Kamarád s benefitem

kamarád s benefitemMoje čerstvě rozvedená kamarádka se právě vrátila z první schůzky, kterou si domluvila přes seznamku. Prý to „nepřeskočilo“, ale může z něj být dobrý kamarád s benefitem. Kamaráda s benefitem si představuji jako někoho, kdo vás nenechá každý večer samotnou doma čekat na toho pravého, nenechá zahálet ani váš telefon, občas napíše. Někoho, kdo vás pohladí, než přijde ta pravá ruka, někoho, s kým pojedete na dovolenou, protože všechny kamarádky jedou na dovolenou s rodinou. S tímto kamarádem můžete zažít daleko lepší sex, než na který jste byly zvyklé z předchozího seriozního vztahu. Tomuto druhu kamarádů nemusíte doma vařit, prát, ani za něj uklízet. Nemusíte se starat o to, jak se mu daří v práci a jak se má jeho matka. Vlastně si s ním užijete pouze samá pozitiva. Jen s ním neplánujete budoucnost. Nedovedete si představit vedle něho zestárnout. Pravděpodobně se společně ani nezavalíte hypotékou. Mně to přijde jako velmi sympatický vztah, vám? Jestli jste zrovna v životní situaci, kdy vyčkáváte nebo aktivně vyhledáváte  prince s bílým koněm, kamarád s benefitem by mohlo být zajímavé řešení. Klidně může být o dost mladší 🙂 . A každopádně mějte v záloze vždycky kamaráda s baterkami! Na ty je největší spoleh.

Moje první botox párty

One in a three image series for Health Magazine and an article on the effects of Botox.

V pětačtyřiceti letech mohu říct, že moje kosmetička je i moje kamarádka. Známe se dobře. Je to v podstatě i moje terapeutka, neřku-li psycholožka. Práce ji evidentně baví a podle toho vypadá i můj obličej. Vzhledem k tomu, že  mám za sebou již dost odžito a ne vždy to byla procházka růžovou zahradou, vytvořily se mi na čele ošklivé rýhy. Ano, vrásky, a to dost hluboké, na které i kosmetička se všemi svými hračkami byla krátká. Klientek s pohnutým osudem bylo asi dost a naše kosmetická psycholožka pro nás uspořádala botox párty. A to se vším všudy: zdravé občerstvení, ovoce, zeleninka, pití a pěkný doktor! Musím říct, že byla legrace a při té příležitosti jsem si uvědomila, že určitě potřebuji ještě výplně nosoretních vrásek, operaci očních víček, doplnit prsa vlastním tukem, který naštěstí mám, a doktor ve mně nahlodal myšlenku i o labioplastice. Rozpočet skoro jako na nové auto! Již druhý den po aplikaci botoxu se mi čelo opravdu vypnulo a úplně vyhladilo. Funguje to. Bohužel mám velmi nepříjemný pocit cizího tělesa v čele. Připadá mi to trochu, jako když  mám v hlavě prkno. Čelo ovšem vypadá luxusně, až bych řekla, že se nehodí ke zbytku obličeje. Začínám chápat, že když se jednou začne, málokdy se s vylepšováním skončí. Naštěstí mě v předělávkách brzdí finance a manžel, který si myslí, že bychom měli investovat spíš někam jinam. Jo a prý se mu líbím, taková jaká jsem. (Přitom neustále pokukuje ženám na jejich vylepšená poprsí, tak fakt nevím.)

Manažerka štěstí

naladyChci abychom se  doma cítili fajn. Samozřejmě, že to chce každý. Je lepší se dívat a být se spokojenými lidmi, než s těmi, co jsou permanentně ve stresu. Není to žádné mimořádné přání. Občas se doma sejdeme s velmi rozdílnými náladami. Mým úkolem je nálady přečíst, vyhodnotit, někdy vylepšit a následně třeba sjednotit. Dobrovolně jsem se pasovala na rodinného manažera štěstí, protože jsem zjistila, že i nálady  a pocity mého nejbližšího okolí je potřeba řídit. Neřízené nálady mohou totiž vyúsťit v různé půtky a hádky, které teplu rodinného krbu nepřidají. Rozhodně to není jednoduchá práce, protože i já mám své dny. V naší rodině převažují muži, rozhodla jsem se jim práci s mojí náladou ulehčit. Dokonce v tom vidím i lehce edukativní prvek,  třeba se lépe naučí číst z tváří nálady žen v jiných kolektivech. Naučí se nálady respektovat. Založili jsme si společně tabuli nálad (moodboard). Svoji „náladu“ může každý vylepit na lednici. I pro mně bude dobré vědět, jak se všichni v kolektivu „rodina“ cítí. Do naší hry se zatím nepřidal manžel. Je pravda, že mě vytvoření tabule napadlo až poté, kdy jsem špatně vyhodnotila stav jeho momentálního rozpoložení. Atmosféru doma jsem tak zásadně narušila. To by se správné manažerce štěstí stát nemělo. Je pořád čemu se učit :). Taťkovi posílám výše vyobrazený emotikon, vytiskla jsem ho a vystavila na lednici.

Měsíc v nás

menstruaceNa víkend přijela kamarádka s dětmi. Je to kamarádka „z pískoviště“. Známe se  díky našim ratolestem, takže konverzační témata bývají jasná: děti, děti, manželé, děti. Na pískovišti už si moc nehrají. Vyhrává výpočetní technika, ale snažíme se, aby byly co nejvíc venku a bez internetu. V sobotu a neděli nebylo moc grilovací počasí, ale stejně jsme grilovali. K letnímu předprázdninovému víkendu to tak nějak patří. Vzhledem k tomu, že kamarádka má dcery, naše téma se stočilo i na první menstruaci. Děti nám prostě rostou. Dříve jsme řešily plínky, uzrál čas na vložky. Samozřejmě jsme si zavzpomínaly na doby, kdy vložky byly nedostatkové zboží a o jejich kvalitě kolovaly socialistickou společností vtipy. Obě nás velmi zarazilo, jak podobné máme zkušenosti (špatné) s tím, jak nás naše matky „zasvěcovaly“, tedy spíše ne, když se z nás staly ženy. Trapnost většinou z  „akce zasvěcování“ jen kapala. Celá sexuální výchova  dřív spočívala v jedné hodině ve škole v rámci přírodopisu, přišel odborník a vlil nám ruměnce do tváří. Kluci si to odbyli zvlášť, holky taky. Udělala jsem si tedy malou anketku mezi dalšími známými a v podstatě všude stejné, informovanost nulová: o sexu i o menstruaci. Puberťačky za socialismu neměly přerod v ženu vůbec snadný. Matky se pak strašně divily, když jsme přišly domů v osmnácti s outěškem. Docela by mě zajímalo, jak je to teď, kdy se reklama na vložky vloudila do našich domácností velmi drze a agresivně a vložky běžně ženám kupují muži i děti. Mají dnešní puberťačky v  době Googlu zásadně jinou situaci?  Mám doma syny a rozhodně je o síle menstruace zasvětím. Zásadně jim tím ovlivním život. Některé životní situace by se něměly totiž nikdy řešit PŘED!!!!! Mám takový pocit, že celý svět se točí jen kolem menstruace. Buďme na ni náležitě pyšné!

Telefonovací večírek. Díl první

telephonVčera jsem si velmi užila telefonovacího večírku. Hlavním jeho kouzlem je, že jste v teple domova, děti spí, manžel není doma a vy krafáte s kamarádkou při lahvi vína. Ještě jsem ho zdokonalila v tom, že si při něm vylepšuji své tělo. Včera dekolt. Dala jsem si na něj masku a překryla igelitem, aby měla maska ještě větší grády. Někdy u toho i zvládnu žehlit a někdy si i připravím malé občerstvení. Vím již ze zkušeností, že se debata často protáhne. Včera jsme po dlouhé době takto večírkovaly s Karolínou. Má novou práci, nové pracovní kolegy a kolegyně, takže jsme si měly opravdu co povídat. Těch novinek! Asi po hodině se mi svěřila, že od manžela dostala JEN TAK vibrátor. Dostat od manžela vibrátor, samozřejmě není JEN TAK. Karolína tento nákup vyhodnotila jako vyhazování peněz a ještě se jí částečně dělalo nevolno z toho, že bude muset pravidelně doma muži předvádět jakési pochybné divadlo s umělým přirozením. Karolína ho totiž nepotřebuje, umí se velmi kvalitně a rychle uspokojovat sama. Jenže, jak to má manžel vědět, když se o sexu doma nemluví. Karolíny manžel, jakož si myslím, všichni manželé kamarádek v okolí, jsou přesvědčeni, že se narodili jako sexuální přeborníci a znalci ženského orgasmu. Byli by velmi překvapení, co se na podobných telefonovacích párty po celé republice probírá. Včera jsme s Karolínou otevřely velmi důležité téma sexuální výchovy. Kdo ty naše syny bude sexuálně vzdělávat, aby alespoň další generace žen byla v sexu více spokojená? Naši muži? A co by je asi naučili? Nebo jsou za tento druh vzdělání zodpovědné matky? Konečně jsem pochopila, proč je důležité, aby mladí muži v určitém věku potkali tu správnou ženu 40+ 🙂 Pro zachování lidstva a permanentní úsměv v tvářích žen je to pravděpodobně nezbytné. 🙂 Jak říkám, včera jsem si ten večírek fakt užila. Napadaly nás samá nezbytečná moudra.

Včelí seznamka

ROJ VCELPřiletěl k nám roj včel. Ne malý roj. Připadala jsem si trochu, jako ve filmu Včely útočí. V kuchyni byla tma a za oknem všude bzučely včely. Decibely bzukotu a množství včel mě naprosto paralyzovaly. Díky tomuto svému  životnímu zážitku jsem se však seznámila s novými zajímavými lidmi. Tedy muži! Začalo to hned vytočením 150.  Chvilku jsme si povídali s hasičským dispečerem, nejen o včelách. Laskavě mi předal čísla na odchytávače a zabiječe rojů. Ti mě nakontaktovali na další své kolegy, protože už svoji práci z různých důvodů nedělají (zajímavé téma rozhovorů). Vzhledem k tomu, že jsem nasdílela svoji informaci na Facebook, ozvali se mi, sami, profesionální i ti méně profesionální včelaři. Seznámila jsem se asi s pěti muži v místním Spolku včelařů. Za celý den jsem se dozvěděla zdarma tolik informací o  včelstvech, královnách i nemocích včel, že začínám o včelaření vážně přemýšlet. Z celého dnešního dne mi vyplynula zásadní pravda. Chcete-li se s někým seznámit, musíte prožít mimořádný zážitek. A za tím zážitkem nemusíte ani nikam cestovat. Štěstí může čekat  opravdu asi i za rohem/oknem. Zítra mě čekají dvě rande s včelaři, po hlase, velmi zajímavými chlapci. Mám pár single kamarádek, kterým se mimořádné zážitky vyhýbají asi obloukem, tak jim udělám velmi ráda předvýběr. Celý můj dnešní příběh končí happyendem. Včely si z našeho domu udělaly úl. Štěstí si vás najde samo, klidně i přiletí..

Matka po čtyřicítce

miminkoJsem matka, která měla dítě po čtyřicítce. Je docela dost populární o tom psát, tak napíšu svoji verzi.  Proč ženy tak dlouho s narozením potomka čekají? U mne to bylo jednoduché. Nikdo se mnou totiž mít dítě dlouho nechtěl. Nemohu se vůbec vymlouvat na kariéru, ani na zdravotní problémy. Asi jsem nenesla ten správný GEN, který by chtěl se mnou partner spojit. Možná jsem ani nebyla ten správný typ, se kterým by to byla nějaká velká životní výhra 🙂 .Toužit po dítěti jsem začala nějak po třicítce. Klasika. Běhat do lékárny pro gravitest jsem nikdy nemusela, protože „moji“ muži se docela dobře před jejich rozmnožením chránili. A pak přišel ON, nebyl to sice úplně mého srdce šampión, ale snažil se, mně už táhlo na třicet pět a byl to trochu typ, jakého známe z amerických filmů. Podlehla jsem a narodil se nám kluk jak´buk. Z našeho rozchodu jsem se velmi dlouho vzpamatovávala. Rozhodně jsem však nechtěla zůstat sama a vlastně jsem nikdy netoužila po jedináčkovi. Asi jsem velmi silně vysílala do vesmíru o své tužbě signál a nebo jsem se prostě rozhodla vzít svůj život konečně do svých rukou. Ať to bylo jakkoliv, mám manžela i druhé dítě. Jak to zní jednoduše, proces byl velmi komplikovaný. Dospěla jsem k názoru, že ztratit muže je velmi jednoduché. Musím se proto velmi snažit, abych ani o jednoho ze všech tří, co doma mám, nepřišla. Úplně se mi přichomýtl na jazyk rým:  když nechceš ztratit muže, nos´mu každý den růže. Chci totiž, aby mě pořád chtěli. Za tu růži každý den to stojí….

Víte, kdy se nesmí děkovat?

