Vyklátíme stereotypy!

stereotypyJsme stereotypy tak zaneřáděni, že je na čase s nimi pořádně zatočit. Nechci, aby mi zabíraly v mozku místo a úplně zbytečně a výrazně ovlivňovaly můj život. Nechci už  žít v zajetí stereotypů. Zkusím od sebe všechny navyklé vzorce chování jednoduše vypudit. Je mi jasné, že to je běh na dlouhou trať, ale nedám se. Kdybych byla zaměstnaná, hned zítra bych si zašla nechat zvýšit plat, aby dosahoval stejné výšky, jako ten kolegy na stejné pozici. Nevím, čím si to zasloužil. Hloupý stereotyp! Přestanu se skrz prsty dívat na cigoše, tedy Romy a nebudu už o Němcích vyprávět, jak jsou pintlich. Přestanu obdivovat Francouzky kvůli jejich šarmu a nebudu vyprávět o Italkách, že maj´velký zadek. Přestanu kupovat bělící prací prostředek, protože nejlepší na zaskvrněné bílé prádlo je stejně soda. Vím to a stále utrácím za drahé prášky. Ze zvyku. Jak magor. Taky přestaneme pravidelně v neděli obědvat řízek s bramborovou kaší a okurkovým salátem. Nebo to už je rituál? Nejsem si jistá, tak to zatím zachováme, rituály jsou pro rodinu fajn. Slibuji, že nebudu vyprávět hovadiny o Babišovi, protože jsem se s ním v životě nepotkala a nemám důvod ho pomlouvat. Kopírovat dav prostě nechci. Také s prezidentem jsem nikdy nekalila, proč by hned měl být alkoholik? Prostě to má rád. Už se taky ani nebudu bát, že mi manžel uteče s nějakou mladicí jen kvůli tomu, že má krizi středního věku. To je ten nejhorší stereotyp, který jsem kdy slyšela. Co by si s tou mladou holkou asi povídal?

Nový objev z Krkonoš! Ne pravda a láska, ale chvála a láska!!!!

laskaAmerika nám, Čechům, darovala kromě sdíleného osvobození s Rudou armádou, minimálně jednu další strašně důležitou věc. Naučila nás používat bez uzardění v rozšířené formě MILUJI TĚ. (Respektive americká filmová a televizní tvorba). Nepamatuji se, že by se  milujitěováním v rodinách častovalo v takové míře, jako je zaplať Pánbu teď, za mého mládí. Kde nejde přes pusu „miluji tě“, zdomácnělo „mám tě rád“. Tak dlouho jsme americké seriály a filmy, kde se výše uvedenými slovy  „plýtvá“ v každé druhé větě, sledovaly, až ta láska přeskočila do našich slovníků a možná i srdcí, tak nějak sama. Starší a střední (naše) generace ještě trochu sousloví bojkotují, ale je to lepší, než to kdy v Čechách bylo. Nyní potřebujeme, aby se nám do krve dostalo chválení. První level by měl být ten, že umíme pochválit sami sebe, pak svoje děti a partnera a pak kamarády a kolegy. Neměl by být  problém pochválit ani souseda nebo naprosto neznámého člověka. Doufám si tvrdit, že až budeme umět ocenit dobře sebe a druhé, závist a zášť začnou samy od sebe mizet. Napadá mě, že bychom měli začít více sledovat sport a sportovní přenosy. Ve sportu se chválí docela dost. Já jsem třeba byla na tréninku pochválená včera asi pětkrát a je to strašně prima. Pak to okamžitě předávám bez problému dál. Dovolím si tedy upravit známé heslo pana Václava Havla. Ne pravda a láska, ale LÁSKA A CHVÁLA!

Gentlman

gentlemanKvůli počasí jsme vzdali nedělní jarní výlet na Sněžku, neb náš nejvyšší vrchol hlásil mínus pět stupňů. Zimní výstup máme již letos za sebou a nelákal nás. Po delší rodinné radě jsme se shodli na jiném cíli a vydali se na cestu. U mé oblíbené pumpy jsem poprosila manžela, zda-li by mi zastavil. Kupuji si zde pravidelně noviny a vždy hřeším jednou šlehačkovou kuličkou. K pokladně jsem přistoupila současně s asi pětapadesátiletým pánem. Přednost mi nedal a mně nedalo se ho zeptat, jestli slyšel něco o gentlmanech. Milý pán v letech pohotově odpověděl, že samozřejmě ví co to znamená, ale že si dělá vlastní výběr, ke komu se tak bude chovat a ke komu ne. Zamrzl mi včera u pokladny úsměv v tváři. Docela jsem z jeho odpovědi byla zaražená a mrzela mě. Dala jsem mu přece šanci, aby si svou nevšímavost uvědomil, ale nedokázal to. Gentleman rozhodně nebyl. Pravděpodobně kvůli mé momentální znovuobjevené fascinaci Karlem IV. , který byl v jinošských letech vášnivý vyznavač rytířských soubojů, napadlo mě pána okamžitě vyzvat k boji s mým manželem. Šlo přece o mou čest. Tu mi žádný nerudný dědek brát nebude. Zavolala jsem výzvu  na manžela, který právě myl okna u auta. Nerudný dědek, z kterého se vyklubal místní doktor (info od prodavaček z pumpy) mi sdělil, abych vážila slov. K souboji nedošlo. Než jsem celý romantický příběh odvyprávěla manželovi, ranhojič skočil do auta a odjel. Celý zbytek odpoledne mne zajímalo, zda-li by manžel k souboji doktora vyzval……..Karel IV. by to určitě kvůli Blance udělal.

