kvůli alergii dětí dát nakonec pryč (brečela jsem několik dní), jsem k pořizováním dalších mazlíků do domácnosti dost skeptická. Miminko mě překvapilo. Manžel čekal s velkou zvědavostí, co mu odpovím. Chytře jsem si dala pár dní na rozmyšlenou. Odpověď  jsem tím trochu oddálila. Co to do toho kluka vjelo? Dnes se mi to vysvětlilo! Byli koledovat u kamaráda manžela, jehož žena ( druhá, o dvacet let mladší ) miminko každým dnem očekávala. Dnes mi volal manžel a byl celý rozrušený, takhle mluvit jsem ho dlouho neslyšela!!! Večer prý půjde oslavit kamarádovo miminko, narodila se mu rozkošná holčička!!! Jeho kamarád je prý celý dojatý a pláče. V hlase jsem cosi rozpoznala. Manžel by chtěl taky miminko!!! Tak teď tedy opravdu nevím, co budu dělat. Buď se nechám znovu otěhotnět (45), nebo hrozí generační výměna????? Ten život s sebou nese pořád nové a nové výzvy. MIMINKO????

Pokračování Zlomeného nehtu a ustřiženého vlasu

zlomeny nehetO muže jsem se začala zajímat jako o studijní materiál. Neprahla jsem je pohltit, mým přáním bylo se do nich úplně ponořit, vysát a kompletně pochopit. Byla to jedinečná šance je mít takhle blízko  a ještě k tomu s nůžkami u jejich hlav. Připadala jsem si někdy jako domina. Ten pocit nadřazenosti jsem si velmi užívala. Uměla jsem samozřejmě zahrát i submisivní kadeřnici, feministku, pak jsem měla někdy i dny rovnoprávnosti. Těch rovnoprávných dní však jejich studiem a mým věkem ubývalo.

 

