Zkusme poslat do čela našeho státu prezidentku

irena VÁLOVÁČlověk by měl znát v určitém věku své limity, své přednosti, dovednosti a měl by vědět, na co má a na co už, nebo zatím, ještě ne. Ač si občas sama lžu do kapsy, jak šíleně jsem perfektní, vím stále na čem mohu pracovat a co mi již – například moje osobnost – nedovolí. V poslední době mě hrozně rozčiluje, co se děje na politické scéně, která nám všem velmi zasahuje do normálního koloběhu života, ač si to třeba vůbec neuvědomujeme. Ráda bych nějakým způsobem osobně politiku ovlivňovala, ale nejde to. Nemám na to povahu a historii, zkušenosti, znalosti ani nemám dost dobrou sociální inteligenci. A to se fakt nepodceňuji. Znám ale jednu paní 40+ , která na to má, znám ji dlouho a dám za ní ruku do ohně. Jmenuje se Irena Válová. Ráda bych s vámi udělala takový malý pokus.. Pojďme zkusit naší silou žen 40+ malý politický (zá)tah. Zkusme lehce znepokojit politickou scénu. Jen to zkusíme, jestli na to máme. Prosím! Irena je moje kamarádka už spoustu let. Má na to být naše prezidentka. Asi nemá tedy zatím ambice, ale pojďme jí společně podpořit. Pojďme podpořit sebe. Ireně by asi nenapadlo být prezidentkou, ale když jí dáme sílu, mohla by o tom začít uvažovat. Pojďme zkusit zvolit některou z nás. (Jestli máte nápad na někoho jiného, sem s ní, ale přemýšlejte o tom. Já jinou podobnou ve svém okolí neznám.) Pojďme ukázat sílu žen 40+. Děkuji.

Návod: Lajkujte prosím facebookovou stránku vytvořenou pro tuto příležitost,  ODKAZ NA FACEBOOK a sdílejte ji. Pravidelně prosím o lajky na příspěvkách .A znovu je sdílejte. Zkusme se spojit a ukázat společnosti, že ženy 40+ táhnou za jeden provaz. Aspoň za tu legraci to stojí. Díky

Více o Ireně: Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.

Nebojte se sociálních pracovnic!!! ( A vlastně nikoho)

popelkaSociální pracovnice, o které jsem psala v minulém příspěvku, mi dala padáka. Tedy naší rodině, kterou vlastně ani nikdy nepoznala. Je to asi jediná sociální pracovnice, která nebyla u svých klientů na návštěvě v domácím prostředí, protože je to trochu i kouzelnice, která na vás koukne a všechno ví.  Jediná úřednice na světě, která se vyhýbá byrokracii, protože si zásadně spisy nečte a nerada papíruje. Všechno si to vyvěští pravděpodobně v kouli. Podala jsem na ní stížnost. OSPOD má nyní 59 dní mi na stížnost odpovědět. Mám moc kamarádek, které se a/sociálních pracovnic bojí (vůbec se nedivím), mají opravdu neuvěřitelnou moc. Ty méně zodpovědné a dost otrlé snad dělají rozhodnutí ještě před tím, než se začnou o rodinu zajímat a „vyšetřovat“. Představte si, že po desetiminutovém rozhovoru s předškolním dítětem naprosto přesně rozpoznají, kde mu bude lépe. U taťky, nebo u mamky. Nebo klidně děti rodičům přerozdělí. Momentální trend střídavé péče jim dává do rukou ještě větší sílu a moc. Jakoby nikdo neznal pohádku o Popelce. A to ji opakují každé Vánoc v televizi. Sociální pracovnice by se na tento milý film měly dívat každý den. Macecha je prostě macecha! (Více o macechách napíšu v jiném příspěvku). Nikdo nemiluje svoje dítě víc než matka. Matka je na rozdíl od otce nenahraditelná. Otec stačí na telefonu. Je pravda, že některé matky se nevyvedou, prostě nedostanou do vínku mateřskou lásku. To je pak lepší samozřejmě táta, ale milující máma bude chybět vždycky, celý život. Něco o tom vím. Každopádně naší rodině bude přidělena nová sociální pracovnice. Během třech let je to už třetí. Jsem docela připravená z míst nejvyšších a nejinformovanějších, jak budu s novou paní komunikovat a hlavně, jak s minulou slečnou sociální zametu. Rozhodla jsem se, že už nechci, aby kazila život dalším dětem a rodinám. Vezmu si ji na starost. O průběhu vás budu ráda informovat.