Botox, box a sny

botoxNa čele se mi pravděpodobně z neustálého divení udělala velká podélná vráska. Nechala jsem se tedy ráda pozvat na svou první botox párty. Chci se přestat divit. Začalo jaro a nemohu stále krýt čelo čepicí, helmou nebo kloboučkem, čelenku nesnáším. Tělo zatím zvládám ve formě díky pravidelnému boxování. Nevím už, co jsou madla lásky a letos si docela užiju i šaty na ramínkách. Co je úplně senzační – zvednul se mi zadek. Díky boxování doma už moc neřvu na další členy domácnosti. Většina negativních emocí je díky tréninkům pryč. Fakt, nekecám. Trenér mi vybral sparing partnera, který mě snad hned nezabije. Brýle jsem vyřešila gumičkou do trenek. Jen se občas mlží, když jsou velkou ránou příliš blízko zaryty do obličeje. Ale dá se to zvládnout. Ještě dokoupím chrániče na zuby a bude to úplně cajk. Tedy, kromě plavek. Už nemůžu nosit dvoudílné, mám úplně modrá žebra. Jelikož si připadám jako naklepaný řízek, dnes jsem zakoupila uklidňující sůl do koupele, prý to pomáhá. Po dnešní další nakládačce jsem zvesela a s zrůžovělou tváří a potem v rýze na čele, potkala naši skvělou běžkyni Evu Vrabcovou Nývltovou. Objala jsem ji a pogratulovala ke skvělému umístění na pražském maratonu, který absolvovala o víkendu a který ji přenesl na příští letní olympiádu. Asi před rokem jsme se viděly náhodně u kadeřnice a Eva mi o svém olympijském snu vyprávěla. Už se jí plní. I já měla své sny, za kterými si jdu. Jen jsem loni neměla na čele ještě tak velkou vrásku. Budu se muset přestat tolik divit a víc na sobě makat. Udivených lidí jsou na světě plné hřbitovy.

Ztracená Hildegarda v Krkonoších

sudety

V Krkonoších se ztratila německá turistka . V sobotu křižovaly blankytné nebe nad Janskými Lázněmi  vrtulníky. V neděli začaly velké policejní manévry, které pokračovaly i v pondělí. Policisté nasadili asi padesát psů s psovody, aby našli jednasedmdesátiletou Hildegardu, která přijela z Frankfurtu zpátky domů, odkud byla její rodina násilně odsunuta po válce. Jezdila každý rok na pár dní.  Říkala, že chce aspoň chvilku cítit vzduch, který dýchala její maminka. Vzpomínky ani fotografie na svůj rodný dům (a ani maminku) neměla. A jak by mohla? Hildegarda do Krkonoš rozhodně nepřijela zemřít, na to měla ještě příliš mnoho plánů, energie a vnoučat, která ji potřebovala a milovala. Každopádně se po Hildě slehla zem a již třetí den po ní rodina s Policií zatím neúspěšně pátrala.

Příběh  ztracené Christ Geisler v Janských Lázních mi rozjel v hlavě neuvěřitelné fantazie a film. Přeju jí i rodině, aby se našla v pořádku a co nejdříve. Napadá vás, dokončení příběhu? Toho mého. I toho skutečného. Jestli chcete, napište. Já už svůj příběh mám 🙂 . Má dobrý konec.pohresovana

Den Matek + Gratulace Evě Vrabcové Nývltové ke skvělému výsledku

vrabcova nyvltovaGratulace Evě Vrabcové Nývltové ke skvělému výsledku na dnešním pražském maratonu!!!!