Benedikt

Mezi mé první a stálé zákazníky patřil Benedikt. Proto si ho budu navždy pamatovat. Je to asi jako když s někým přijdete o panenství. Klepaly se mi nejen kolena, ale i nůžky. Samozřejmě si toho všimnul. Nevěděl, že je to můj první platící zákazník. Moje kadeřnická premiéra. Naše oči se střetnuly na dlouhou chvíli v zrcadle. V těch jeho jsem nespatřila ani trochu nedůvěry. Nemohlo ho napadnout, že je můj první.  Usmál se. Naštěstí mu zazvonil v kapse telefon. Dal mi pár minut k tomu, abych svoji nervozitu mohla vydýchat. Musíte  hodně hluboce do břicha, strašně to pomáhá. „Máte krásné zuby“, dozvěděla jsem se hned místo pozdravu. „Používáte mezizubní kartáčky“? „Občas“ , měla jsem radost, že hlas zněl sebevědomě. Jen co jsem se mu něžně zabořila prsty do jeho kudrnaté hřívy a stačila ze zeptat „Jak to dneska ostříháme?“ mě napadlo, že bych mu měla oplatit jeho kompliment. „Máte překrásné vlasy, opravdu kvalita. To se málokdy vidí. Musíte na ně být pyšný.“ Benedikt rázem vyrostl asi o dvacet centimetrů tak, že jsem hydraulické křeslo musela upravit na jeho novou výšku. U kudrnatých vlasů se dost dobře dají skrýt zuby, takže jsem se přestala okamžitě bát. Měla jsem takovou radost, že se mi první střih tak hezky povedl, že jsem mu ještě zastříhla chlupy v uších a v nose. Od Benedikta jsem dostala první tuzér a taky první vizitku. Musím si na ně zařídit nějakou pěknou nádobu. Zubař se vždycky hodí. Ani jsem v tu chvíli nevěděla, že začínám rozjíždět svoji první sociální síť známostí. A ani jsem v tu chvíli nevěděla, že jsem si otevřela i psychologickou poradnu. Stáváte se totiž součástí životů těch lidí. Jakmile jednou otevřete pusu a sdělíte svůj názor, musíte vědět, že sázíte semínko svých úvah do zákazníkova mozku. Kdybych to tenkrát věděla, asi bych si přidala ještě nějaký rekvalifikační kurs kouče. Práce kadeřnice je velmi náročná na psychiku. V podstatě mě napadá, že nejšťastnější kadeřnice jsou němé a hluché. Všechny příběhy v nás prostě zanechají nemilosrdnou stopu a někdy ovlivní i náhled na lidstvo jako takové. Je to vlastně kruté povolání. Měla jsem si asi najít nějakého supervizora, s kterým bych životy druhých sdílela a vinna druhých nezůstávala na mně. Benedikt si upíchl v sedmnácti letech dítě, jenže ještě před jeho narozením se odmiloval. Rodiče lásce nepřáli, a proto se rozhodli, že neobětují kariéru svého jediného syna a nabídli se, že budou platit alimenty. Do čtyřiceti let Benedikta nenapadlo a vlastně ani neměl čas se o svého syna zajímat. Hodně pracoval, cestoval a bavil se. Rodiče stárli a začali na milovaného synka sobecky tlačit s tím, že už by si přece zasloužili vnouče. Že už jedno mají, na to zapomněli. Čas alimentů dávno skončil. Drazí rodičové si vůbec nevšimli, že okolo syna se nemotají již dlouhou dobu žádná děvčata. Benedikt byl totiž guy. Než jsem se dozvěděla celý příběh, nebyl to jen zákazník, ale patřil do okruhu mých nejbližších kamarádů. Byla jsem totiž tenkrát ještě dost neprofesionální a s každým pohledným a zábavným klientem se dost družila. Fungovala jsem samozřejmě jako seznamka, protože přísun kvalitního mužského masa byl mým denním chlebem. Kamarádky a jejich kamarádky mě často prosili o pomoc s vytipováním úžasného partnera, když už se dlouho cítily samy a opuštěné. Když se může pomoct, musí se pomoct – to bylo moje heslo. V určitou chvíli jsem byla jedna z nejpopulárnějších kadeřnic ve Praze. Reklamace a nářky přišly později. I mezi pány se rozkřiklo moje slavné dohazovačství a klientů jsem měla naobjednáno několik měsíců dopředu. Ten nával se nedal fyzicky vůbec zvládnout. Naše kadeřnictví a moje sebevědomí vzkvétalo. Byla jsem ráda, že jsem se konečně v životě našla. Můj život měl smysl. Brzy jsem začala být zvána na svatby a následně na křtiny. Přestala jsem mít obavy s tím, že tak velmi zasahuji do životů druhých. Rána přišla až právě s Benediktem. Rozhodla jsem se tajně vyhledat jeho syna a dát je znovu dohromady. Jelikož jsem dost rychlá v úsudku, hned mě napadl pořad v televizi, Pošta pro tebe. Teď si říkám rychlá a blbá. I když! Zanedlouho jsem se od Benedikta dozvěděla, že mu přišlo pozvání do televize a co tomu říkám. Samozřejmě se mu do vysílání jít nechtělo. Měl ale zrovna patentovaný nový systém v čištění zubů, tak jsem ho namotivovala tím, že by si mohl udělat dobrou reklamu v televizi zdarma. To zabralo. Do studia jsem s ním naběhla jako velká podporovatelka. Byla jsem samozřejmě velmi zvědavá. O tom, kdo za vším vězí, jsem mlčela jako hrob. Seděla jsem neuvěřitelně napnutá a čekala, jestli synek pozvání do studia přijal. Docela by mě zajímalo, jestli je za účast a vyprávění veskrze dojemných příběhů přislíbena finanční odměna, nebo jedou na natáčení jako ovce pouze za lístek na vlak a televize si mastí z jejich životů kapsu. Snad se to dozvím. Podobně napnutá jsem naposledy byla, když jsem se poprvé zastřihla do cizích vlasů.