Botox, box a sny

botoxNa čele se mi pravděpodobně z neustálého divení udělala velká podélná vráska. Nechala jsem se tedy ráda pozvat na svou první botox párty. Chci se přestat divit. Začalo jaro a nemohu stále krýt čelo čepicí, helmou nebo kloboučkem, čelenku nesnáším. Tělo zatím zvládám ve formě díky pravidelnému boxování. Nevím už, co jsou madla lásky a letos si docela užiju i šaty na ramínkách. Co je úplně senzační – zvednul se mi zadek. Díky boxování doma už moc neřvu na další členy domácnosti. Většina negativních emocí je díky tréninkům pryč. Fakt, nekecám. Trenér mi vybral sparing partnera, který mě snad hned nezabije. Brýle jsem vyřešila gumičkou do trenek. Jen se občas mlží, když jsou velkou ránou příliš blízko zaryty do obličeje. Ale dá se to zvládnout. Ještě dokoupím chrániče na zuby a bude to úplně cajk. Tedy, kromě plavek. Už nemůžu nosit dvoudílné, mám úplně modrá žebra. Jelikož si připadám jako naklepaný řízek, dnes jsem zakoupila uklidňující sůl do koupele, prý to pomáhá. Po dnešní další nakládačce jsem zvesela a s zrůžovělou tváří a potem v rýze na čele, potkala naši skvělou běžkyni Evu Vrabcovou Nývltovou. Objala jsem ji a pogratulovala ke skvělému umístění na pražském maratonu, který absolvovala o víkendu a který ji přenesl na příští letní olympiádu. Asi před rokem jsme se viděly náhodně u kadeřnice a Eva mi o svém olympijském snu vyprávěla. Už se jí plní. I já měla své sny, za kterými si jdu. Jen jsem loni neměla na čele ještě tak velkou vrásku. Budu se muset přestat tolik divit a víc na sobě makat. Udivených lidí jsou na světě plné hřbitovy.

2 komentáře u „Botox, box a sny“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *