Nebojte se sociálních pracovnic!!! ( A vlastně nikoho)

popelkaSociální pracovnice, o které jsem psala v minulém příspěvku, mi dala padáka. Tedy naší rodině, kterou vlastně ani nikdy nepoznala. Je to asi jediná sociální pracovnice, která nebyla u svých klientů na návštěvě v domácím prostředí, protože je to trochu i kouzelnice, která na vás koukne a všechno ví.  Jediná úřednice na světě, která se vyhýbá byrokracii, protože si zásadně spisy nečte a nerada papíruje. Všechno si to vyvěští pravděpodobně v kouli. Podala jsem na ní stížnost. OSPOD má nyní 59 dní mi na stížnost odpovědět. Mám moc kamarádek, které se a/sociálních pracovnic bojí (vůbec se nedivím), mají opravdu neuvěřitelnou moc. Ty méně zodpovědné a dost otrlé snad dělají rozhodnutí ještě před tím, než se začnou o rodinu zajímat a „vyšetřovat“. Představte si, že po desetiminutovém rozhovoru s předškolním dítětem naprosto přesně rozpoznají, kde mu bude lépe. U taťky, nebo u mamky. Nebo klidně děti rodičům přerozdělí. Momentální trend střídavé péče jim dává do rukou ještě větší sílu a moc. Jakoby nikdo neznal pohádku o Popelce. A to ji opakují každé Vánoc v televizi. Sociální pracovnice by se na tento milý film měly dívat každý den. Macecha je prostě macecha! (Více o macechách napíšu v jiném příspěvku). Nikdo nemiluje svoje dítě víc než matka. Matka je na rozdíl od otce nenahraditelná. Otec stačí na telefonu. Je pravda, že některé matky se nevyvedou, prostě nedostanou do vínku mateřskou lásku. To je pak lepší samozřejmě táta, ale milující máma bude chybět vždycky, celý život. Něco o tom vím. Každopádně naší rodině bude přidělena nová sociální pracovnice. Během třech let je to už třetí. Jsem docela připravená z míst nejvyšších a nejinformovanějších, jak budu s novou paní komunikovat a hlavně, jak s minulou slečnou sociální zametu. Rozhodla jsem se, že už nechci, aby kazila život dalším dětem a rodinám. Vezmu si ji na starost. O průběhu vás budu ráda informovat.

Pro mého manžela xx

miminkoSedím u otevřeného okna a svítím a píšu. Užívám si teplý večer, už jich asi moc nebude. O lampu si křídla urážejí můry. Přiznám se, mám ještě otevřené víno.  Začal další školní rok. Zase jsem vedla ráno děti do školních zařízení a zase jsem brečela jak kráva (omlouvám se za ten výraz). Nevím proč, nic zásadního to není, ale pořád mě první školní den dojímá. Včera zemřela Věra Čáslavská. I já si občas uvědomuji svoji smrtelnost. Čím dál víc, vlastně. Možná brečím nad tím, že jednou přijde doba, kdy nebudou děti chtít, abych s nimi do školy chodila. Vůbec si to nedovedu představit. Zase cítím ten tlak v očích a v krku. Nevím, jestli je to kvůli tomu, že jsem hysterka, nebo  na mne zase nastupuje měsíční cyklus. Zatím ještě pravidelný. Jak ještě dlouho? Mám pocit, že bych ještě chtěla mít dítě. Znovu mít ten zvláštní tlak v břiše. Užít si tu energii a pocit, když ve vás něco nového roste, těšit se na porod s tím, že už se svého dítěte nemůžete dočkat. Jak asi bude vypadat? Jak ta loterie s geny tentokrát vyjde? Přála bych si, aby si dnes přečetl tento příspěvek můj manžel. Chci do konce života vyprovázet děti do školy prvního září. Fakt.

