Cestou na vrchol objevujeme sebe

IMG_3865Nevím, jestli jste si toho také všimli, ale když začnete nový projekt, okamžitě se na vás začnou nabalovat podobně smýšlející typy lidí. Proto nemůžu pochopit, že se někteří nových věcí bojí. Miluju se obohacovat čerstvými informacemi.Včera jsme se vydaly opět trénovat na horský běh a přidal se k nám zkušený vybíhač, který horu hor dal již desetkrát. Dost nám pomohl v motivaci a tréninkovém plánu. Je to kapku veterán, ale těch skoro devět kilometrů s šíleným převýšením dává za 42 minut. Klobouk dolů. Za těch pár dnů jsme zjistily, že nejvíc bolí první kilometr, pak když se tělo zahřeje a zvykne na zatím neobvyklý „tryskový“ pohyb do kopce, začne se mu to líbit. Ale musím napsat, že nebýt své kolegyně, tak dělám přestávky častěji. Koupila si nové boty a běžecké oblečky, takže cítím, že výzvu bere za svou (foto přikládám). Pomalu si začínáme zvykat i na obecenstvo, jakmile totiž běžíme kolem pěkných chlapců, napřimujeme se, rozdáváme úsměvy a nohy samy od sebe zrychlují. Jen mě Jana poprosila, ať zatím nenosím svoji olympijskou bundu. V Jánkách, kde trénujeme,  se léčí lidé, kteří mají problémy s pohybovým aparátem a asi se bojí, aby si nás nepletli s pacienty, nebo co. Je totiž pravda, že při posledních našich pár metrech výběhu, by se to lehce stát mohlo (zatím, snad). Kopcovitému běhu a předsudkům zdar!

Běh do vrchu Janské Lázně – Černá hora 25.6.2016

cepice Emil Zátopek

Na kopcích a v lesích je ještě spoustu sněhu, ale už dnes jsme začaly (já + ambiciozní kamarádka – zatím) s tréninkem na závod Běh do vrchu Janské Lázně – Černá hora. Nevím, jestli nebude také můj poslední. Převýšení při délce 8,6km činí 650m. Času máme do června, kdy se na vrchol běží, celkem dost. Dnešní trénink byl výborný. Je nutné běhat v čepici a rukavicích, jinak zatím hrozí omrzliny, mráz mě štípal dost agresivně v krku, ale celou dobu svítilo do zad i do očí sluníčko. Hornatý terén s převýšením, po pár měsících, které jsem strávila v posilovně na páse, opět nemilosrdně odkryl nedostatky ve fyzičce. Ale držely jsme se statečně. Naší motivací jsou skvěle vypracované zadky. Ty budou nejlepší odměnou. Nejsem si bohužel jistá, jestli dosáhneme na pódiová místa a dostaneme poháry. Konkurence je obrovská a to si celkem někdy i dost nezdravě věřím! Znám skupinku magorů (myslím to mile), kteří co víkend vybíhají Sněžku, a to ne z úpatí, ale z Trutnova a pak zase zpět. Protože jim to nestačí, tak si nahoře přidají ještě sto angličáků. Já  byla ráno tak vyřízená, že jsem posledních pár metrů skoro lezla po čtyřech. Jsem ráda, že mám prima sparingpartnerku a perfektní čepici E.Zátopek. To je na začátek snad nejdůležitější. Jestli to v červnu přežiju, tak přestanu i s tím posledním zbytkem kouření (u vína). PS.Můj výběh sponzoruje restaurace Karmela v Janských Lázních, odkud jsem odvážným běžcům fandila v minulém roce. Doufám, že mi někdo taky přijde letos fandit.Děkuji.IMG_3641

Lucie B. – chci být taky imigrant

dún laoghaireJsem v Irsku. Před pár lety, ač jsem tu strávila krásné chvíle, jsem se na Irsko velmi naštvala a sama sobě i jemu slíbila, že už jsem tu naposled. Velkým překvapením pro mě tedy bylo, jak šťastná jsem byla, když jsem se ocitla v Dublinu a všechno pro mě bylo tak strašně známé a blízké a příjemné. Stav bych připodobnila k tomu, že se názorově rozejdete s kamarádkou nebo kamarádem ze střední školy, na čas ji/jeho naprosto ignorujete, často i pomlouváte a pak když se za nějakou chvíli zase potkáte, pokračujete v přátelství, jako by se nic nestalo. Dublin, speciálně ta jižnější část, je pro mě taková jistota. Dokonce taková, že už teď vím, že bych tu na čas zase mohla bydlet. K chytrému: kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem, bych ještě přidala: kolik máš domovů, tolik nemáš okovů. Místo svého domova jsem změnila třikrát. Z Prahy do Krkonoš, z Krkonoš do Irska a pak zpět…Po tomto skvělém výletě jsem nakopnutá znovu ke stěhování. Ještě jednou bych si to chtěla vyzkoušet. To znovuobjevování jistot, jako je pošta, obchod, opravna, restaurace a tělocvična. Ano, ještě jednou mě čeká stěhování. Jen je třeba dobře vybrat v této zajímavé době bezpečnou destinaci.IMG_2975

 

Múzy aneb další genderová nekorektnost

thalieJsem čistě heterosexuálně zaměřená, takže nevím, proč by mě měla líbat Múza. Každopádně občas by bylo dobré u sebe mít na návštěvě podobně orientovaného pomocníka. Je zvláštní, že se ještě kvůli tomu mezi umělkyněmi nestrhla bouřlivá debata. Že by motivace k tvorbě u žen byla založena na jiném základu než u mužů?

