Zbytečnosti

zbytecnostiV životě děláme spoustu zbytečností, zdá se. Jenže za čas zjistíme, že  zbytečnost byla sakra důležitá v tom celém balíčku našeho života. Ve škole mě třeba vůbec nebavilo učit se psát na psacím stroji – počítače ještě moc nebyly. Dnes je to pro mě jedna z nejdůležitějších věcí, co mi střední škola dala. Na svých dětech vidím, že pro ně je největší zbytečnost si čistit pořádně ráno a večer zuby. Myslím, že jsem to měla podobně. Teď jsem naprosto profesionální čistič, používám vše možné, vím, že je to to nejlepší, co pro své zuby, aby mi vydržely až do hrobu, můžu udělat. U svého otce vidím velký posun v tom, že zjistil, že budovat a stavět nesmyslné stavby na úkor rodiny, byla také velká zbytečnost. Nikdo ho za to nechválí a neobdivuje a zkázy jsou to časově nevratné. Na druhou stranu bude v důchodu zabezpečen a není odkázán na pomoc státu a hodně daleko odstěhovaných dcer. Jinak to ale neuměl. Třeba to bylo dobře. Já jsem naprosto zbytečně, v daný okamžik, uháčkovala naprosto zbytečnou čepici z Tesco tašky. Našla jsem doma spoustu igelitek. Tak jsem je chtěla zužitkovat. Mohla skončit v koši. Teď se o ni děti perou. Slouží k různým věcem a dělá radost. Napadá mě, že si někdy zbytečně navzájem ubližujeme – ale co když se někdy v budoucnosti uvidí, že to ubližování má třeba nějaký smysl? Uff. Mohou se zkušenosti stát zbytečností?

Life jacket – krátký sluníčkový příspěvek

pamela andersonLife jacket je něco, co bychom měli všichni fasovat místo očkování v porodnici. Nějakou univerzální, co by fungovala proti všemu. Nejen proti utopení, ale i veškerým úrazům a všem dalším nebezpečím a blbcům. Vlastně ti by taky neexistovali, kdyby měli life jacket…………Pane Bože, sešli nám ji. Proč v nás tak věříš, to stále doufáš, že si ji vymyslíme sami? 🙂 Amen.

Telefonovací orgie

telefonJsem telefonní maniak. Když ještě neexistovaly pevné tarify, byla jsem schopna provolat měsíčně splátku na hodně pěkný a celkem velký byt v Praze.  Naštěstí se situace na trhu změnila a zavedení pevných tarifů mi možná zachránilo život. Jsem schopná telefonovat klidně i hodinu, někdy i víc. Večer, když manžel spí nebo není doma, si ráda dopřávám s kámoškama telefonní orgie. Někdy si k nim i otevřeme víno a plkáme, plkáme, dokud je nám navzájem rozumět. V podstatě nepotřebuji vůbec chodit do hospod. Sociálně se uspokojím a jsem plně k dispozici rodině. Manželovi moje telefonování nevadí. Proto neumím pochopit, že některé moje kamarádky, pokud je jejich manžel/přítel/partner v dosahu, telefony neberou. Prý to dělají kvůli klidu v domácnosti. Respektuji to, ale nechápu. Co když zrovna něco NUTNÉHO potřebuji???? Zrovna včera! Volám, volám a nic. Upozorňuji, že jsem nechtěla poplkat. Žádný telefon zpět. Posílám SOS sms. Odpověď – „Zavolám zítra, Petr je doma“. U další mojí známé, která ještě jako single byla hodně telefonovací typ, jsem to už zabalila úplně. Ta je tak daleko, že když je s přítelem, telefon vypíná a to i když má být kvůli práci na příjmu skoro pořád. Až ji nový přítel opustí, samozřejmě jí to nepřeji, bude sama a ještě bez peněz, protože jí všichni klienti pošlou k šípku. Její nový přítel totiž strašně žárlí. Je velmi zajímavé, že kdykoliv zavolám kamarádům, tak mají taky dobrou výdrž a nikdo jim telefonování nekomplikuje. Dokonce občas  telefonování se mnou absolvují společně s večeří, kterou jim milovaná žena připraví a pravděpodobně donese. HOLKY, PROBERTE SE!!!! Život žijete jen jednou.