Den Matek oslavuji již od pátku. Večer jsem opustila stále ještě trochu zasněžené hory a vyjela s kamarádkou matkou do civilizace. Asi o půlnoci, nevím, kterou z nás, tedy vím, ale nenapíšu….napadla senzační hra. Hodně, ale hodně nekorektní slova sprostá česká jsme se snažili přeložit do angličtiny a ty překlady jsme pak posílaly lidem (já jen jednomu 🙂 ) , kteří nás v uplynulém roce hodně naštvaly. Ano, nezní to právě jako chytrá hra, ale opak je pravdou, některá česká sprostá slova v angličtině nemají ekvivalent a překlad, kdy výsledkem mělo být slušné anglické slovo,  nás stál dost úsilí. V podstatě hodně nápaditá hra s terapeutickým dopadem. Moc jsme se u toho nasmály. Čeština je překrásná. Z večírku mě bolí břišní svalstvo a nohy, neb jsem vyvětrala po delší době svoje boty na tom nejvyšším podpatku, co vlastním. Vypadají dobře, ale po několika hodinách tance už začínají být značně nepohodlné. Pátek se mimořádně vyvedl. Sobota byla málem v ohrožení, protože manžel není zvyklý, že chodím domů pozdě a trochu ho hodina mého návratu překvapila. Nevím, proč se neradoval, že jsem si užívala. Musela jsem se ráno tedy trochu snažit, i když jsem byla dost ospalá, abych mu nastartovala den zvesela. Vyplatilo se to, neb jsme odjeli do mého oblíbeného zahraničního hotelu na  wellnes program. Ačkoliv ještě víkend zdaleka neskončil, musím říct, že se vydařil. Paradoxně jsem ho trávila bez dětí. Přeji všem mamkám a i těm, které děti teprve plánují, krásný šťastný den. A doufám, že celá vaše rodina už ví, že nejlepší odměnou je pro nás, kromě dětského úsměvu, i  briliant. PS – půjdu si zaběhat, Evě Vrabcové Nývltové děkuji za motivaci. Když se totiž hodně chce, tak taky všechno hodně jde!den matek.png

Vášeň

ovoce pro vasenNedovedu si život představit bez vášně. Jsem ráda, že tuto emoci u mne umí některé například věci, aktivity, lidi a životní situace vyvolat. Jsou to chvíle, kdy umím úplně zapomenout, co se kolem mě děje, kdo nebo co mě štve. Úplně vypnout a zkoncentrovat se na TO a tu chvíli s velkou emocí si užít. Jsem vášnivá. Vášnivě umím podporovat svoje kamarádky v nelehkých životních situacích, protože jich mám dost za sebou a fakt mne baví být jejich průvodcem a převozníkem. Manžel tuto moji milou aktivitu moc neuznává, neb se mi pak nemůže dlouhodobě dovolat. Není mu trapné přerušit mě otázkou naprosto mimo mísu, jestli má koupit třeba jahody, nebo zda je doma něco k jídlu. Jasně, že je doma vždycky něco k jídlu! A pak vášnivě ráda jezdím na snowboardu. Opravdu si to v tom sněhu užívám a vypínám, na sníh se usmívám a jsem taaaaak šťastná. Když už teď sníh na horách není, tak ráda boxuju. Stačí mi trénovat jen tak na lapy, ale opravdovou třešinkou je pomlátit se s nějakým borcem. Trenér na to asi myslí, třeba ho baví, jak mne to baví a vždycky mi někoho zajímavého přivede. Sice mi tím neustále ukazuje, jaké mám v boxu mezery, ale ta vášeň………jdu si do toho na plno. Rána za ranou, direkt, direkt,  zvedák, hák, nabít a hák. Uff. Napadlo mne teď, že mám ráda vášnivě žluté tulipány, ale pak jsem si uvědomila, že to pravá vášeň není. Přežiju  bez nich. Asi bych se znovu chtěla vášnivě zamilovat do mého manžela, ale chemie je již prý pravděpodobně vyčerpaná. Sakra. Chtěla bych si to s ním dát znovu, ty první zamilované týdny. No, nejde to.  Tak ho vyzvu možná vášnivě do ringu a tam ho vášnivě zbiju :). S vášní je to v životě prostě větší jízda.

Květnové a jiné líbání

libani v kvetnu

Je krásný ten líbací zvyk na prvního máje! Pokud tedy máte s kým. Pokud ne, je to asi podobná deprese jako trávit sám Vánoce. A nebo taky ne. Třeba si na nelíbání v máji můžete zvyknout. Pár let vás nikdo nepolíbí a pak jen mávnete rukou. Je to den jako každý jiný, přece. Líbání je strašně intimní projev lásky a náklonosti. Když někoho nemáte rádi, tak ho prostě nelíbete. Myslím ten pravý dlouhý vlhký polibek. Ten vzrušující a elektrizující moment mezi dvěma lidmi. Ještě si k tomu představuji zaboření prstů do vlasů a pevné obejmutí. Nechci se toho dočkat! Sedět doma, z okna koukat na rozkvetlou třešeň a nemít s kým se chytit za ruku a jít se z lásky políbit. Když manžel umře první, tak budu se slzou v oku třešeň pozorovat a vzpomínat, co všechno jsme pod ní na prvního máje i jindy dělali. Pak asi otevřu počítač (a becherovku asi) a budu si prohlížet fotky z mládí. Jestli umřu první já, tak doufám, že si na mne manžel taky s láskou vzpomene. Teda, jestli přežijeme ten jeho střední věk 🙂 a pubertu u dětí.