IMG_4205 Přišlo na mě zahradničení, asi za to může počasí a věk. Rozhodla jsem se, že chci mít krásnou skalku. Vzala jsem děti, manžela a kolečko a zašli jsme si na procházku do lesa. Šli jsme tam asi šestkrát. Byla bych tam vyrazila i víckrát, ale manžel šlápnul v potoce nešťastně na hodně kluzký mech či řasu a natrhl si tříselný sval. Tím jeho spolupráce na našem společném zahradním projektu skončila. Našli jsme překrásné kameny. Doma už jsem měla připravenou speciální skalkovou folii a mulčovací kůru. To mi poradil Google a co jsem si nebyla jistá, jsem okopírovala z jiných skalek v okolí. V OBI zrovna vyprodávali skalničky. Prostě se dařilo. Jelikož děti napodobují všechno, co zrovna dělají rodiče, mladší syn si vyzdobil skalničkově pařez. Povedl se mu. Včera jsem se zastavila u jedné konkurenční skalky v blízkém okolí a fakt jsem ji obdivovala. Zrovna na ní pracovala její majitelka, takže nešlo nepochválit. Paní byla asi z té pochvaly tak překvapená, že mi, jako skalkovému začátečníkovi, začala rozdávat cenné rady. Pak mě k mému velkému překvapení podarovala krásnými alpinkami. Dozvěděla jsem se, že se za sazenice nesmí děkovat, nebo nezakoření. Je to fakt paráda, když si člověk sám něco krásného vytvoří. Jsem na sebe hrdá. Manžel neumí chválit tak jako já, ale řekl mi, že bych mohla udělat ještě jednu skalku u grilu. Tím mi dal jasně najevo, že se dílo vydařilo. Ještě pár skalek a chválit ho naučím. Pro spokojené manželství je to důležité. A ženy mají právo být chváleny stejně jako muži 🙂 .IMG_4201

Omluva

růžeZlaté pravidlo je jednoduchá zásada vzájemnosti v jednání mezi lidmi:  „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ (Bible, Tob 4,15)„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Bible, Lk 6,31, srov. Mt 7,12). Tak, a co já učinila? Něco, co by se mi opravdu nelíbilo, kdyby mi to nějaká bližní udělala! Minulý týden jsem byla pozvaná na malou oslavu kamarádky Jany. Jak to bývá, z malé párty se vyklubal senzační taneční mejdan. Po pár skleničkách jsem si pustila pusu na špacír, na velmi špatném místě a ještě jsem byla hodně kontakní. To znamená: najednou plná lásky a štěstí a porozumění. Ráda bych upozornila, že můj manžel zůstal doma s dětmi a manžel někoho jiného oslavoval s námi. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se na sebe dozvěděla, o čem všem jsem komunikovala a jakým způsobem, ale hlavně, jak tomu rozuměla protistrana (což se vůbec nedivím). Měla jsem své blbosti plnou hlavu a podělila jsem se o ne příliš dobrou životní upovídanost s manželem. Vrtěl nechápavě, možná naštvaně, hlavou. Celý příběh dopadl katastrofálně. Odjela jsem dnes na cvičení a zapomněla jsem si vzít s sebou tenisky. Půjčila mi je jedna šikovná sportovkyně, kamarádka. Není jednoduché najít někoho,kdo má stejně velkou nohu jako mám já (41). Ty boty jsem pak hned nevrátila a nechala jsem je za našimi domovními dveřmi. Manžel přišel domů z práce a jako první ho přivítaly cizí („obrovské“) tenisky. Vzhledem k tomu, jak se choval, tak jsem okamžitě vydedukovala jeho myšlenkové pochody. Ano, myslel si, že od nás bosky odešel nějaký muž a nebo snad, že je u nás doma ještě někde schovaný. Ano,tak snadno se přijde o důvěru. Nechtěli jsme kazit dětem jejich den (MDD), tak se šel manžel uklidňovat sekáním trávy a já šla připravovat maso na gril a špekáčky na oheň. Trochu jsem tedy odbočila od toho, co jsem chtěla dnes napsat, je to hodně osobní. Když udělá člověk blbost, tak by se měl omluvit. Já ji udělala. Takže se moc omlouvám. Milá Ráďo, jestli můžeš, tak mi tu mojí hovadinu, prosím, odpusť. Moc se ti omlouvám. Je mi to fakt líto. Posílám ti virtuální květiny. Všem čtenářkám a čtenářům se omlouvám za moji osobní veřejnou zpověď, ale nevím, jak to jinak napravit. A zkuste nedělat blbosti jako já. Děkuji.