Trutnoff, Iggy Pop, Lynette a Saša Vondra – taková jiná pozvánka :)

lynette kralTak je tu opět Trutnoff festival. Letos  nepůjdu, nikdo mě totiž nepozval a já z dávné profesionální deformace za vstupenky zásadně neplatím. Pořadatelům se revanšuji vždy jinak……nezní to divně, že? Loni jsem například sehnala festivalu Mezi Ploty mediální sponzorství ve výši milion korun a myslím, že jsem tam snad ani nešla. Naposledy jsem byla v Trutnově  před čtyřmi lety, vstupenky mně a mojí kamarádce Lynette zařídil manažer Iggyho Popa. S Lynette se občas navštěvujeme, známe se opravdu hodně dlouho. Lynette miluje muzikanty, je to bývalá gruppie, žije v Seattlu a zná skoro všechny. Je to neobyčejně milá holka, první manželka Ivana Krále (ta druhá jakoby jí z oka vypadla). S Lyn se může stát naprosto cokoliv a já jsem byla stoprocentně přesvědčená, že si s Iggym po koncertě sednu a pochválím ho, jak pěkně mu to šlo. Možná mu i vyčtu, že byl na fanoušky trochu tvrdý. Nejdřív je rozdovádí, skáče jak janek, kope bedny z podia a když na něj přilétne z rozvášněného kotle pár piv, tak se hned nasere. Opravdu jsem mu chtěla tak trochu maminkovsky vyčinit. Mohla jsem si to tenkrát dovolit. Za prvé jsem byla s Lynette a za druhé jsem byla těhotná a těm projde  všechno. Taky jsem mu chtěla říct, že se můj syn bude po něm jmenovat Iggy a po mě Buk. Určitě by měl z toho radost. Jenže! Přijel s opravdu exotickou krasavicí a neměl čas, kromě ní, vůbec na nikoho. Po koncertě okamžitě nasedli do připravené limuzíny a zmizeli. Odpočívala jsem ve V.I.P. zóně vedle Saši Vondry a za chvíli raději odešla. Bála jsem se totiž, že rozdováděný Saša svlékne košili a sako! To neeeeeeeeeeee

Den blbec

špatný denAč den překrásně začal, byla jsem si hned po ránu zabruslit, ve svém průběhu se změnil v Den blbec. I přes pár dobrých napáchaných skutků, které mi budou snad někdy přičteny k dobru, vše pokračovalo od desíti k pěti. Musím si však uvědomit, že většina problémů jsou malicherné a můžeme si za ně samy. Zkusím svůj Den blbec trochu okaučovat, nemůže mě to tak dostávat. Mám na to pár triků, snad zaberou: prohlédnu si fotky v telefonu, vzpomenu si na první momenty po Skydivingu, udělám dětem večeři, upeču buchtu a OTEVŘU SI VÍNO. Po třetí dvojce začnu telefonovat a pak napíšu nějakou hodně velkou trapnost na Facebook. Ještě že to víno existuje!

 

Nevzdávat se!

IMG_2201Od pátku je to se mnou špatné. O víkendu jsem sice ještě byla s dětmi v bazénu a dokonce jsem je vyvezla do jednoho zahraničního, kde plavete venku a koukáte z polské strany na Sněžku. Slunce mi chtělo pomoct, ale náladu jsem měla na bodu mrazu. Mám dítě s cizincem a oba ho chceme do péče, střídavá je přes oceán nemožná. Zítra náš devítiletý syn půjde k soudu. Nechápu, proč. Je to dle mého názoru ještě dost brzy. Nemohla jsem nic dělat, byla jsem totálně paralyzovaná a postupně se nálada přenášela i na zbytek rodiny. Nemohla jsem se vůbec nijak nastartovat. Dnes jsem se násilím přinutila jít běhat, vůbec ale vůbec se mi nechtělo. Všechny pracovní schůzky jsem zrušila. Teď jsem se vrátila z mojí oblíbené pětačtyřicetiminutovky, mozek začal pracovat, pravděpodobně i endorfiny. Vymyslela jsem si úžasnou strategii, mám dobrou náladu, strach ze mě zmizel, schůzky jsem obnovila a dostala jsem takovou správně bojovnou náladu. Dítě s cizincem. Ach jo, co na to říct. Když všechno funguje, tak je to skvělý. Děti umí okamžitě dva jazyky, mají v sobě dvě kultury, jsou strašně obohacené. Horší pak je, když už to mezi rodiče přestane klapat. Každý případ je jiný, ale každopádně mezi námi už není možná domluva. Respekt, úcta, je pryč. Teď už jen naschvály, vztek a zloba. Chudák dítě. Od zítřka bude chodit běhat se mnou, naučí se disciplíně, bude správně používat endorfiny a v životě mu to určitě pomůže. Jo, prostě na sport nedám dopustit. A úplně nejlepší je týmový, ale pro mě už pozdě. Snad to ještě zvládnu naučit mít ráda syna. Takže, když je splín a fakt průser, šup, šup, botasky a nejlépe do lesa.

Výpadek není na vašem zařízení!