Nechci doma tlusté dítě IV

29.09.2008 perth western australia australia

Otevřeně přiznávám, že přechod z „normální“ na zdravou stravu není jednoduchý. Googluji skoro pořád, ale ani překrásné fotografie u receptu nezaručí, že se děti budou oblizovat stejně jako při mých tvarohových jahodových knedlících, které jsem z našeho jídelníčku vyloučila. Někdy jídlo ani nedojedí. Naštěstí má moje kamarádka neustálý přísun čerstvých krkonošských borůvek, takže většinou končíme u nějaké borůvkové dobroty. Borůvky samotné, s bílým jogurtem a nebo s banánem ve smoothie. Děti mají roztomile modré pusy a zuby. Starší syn se dokonce strašně těší do školy, že se konečně ve školní jídelně nají. Dnešní pohankovou sekanou jsem nejedla už ani já. Moje práce začíná však být konečně vidět. Mladší synek celkem výrazně ubyl v pase a v tvářičkách a dokonce mu jsou i jedny kraťasy velké. Denně nachodíme kolem patnácti kilometrů. Opravdu moc děkuji tomu, kdo vymyslel to chytání Pokémonů, neb jen tak by to sotva bez remcání ušli. Včera jsme při procházce nasbírali koš hub. Odnesli jsme ho kamarádce, která má restauraci. Děti si příkladně za odměnu nevzaly zmrzlinu ani kolu, ale vodu s bublinkami. Cestou domů jsem zaslechla, jak si synek pobrukuje: Já miluju Kaufland, je to můj svět, který mám rád. Já rád žeru banány, sušenky a salámy…. Čeká nás ještě dlouhá cesta.

Nechci doma tlusté dítě III.

mrkevAby nedocházelo k závistivým pohledům, kdy naše děti s mrkví v ruce mlsně pokukují po bratrancích, kteří v nich svírají tatranky, nabídla jsem, že připravím společný oběd. Květáko-mrkvové pyré s batáty a krůtím masem. Naše návštěva však moji zdravou verzi obědu odmítla a z kuchyně se line vůně buřtguláše s vegetou. Při přípravě oběda, kdy nad buřtgulášem zvítězil odér vařeného květáku, jsem měla čas přemýšlet o toleranci a úctě k druhým lidem. Rozhodli jsme se postupně změnit stravu v naší rodině, jelikož si plně uvědomujeme, že jsme, to co jíme a že jsme zodpovědní za zdraví nejen naše, ale i našich dětí. Musíme však respektovat rozhodnutí druhých. Můžeme vydat zákaz vnášení sladkostí, salámů a řízků do našeho domova? Jasně, ale okruh našich známých se možná tímto rozhodnutím zmenší. Chceme se přátelit s lidmi, kteří mají rádi cukrovou vatu, špekáček a místo po křížale sáhnou po osoleném brambůrku? Jsou ti, co dají přednost zeleninovému salátu lepší, než lidé milující Mc Donalda? Každopádně rada pro ty, kteří se vydají na cestu se zdravou stravou v batohu: není jednoduché dětem vysvětlovat, že nemůžou bonbon, když ho sami máte v puse.

Nechci tlusté dítě – II.