Nebezpečí v podobě sociálních pracovnic!

novotna-janaNení nic na světě horšího, než když se váš život propojí se soudy a sociálními pracovnicemi. Váš život je v rukách někoho jiného a nic s tím neuděláte. Uvědomte si, že i my samy někdy nemáme zrovna skvělý den, skvělé období a měly bychom v tomto období rozhodovat o životě ostatních, a to celkem zásadně. Ne všichni, ač to od druhých na určitých  pozicích čekáme, pracují s odstupem, nadhledem a profesionalitou. A to se mi, bohužel, včera stalo. Po třech letech bojování o výši alimentů jsem opět stála před soudem, odvolacím, takže posledním. Sociální pracovnice OSPODu v Trutnově, slečna Jana Novotná u soudu vypověděla, že výše alimentů pro mého syna je dostačující, a že nezná žádné dítě z okolí, které by navštěvovalo tolik koníčků a kroužků, jako můj syn. Slečna Jana Novotná, která nemá sama děti, vzala spravedlnost do svých rukou. Samozřejmě jsem jí hned následující ráno zavolala do práce a ptala jsem se jí, jaké kroužky měla na mysli a kolik stojí. Neměla ani potuchy. Prý scénáristika a produkce. Ha, tak my tady navštěvujeme s jedenáctiletým synem krkonošské FAMU, chtělo se mi říct. Na moje otázky neměla argumenty, kromě jediného: „nesleduji jenom vaši rodinu“. Hm, pádný argument. Ano, mohu si stěžovat. Co mi to přinese? Parta kolegů ji přikryje, to je jasné. Vzhledem ke své povaze jsem začala sbírat informace o jejím životě. Chtěla jsem jí dokázat, že když člověk chce, tak si zjistí všechno, ne jako ona, která si pravděpodobně nepřečetla k soudu ani složku s informacemi (zastaralými samozřejmě) o výši částek za kroužky, které za syna hradím. A na jaké kroužky syn vůbec dochází. Informace o jejím životě mi daly za pravdu. Neukotvená, v dětství ne příliš šťastná, závislostmi obklopená již od mala, sebedestrukce, neláska k sobě, atd. atd. Takže na takovéto typy lidí taky narazíte v OSPODu. Jdou nám dokázat tu jedinou SPRAVEDLNOST. Takže moje rada zní. Vyhnout se soudům a Asociálním pracovnicím obloukem.

PS. Nechci si na všechny sociální pracovnice stěžovat. Znám minimálně jednu, která svoje životní peripetie do práce neplete, je proaktivní a pracuje pro své malé klienty. Ale to jsem měla zrovna velké štěstí. Těch zlomených životem je tam prostě víc 🙁 Kdo by měl žaludek na to, rozhodovat o životě druhých, když svůj život ve svých rukách sami pravděpodobně neudrží.