514351083Drazí čtenáři, ocitla jsem se v situaci, kdy nemůžu psát, neb se mám tak, že vás nechci obtěžovat svými problémy. Ty jsou teda MEGA velké. Ve středu uvidíme. Nesnáším lidi negativně ovlivňovat. Život je plný starostí – teda i radostí, ale někdy je to těžký. Teď zrovna je to fakt na h…… A není to v mých rukách. Každopádně se stal malý zázrak, se kterým se ráda pochlubím, ale teď nemůžu. Díky,Bohu, za to. Už se na vás těším v lepších časech. Nedám se, bojuju, ale …pa asi až ve čtvrtek. Když to ve středu dobře všechno dopadne, tak se půjdu vožrat. Jo a ani běhání a cvičení nepomáhá. Jen hlazení od dětí a manžela. Ještě že je mám. pa všem, Lucka Přeju všem, ať máte někoho, kdo vás pohladí, když je to celý najednou na prd.

PS – jo a ještě že mám vás. Děkuju za podporu xx – to je pusa

Abstinence – večer druhý

images (25)Úplně  cítím v kostech, jak to bude jiný život, již dnes se mi otevřela jeho nová dimenze. Včera jsem sice nemohla dobře usnout, víno je přece jen na spánek jednička, ale fandím si. Jasné je, že být abstinentka znamená, najít si práci na večer, popíjím totiž jedině večer. Najednou před sebou cítím spoustu volného času. Už po včerejšku mi to bylo jasné, takže než se mi srovná spánek bez pomoci alkoholu, zkusím ze sebe udělat domácího kutila a zahradnici. Práce je okolo domu vždycky dost. Dnes jsem navštívila OBI, abstinentů ráj. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, jak se mi v OBI bude líbit a možná se stane můj nejoblíbenější obchod vůbec, tak od něj okamžitě utíkám, nikdy na sebe nenechám zbytečně házet negativní energii.

Nakoupila jsem spoustu hlíny, květin, květináčů, ale i lopatky, hrabičky, velikonoční polotovarovou výzdobu, dráty, hřebíky, kleště. A skleník. Překrásný skleník teď mám. Měla jsem nejplnější a největší košík ze všech. Připadala jsem si hrozně pyšně a šťastně. Byla jsem konečně jednou z „nich“. Konečně patřím do pořádné cílové skupiny.

Na předlouhé večery bez vína jsem velmi dobře připravena. Již teď mám hotovou velikonoční výzdobu. A nejen trapně z vajíček a zajíčků, vymyslela jsem ji a udělala bezvadně. Dokonce jsme si i s dětmi zasázeli travní semeno do květináčků. Takhle předčasně jsme ještě velikonoční trávu nepřipravovali, většinou jsem to pár dní před Velikonoci, řešila naklíčením řeřichy. V tuto hodinu bych už normálně psát souvisle nemohla, teď si píšu o sto šest. Ještě udělám na zítra k snídani dort. Najdu si na internetu nějaký hodně složitý, ať rodinu překvapím.

Abstinovat je krásné. A možná až dopeču dort, půjdu vzbudit manžela a příjemně se nechám překvapit! A hrát orgasmus už nebudu potřebovat. Půjde mi to samo. Vůbec nechápu, jak jsem si takhle zajímavý život mohla nechat tak dlouho utíkat mezi prsty.

Jarní detox

images (24)Můj první, úplně první chlapec měl moravské kořeny, u nich doma se pilo hodně a rádo a všichni mi přišli takoví milí a veselí. Pravděpodobně tam někde jsem si vytvořila velmi pozitivní vztah k alkoholu. Být ovíněný = být veselý a v pohodě. Po seznámení se s vínem, pak přišlo becherovkové období a pak jsem si vyzkoušela i pivo. Víno mi zachutnalo  nejvíc a teď už ani nic jiného nepiju. Možná občas sekt, ale to výjimečně, pivo jen trochu k pečené kachně s knedlíkem a zelím a to mám tak jednou do roka. Míchané nápoje a koktejly mě nijak nepřesvědčily.

Před pár lety jsem se naučila pít doma. Dřív pití bylo spojené pouze s návštěvou nějakého restauračního zařízení a s kulturou. Takže si tak doma popíjím. Těším se, až děti usnou a já si otevřu nějaké dobré víno. Manžel neprotestuje, někdy si dá se mnou.

Pro mě jediná nevýhoda alkoholu je, že obsahuje příliš mnoho cukru. Cvičím jak blázen a prostě bez naprostého omezení alkoholu moje postava nikdy nebude taková, jakou by si za to pravidelné cvičení zasloužila. Takže končím. Určitě jsem na alkohol zvyklá, takže teď napíšu to slovo – ano, jsem alkoholička, zní to hrozně, ale je to tak. Jsem zvědavá, jak se moje tělo bude chovat. Trochu se bojím, jestli to zvládnu, ale jsem dobře namotivovaná, tak by to mohlo být v klidu. Se svými pocity se budu tady svěřovat. Jestli chcete, tak můžete začít abstinovat se mnou. V dobrém týmu je síla. Jo a držte mi palce, díky. 🙂

abstinentka
detox