tlusté dítěPřijela k nám na prázdniny rodina mého manžela. Sestřenice, muž a dva kluci. Mám to ráda, děti blbnou a my se na ně šťastně díváme z dálky – od grilu. Letos to má jediný háček. Moje děti zrovna přecházejí na režim zdravá výživa – redukční program. Potřebuje to jen jeden, ale basu držíme všichni. Nechceme doma tlusté dítě.  Až teď zjišťuji, jak nezdravě všichni kolem nás jedí a jak těžké je pro nás, speciálně pro děti, odolat. Nezdravě stravující  nás vůbec nerespektují! Před našimi zdravými dětmi se cpou čokoládou a sušenkami narvanými palmovým olejem a cukry. Zatím to tedy nesou statečně. Navrhuji, aby se borůvkový koláč osladil stévií, místo oleje slunečnicového nabízím náhradu ve formě kokosového, pšeničnou mouku pak vyměnit za rýžovou. Nemám úspěch. Borůvek není takové množství, abychom z něho vytvořily koláče ve dvou verzích. Táák a ještě drobenku! To je konec, totální energetická nezdravá sladká bomba. Jestli děti nevydrží ten tlak, půjdeme si  ještě trochu zaběhat po lese. Návštěva vytahuje z auta bednu coca coly. Naše děti, které pijí již nějakou dobu pouze vodu, začínají být viditelně nervozní. Zdravotní režim jim ještě úplně nepřešel do krve. Navrhuji návštěvě, aby si dali kolu do pokoje a chodili si ji pít tam.  A jdou se péct buřty! Omastek návštěvě ukapává do ohně a pekelně syčí. Naše děti mají napíchnutá na klackách jablka a doufají, že jim spadnou do plamenů.  Přicházím slavnostně s tvarohem a jahodami, jako sladkou tečkou na závěr.  Děti jsou pryč. Najdu je všechny u návštěvy v pokoji, jak do sebe šťastně lijou kolu………….

Nechci tlusté dítě!

tlusté dítěDocela dlouhou dobu jsem zavírala oči nad obezitou mého synka. Je to totiž takový roztomilý blonďatý andílek. Manžel se v synovi vidí a zabil by každého, i mně, kdo by křivě nejen o synovi promluvil, ale se jen podíval. Jenže těch pohledů začalo přibývat. Troufám si napsat, že my s manželem a dalšími dětmi, jsme totiž všichni štíhlí. Nebylo jednoduché synovi, ale hlavně manželovi vysvětlit, že skutečně nástává konec cocacoly a jiných sladkých hnusů, konec čokoládiček, pudinků, pacholíků, kostíků, taky bonbonků, taky muffinů, perníčků a croissantů. Viděla jsem, že manžel se málem rozbrečel. Když jsem mu ukázala číslo, které se objevilo na váze a srovnala s tabulkami, dal mi konečně za pravdu. Od té doby už jen pořád něco krájím a míchám, protože základ je jíst málo, zato ale skoro pořád. Tak vymýšlím, jak udělat něco jako kostík a pribiňák, ale ve zdravé variantě. Jak udělat zdravý řízek a jak zdravý perníček, aby pokrmy neměly ten zdravotní ocas. Náš malý milovník čerstvého chlebíku s máslem se totiž jednoduše zamiloval pouze do zdravotního bezlepkového, kde pět malých krajíčků stojí  stovku. Jinak mu skoro nic nechutná. Naše kuchyně je teď prosta cukru, pšeničné mouky, musela jsem vyměnit, rozumějte vyhodit, skoro všechno. Nechceme, abychom my mohli a on jen smutně slintal. Dnes jsme měli k večeři bramboráčky z ovesných vloček na pečícím papíru. Nebylo to špatné, ale jedli jsme je jen my s manželem. Dětem kručí v břiše a odmítly i řecký jogurt s chia semínky a rozsekanými jahodami a borůvkami. Bude to boj. Snad to nějak zvládneme ve zdraví. Nervozita v rodině by se totiž dala krájet. Tři hladové děti nevěstí nic dobrého. Doufám, že na nás nevlítne sociálka. Nevíte někdo, jak zdravě připravit kachnu se zelím a knedlíky?  Je to našeho broučka nejmilovanější jídlo, tedy společně s řízkem.

Střídavá péče

stridava peceKamarádka zažila minulý týden mimořádné vítězství. Bývalý manžel žádal syna do střídavé péče, ale neuspěl. Je to docela zázrak v době, kdy je střídavá péče ve většině případů soudem odsouhlasena. Nemám nic proti střídavé péči, pokud jsou rodiče rozumní a domluví se tak, že jsou všichni v tomto nově vzniklém vztahu spokojeni a je pro všechny strany „bonusem“. A právě v domluvě vidím  velký problém střídavé péče. Rodina se většinou rozpadne kvůli špatné komunikaci. Ano, pak v tom hrají samozřejmě roli i peníze a spokojený sex. Kde už není komunikace, není totiž ani sex. A kde nejsou peníze, tak možná komunikace je, ale asi dost nepříjemná. Dodnes si ze školy pamatuji skoro celou Mendělejevovu tabulku chemických prvků a Archimedův zákon. Nepamatuji si však, že by existovalo cosi jako rodinná výchova, která by nás učila, že sex a peníze hrajou v manželství i partnerství velmi důležitou roli. Trochu jsem asi odbočila. Právě kvůli velmi špatné komunikaci mezi bývalými manželi, soudkyně překvapivě střídavou péči zavrhla a navrhla speciální komunikační terapii. Jsem velmi zvědavá, jakou strategii rodiče zvolí. Upřednostní svoje zájmy před zájmem dítěte? Pakliže se spolu začnou znovu učit komunikovat, nemůže to být jen hra pro soud a na chvíli? Lze vůbec matce doporučit, aby se o zlepšení komunikace s otcem snažila, když by tím vlastně „přišla“ o dítě? A kam asi mizí všechna ta láska, respekt a důstojnost ze vztahů? Tam musí být ráj….

Měsíc v nás

menstruaceNa víkend přijela kamarádka s dětmi. Je to kamarádka „z pískoviště“. Známe se  díky našim ratolestem, takže konverzační témata bývají jasná: děti, děti, manželé, děti. Na pískovišti už si moc nehrají. Vyhrává výpočetní technika, ale snažíme se, aby byly co nejvíc venku a bez internetu. V sobotu a neděli nebylo moc grilovací počasí, ale stejně jsme grilovali. K letnímu předprázdninovému víkendu to tak nějak patří. Vzhledem k tomu, že kamarádka má dcery, naše téma se stočilo i na první menstruaci. Děti nám prostě rostou. Dříve jsme řešily plínky, uzrál čas na vložky. Samozřejmě jsme si zavzpomínaly na doby, kdy vložky byly nedostatkové zboží a o jejich kvalitě kolovaly socialistickou společností vtipy. Obě nás velmi zarazilo, jak podobné máme zkušenosti (špatné) s tím, jak nás naše matky „zasvěcovaly“, tedy spíše ne, když se z nás staly ženy. Trapnost většinou z  „akce zasvěcování“ jen kapala. Celá sexuální výchova  dřív spočívala v jedné hodině ve škole v rámci přírodopisu, přišel odborník a vlil nám ruměnce do tváří. Kluci si to odbyli zvlášť, holky taky. Udělala jsem si tedy malou anketku mezi dalšími známými a v podstatě všude stejné, informovanost nulová: o sexu i o menstruaci. Puberťačky za socialismu neměly přerod v ženu vůbec snadný. Matky se pak strašně divily, když jsme přišly domů v osmnácti s outěškem. Docela by mě zajímalo, jak je to teď, kdy se reklama na vložky vloudila do našich domácností velmi drze a agresivně a vložky běžně ženám kupují muži i děti. Mají dnešní puberťačky v  době Googlu zásadně jinou situaci?  Mám doma syny a rozhodně je o síle menstruace zasvětím. Zásadně jim tím ovlivním život. Některé životní situace by se něměly totiž nikdy řešit PŘED!!!!! Mám takový pocit, že celý svět se točí jen kolem menstruace. Buďme na ni náležitě pyšné!

Den Matek + Gratulace Evě Vrabcové Nývltové ke skvělému výsledku

vrabcova nyvltovaGratulace Evě Vrabcové Nývltové ke skvělému výsledku na dnešním pražském maratonu!!!!

Den Matek oslavuji již od pátku. Večer jsem opustila stále ještě trochu zasněžené hory a vyjela s kamarádkou matkou do civilizace. Asi o půlnoci, nevím, kterou z nás, tedy vím, ale nenapíšu….napadla senzační hra. Hodně, ale hodně nekorektní slova sprostá česká jsme se snažili přeložit do angličtiny a ty překlady jsme pak posílaly lidem (já jen jednomu 🙂 ) , kteří nás v uplynulém roce hodně naštvaly. Ano, nezní to právě jako chytrá hra, ale opak je pravdou, některá česká sprostá slova v angličtině nemají ekvivalent a překlad, kdy výsledkem mělo být slušné anglické slovo,  nás stál dost úsilí. V podstatě hodně nápaditá hra s terapeutickým dopadem. Moc jsme se u toho nasmály. Čeština je překrásná. Z večírku mě bolí břišní svalstvo a nohy, neb jsem vyvětrala po delší době svoje boty na tom nejvyšším podpatku, co vlastním. Vypadají dobře, ale po několika hodinách tance už začínají být značně nepohodlné. Pátek se mimořádně vyvedl. Sobota byla málem v ohrožení, protože manžel není zvyklý, že chodím domů pozdě a trochu ho hodina mého návratu překvapila. Nevím, proč se neradoval, že jsem si užívala. Musela jsem se ráno tedy trochu snažit, i když jsem byla dost ospalá, abych mu nastartovala den zvesela. Vyplatilo se to, neb jsme odjeli do mého oblíbeného zahraničního hotelu na  wellnes program. Ačkoliv ještě víkend zdaleka neskončil, musím říct, že se vydařil. Paradoxně jsem ho trávila bez dětí. Přeji všem mamkám a i těm, které děti teprve plánují, krásný šťastný den. A doufám, že celá vaše rodina už ví, že nejlepší odměnou je pro nás, kromě dětského úsměvu, i  briliant. PS – půjdu si zaběhat, Evě Vrabcové Nývltové děkuji za motivaci. Když se totiž hodně chce, tak taky všechno hodně jde!den matek.png

Miminko???? V 45???

miminkoNa Velikonoce mužská část naší rodiny vyjela tradičně na „pomlázku“. Netradičně se v noci před tím měnil čas a moje děti a manžel začali koledovat skoro až v poledne. Když se vrátili, mladší syn několik hodin věnoval tomu, že úpěnlivě prosil,  abych mu porodila ještě brášku. Přesně říkal: „naroď mi bratříčka“. Sliboval, jak se o něj bude starat a jak mu bude dávat najíst a napít. Bylo to podobné, když se ten starší doprošoval o pejska. Po zkušenostech s morčetem,  kdy  jsem se nakonec o něj starala jenom já a když jsme ho museli kvůli alergii dětí dát nakonec pryč (brečela jsem několik dní), jsem k pořizováním dalších mazlíků do domácnosti dost skeptická. Miminko mě překvapilo. Manžel čekal s velkou zvědavostí, co mu odpovím. Chytře jsem si dala pár dní na rozmyšlenou. Odpověď  jsem tím trochu oddálila. Co to do toho kluka vjelo? Dnes se mi to vysvětlilo! Byli koledovat u kamaráda manžela, jehož žena ( druhá, o dvacet let mladší ) miminko každým dnem očekávala. Dnes mi volal manžel a byl celý rozrušený, takhle mluvit jsem ho dlouho neslyšela!!! Večer prý půjde oslavit kamarádovo miminko, narodila se mu rozkošná holčička!!! Jeho kamarád je prý celý dojatý a pláče. V hlase jsem cosi rozpoznala. Manžel by chtěl taky miminko!!! Tak teď tedy opravdu nevím, co budu dělat. Buď se nechám znovu otěhotnět (45), nebo hrozí generační výměna????? Ten život s sebou nese pořád nové a nové výzvy. MIMINKO????