Toto je kyselá prdel, kterou uděluji, když je potřeba – získává ji Bc. Jana Novotná z OSPODu z Trutnova. Gratulujeme a doufáme, že se trochu vylepšíte! Kyselá prdel

Balení!

baleniTak se mi to zase po dlouhé době stalo! Včera jsem byla balená a to velmi okatě. V práci nám přestal fungovat internet. Přišli dva mladíci, ajťáci, a pro toho menšího jsem byla za hvězdu. Úplně mě svlékal očima a byl ze mě evidentně paf. Samozřejmě jsem si to užívala, různě jsem se před ním předváděla: pohazovala vlasama, telefonovala, kroutila boky a jelikož jsem zrovna na sobě měla minišaty, tak jsem mu ukázala i svoje vypracované nohy. Byl to úplně takový typ, který si představuji, jak věčně sedí zavřený se svým počítačem a žije v jiné realitě a možná ještě ke všemu u maminky. Nebudu lhát, ten zájem a obdiv, který jsem si zažila, byl strašně příjemný. Energie, kterou mi posílal, mě donutila ještě víc vypnout prsa, ještě víc vytáhnout hlavu z temene a ještě víc zatáhnout břicho. Byla jsem velmi zvědavá, jestli bude chlapec natolik sebevědomý, že požádá o telefon nebo o schůzku. Nebyl 🙁 .Kdyby byl hodně velkej bombarďák, mohl by mě pozvat někam na celý víkend. Tu poslední variantu jsem tedy moc nečekala, ale bavilo by mě, že mě balí chlapec s koulema. A pak jsem se na něj zadívala, viděla v něm tu divokou nadrženost, ale zároveň tam přeblikla i mladická nerozvážnost a chlapecká nevinnost. A tu já mu teda brát nebudu. Nechci být totiž trenažér! PS na kratičkou dobu jsem si teda trochu pornograficky ulétla, ale zkušeně se vrátila zpátky na zem. Na dvaceti pětiletý věkový rozdíl nemám.

Chudáci muži!

muziHodně se mluví a píše o tom, jak média negativně ovlivňují postoj  žen ke svému tělu a vzhledu vůbec. Neznám jedinou kamarádku, která by v životě, alespoň na krátkou chvíli, nezačala jíst „víc zdravě“, která nikdy neokusila žádnou dietu. Neznám jedinou, která by alespoň na chvilku nepřemýšlela o nějakém operativním vylepšení a myslím, že každá z nás několikrát začala s naprosto skvělým cvičením. Mnohé používají k hubnutí i prášky. Chceme se líbit. Chceme být krásné. Mám známou, která měla obří prsa, tak si je nechala zmenšit. Další známá si prsa nechala zvětšit. Máme spadlá víčka? Šup pod kudlu. Vrásky? Jednoduchá rada je botox. Tak tohle všechno jsou známá fakta. Stačí si otevřít jakýkoliv časopis pro ženy, zagooglit, či sledovat určité pořady v televizi. Jdou po nás. Máme se cítit ve srovnání s ostatními, médii prezentovanými a photoshopem upravenými, děvčaty nehezky a vylepšovat se. Pořád. Nemáme se cítit v pohodě, protože by jinak časopisy nebyly kupované a pořady s krásnými ženami sledované. Zajímalo by mě, jestli stejně nespokojeně a občas možná i zamindrákovaně si při sledování porna připadají muži. Napadlo mě, že v této jediné oblasti mají ženy zatím navrch. Všechno si můžeme nechat totiž opravit a vylepšit, pokud na to máme finance. Na zvětšování penisů je zatím medicína krátká. Jsem ráda, že jsem žena :). Chudáci muži!

Sugar momma, možnost, jak si po čtyřicítce ještě prožít románek

sugar mommaVe škole i v rodinách nás pozapomněli naučit, že v určitém věku prostě musíme mít majetek, jinak jsme úplně odvařené. Je to věk 40+ a výš. Nemůžeme nabídnout většinou ani dívčí krásu a pel a ani pevná těla a o zkušenosti není moc na trhu se vztahy rvačka. Většina žen většinu života touží po lásce, všude ji hledá, pak ztrácí, ale na budování finančního zázemí zapomíná. V určitém věku je to jediné, co nás může zachránit. Ano, s romantikou to nemá moc společného. Ale s penězi si romantiku můžete snadno koupit. Bez peněz to bohužel nejde. Nehrajme si na naivní Nastěnku ve středním věku, život nás měl už dostatečně ponaučit. Jestliže jsme krásu a mládí neprodaly dobře doteď, o to horší situace nás čeká. Bohužel. Stále si myslíte na čistého prince s nezkaženým chrupem a pevným tělem na bílém koni? Na účtě nula, povolená kůže a zjizvené srdce? Smůla! Jedině ty, které dobře investovaly mládí a krásu a mají dobrý zdroj příjmu, čeká po čtyřicítce ještě nějaký ten zajímavý zážitek. Doufejte, že se na vás usměje štěstí, např. v podobě výhry v loterii nebo velkorysého dědictví. Jen pak si ještě můžete zahrát na tzv. Sugar momma, nechat se rozmazlovat mladým jinochem, proběhnout se za ruku rozkvetlou loukou, zažít romantickou vášnivou noc na bílé pláži. Zaplatíte si samozřejmě za to. Není na tom nic špatného, si ve středním věku, pěkně (sice za peníze) užít romantický románek. Jelikož láska prý kvete v každém věku, tak si ji jistě užijeme v domě pro seniory. To už třeba naše smysly nebudou tolik fungovat a začneme si klidně i s umolousaným dědkem.

Sugar momma – starší žena, která si vydržuje mladšího chlapce pro hezké chvíle, protože nemůže potkat toho správného muže stejného ročníku a ještě si chce život pěkně užít. Existují samozřejmě i Sugar daddies. Mezi nejznámější sugar momma patří Madonna.

Lucidní sny místo nevěry a porna

senPo dlouhé době se mi zdál skvělý sen. Kdesi na mě čekalo malé žluté luxusní letadlo a v něm přenádherný pilot s pronikavým pohledem a zářivým úsměvem. Létali jsme v ulicích Prahy, občas jsme se podívali i trochu výš. Z nějakého důvodu jsem neseděla v sedačce, ale ležela na jakési luxusní posteli. Měla jsem na sobě šíleně krátké šaty, které jsem si neustále, ale neúspěšně, stahovala s jakýmsi studem (spojeným s něžným flirtem). Trochu jsem se samozřejmě bála, ale pilot byl velmi pozorný a neustále mě objímal. Později k nám do letadla přistoupil další pasažér, který mě rovnou požádal o ruku a sliboval mi překrásný život.  Společně jsme se najednou ocitli na párty, kde jsme se ohromně bavili, tancovali a já stále stahovala ty své krátké šaty, které ze mne udělaly královnu večírku. Od rána jsem tudíž velmi příjemně naladěna a neustále se vzpomínkami vracím ke svému nočnímu dobrodružství. Usmívám se. Pro dnešek jsem i zvolila celkem odvážný typ oblečení, vysoké podpatky a rudou rtěnku. Se svým nočním zážitkem jsem se svěřila své kamarádce psychoterapeutce. Dostala jsem výtečnou radu. Zažili jste někdy zvláštní typ snění, při němž jste si plně uvědomovali, že sníte? Tyto sny lze ovládat. Jsou na to dokonce různě techniky. Hned je jdu nastudovat. Celkem si dovedu představit, jak si ovládnu v příštím snu toho překrásného pilota a spolupasažéra. Konečně si ten film zrežíruji podle svého. V životě mi to úplně všechno tak hladce nejde.

Amatérka 40+

amatérkaPořád se něco nového učím. V životě jsem už dělala prakticky všechno kromě astronauta a prezidenta.  Třeba zrovna teď se ze mne ze dne na den stala asistentka prodeje (neplést s prodavačkou) 🙂 . Manžel si trochu rozšířil podnikatelskou činnost, tak se mu snažím pomáhat . Před hodinou jsem naučila dvě nová slova – voština a rozeta. Kolik je asi ještě českých slov, které jsem v životě neslyšela? Chodí za mnou lidé, kteří mi nabízejí nebo mě žádají o služby, o jejichž existenci jsem před čtrnácti dny neměla ponětí. Dost možná si o mně ještě víc lidí než dříve myslí, že jsem úplně blbá. Kladu otázky, které by mě dřív pokládat nikdy nenapadly. Dnes jsem v podstatě omylem prodala troje protipožární a protihlukové dveře a několik desítek metrů jakési luxusní podlahové krytiny. Domu dorazím tím stresem z nevědomosti a horka úplně vyřízená. Není jednoduché dělat něco, čemu prakticky vůbec nerozumíte. Je to hrozně vysilující. Snažím se, abych se na klienty aspoň hezky usmívala, když už nemám vědomosti. Připadám si trochu jako debil. A vůbec mě neutěšuje, že v tom, myslím i celosvětově, nelítám sama. Amatéři nejsou vůbec roztomilí…..a amatérky 40+ už vůbec ne.

Pro mého manžela xx

miminkoSedím u otevřeného okna a svítím a píšu. Užívám si teplý večer, už jich asi moc nebude. O lampu si křídla urážejí můry. Přiznám se, mám ještě otevřené víno.  Začal další školní rok. Zase jsem vedla ráno děti do školních zařízení a zase jsem brečela jak kráva (omlouvám se za ten výraz). Nevím proč, nic zásadního to není, ale pořád mě první školní den dojímá. Včera zemřela Věra Čáslavská. I já si občas uvědomuji svoji smrtelnost. Čím dál víc, vlastně. Možná brečím nad tím, že jednou přijde doba, kdy nebudou děti chtít, abych s nimi do školy chodila. Vůbec si to nedovedu představit. Zase cítím ten tlak v očích a v krku. Nevím, jestli je to kvůli tomu, že jsem hysterka, nebo  na mne zase nastupuje měsíční cyklus. Zatím ještě pravidelný. Jak ještě dlouho? Mám pocit, že bych ještě chtěla mít dítě. Znovu mít ten zvláštní tlak v břiše. Užít si tu energii a pocit, když ve vás něco nového roste, těšit se na porod s tím, že už se svého dítěte nemůžete dočkat. Jak asi bude vypadat? Jak ta loterie s geny tentokrát vyjde? Přála bych si, aby si dnes přečetl tento příspěvek můj manžel. Chci do konce života vyprovázet děti do školy prvního září. Fakt.

Nechci doma tlusté dítě IV

29.09.2008 perth western australia australia

Otevřeně přiznávám, že přechod z „normální“ na zdravou stravu není jednoduchý. Googluji skoro pořád, ale ani překrásné fotografie u receptu nezaručí, že se děti budou oblizovat stejně jako při mých tvarohových jahodových knedlících, které jsem z našeho jídelníčku vyloučila. Někdy jídlo ani nedojedí. Naštěstí má moje kamarádka neustálý přísun čerstvých krkonošských borůvek, takže většinou končíme u nějaké borůvkové dobroty. Borůvky samotné, s bílým jogurtem a nebo s banánem ve smoothie. Děti mají roztomile modré pusy a zuby. Starší syn se dokonce strašně těší do školy, že se konečně ve školní jídelně nají. Dnešní pohankovou sekanou jsem nejedla už ani já. Moje práce začíná však být konečně vidět. Mladší synek celkem výrazně ubyl v pase a v tvářičkách a dokonce mu jsou i jedny kraťasy velké. Denně nachodíme kolem patnácti kilometrů. Opravdu moc děkuji tomu, kdo vymyslel to chytání Pokémonů, neb jen tak by to sotva bez remcání ušli. Včera jsme při procházce nasbírali koš hub. Odnesli jsme ho kamarádce, která má restauraci. Děti si příkladně za odměnu nevzaly zmrzlinu ani kolu, ale vodu s bublinkami. Cestou domů jsem zaslechla, jak si synek pobrukuje: Já miluju Kaufland, je to můj svět, který mám rád. Já rád žeru banány, sušenky a salámy…. Čeká nás ještě dlouhá cesta.