Life jacket – krátký sluníčkový příspěvek

pamela andersonLife jacket je něco, co bychom měli všichni fasovat místo očkování v porodnici. Nějakou univerzální, co by fungovala proti všemu. Nejen proti utopení, ale i veškerým úrazům a všem dalším nebezpečím a blbcům. Vlastně ti by taky neexistovali, kdyby měli life jacket…………Pane Bože, sešli nám ji. Proč v nás tak věříš, to stále doufáš, že si ji vymyslíme sami? 🙂 Amen.

Kursy kreativního myšlení

zbran z prstuMezi moje nejvěrnější čtenáře patří zaměstnanci: Policie, Soudů a advokátních kanceláří, možná i nějaký soukromý detektiv je ve skupince. Občas si připadám jako James Bond, protože jedinou špionku/ženu co znám, je Mata Hari a ta mi není, na rozdíl od Jamese, moc sympatická. Než začalo dnešní hrozné vedro, tak jsem zkoušela parkourové parakotouly přes lavičku. Natrénovala jsem je tak, že jsem v konečné pozici zůstala jako když pravačkou střílím a zbraň si jistím zespodu levou rukou, aby se mi ani nehnula (inspirovaly mě akční filmy). Raději sem píšu, aby nedošlo ke zbytečné tragédii. To, co vypadá jako zbraň, jsou jen mé prsty. Používám palec, ukazováček a prostředníček. Ano, z dálky to vypadá jako revolver, ale opravdu není. Chtěla bych využít příležitosti a státním zaměstnancům navrhuji, že kdyby chtěli zredukovat svoji váhu, restartovat svůj život, pěkně si zabruslit v Krkonoších, nebo navštívit můj kurs kreativního myšlení a psaní, nestyďte se a dejte mi vědět. Ať z toho všichni něco máme 🙂 . A jsem fakt dobrá! Těším se na vás.

Sobotní opouštění komfortní zóny

zona komfortu

 

Synek včera opustil komfortní zónu rodinného krbu. Odjel na tábor. Moc se těšil, večer nemohl usnout a ráno nás budil už od pěti hodin, abychom náhodou nic nezmeškali. Z autobusu, kam jsme ho posadili, se na nás dívaly dvě vyděšené dětské oči. Ostatní kluci na tom nebyli lépe, ač se snažili tvářit velmi sebevědomě. Jel na čistě klučičí počítačový minecraftový tábor. Nejraději bych pro něj skočila a nikam ho nepustila, ale asi by to nebylo moc výchovné. Tak jsem ho očima zpátky podporovala, pak mi to nedalo, vnikla do autobusu a ještě mu pošeptala naše tajné povzbuzující heslo. Držel se! Když autobus zmizel z dohledu, tak jsem se rozbrečela. Zbytek rodiny se pak vydal na svatbu. Nevěstě a ženichovi jsme darovali speciálně namixované CD, které obsahovalo irskou hymnu, pak námi zkomponovanou skladbu na míru pro oba, českou hymnu a ještě další hudební bonusy. Technika však selhala. A to totálně. Před překvapenými svatebčany jsem improvizovala, jak se dalo, podařilo se mi do té hry zapojit i irského kněze. Dodal mi sebevědomí a včera jsem měla své první veřejné vystoupení jako zpěvačka, před celkem velkým publikem, neb irské svatby jsou velké. I já jsem včera vystoupila ze své komfortní zóny. Obdivuji všechny umělce, kteří mají své produkce před naprosto lhostejnými diváky, dávající přednost konzumaci před kulturou 🙂 . Manželovi a synovi se to líbilo. Tleskali jen oni. Zato hodně. Byli na mě prý pyšní. Svatba nám včera zafungovala jako rodinný teambuilding. Zítra se pustím do dalšího opuštění komfortní zóny. Zjistila jsem, že být „mimo ni“ se mi dost líbí. To budou hezké prázdniny!IMG_2514

Další životní šance v hajzlu!

bruslingVčera trochu bikram bruslení, ale v závěru příjemný teplý deštík s bouřkou. Obdivuji všechny lidi, kteří umí plout a proplouvat v zaměstnaneckých pozicích, prostě ty, kteří nejsou ve funkci BOSS. V minulém týdnu jsem měla chuť být externí redaktorkou lifestylového časopisu. Není nic snazšího, než se podívat na inzerci Syndikátu novinářů a odepsat. Za skvělých 150,- Kč až 250,- Kč za článek, by to byl džob snů, neb takových článků můžu mít do hodiny určitě deset 🙂  Rozhodila mě však velmi bossy odpověď, kterou jsem docela brzy dostala zpátky. Celé včerejší bikram bruslení jsem přemýšlela jako blázen, jestli ANO, jestli se pokusím asertivně odepsat a mít šanci psát seriozně o celulitidě, zvadlých ňadrech, nevěře a orgasmu. Ani krkonošská oxygenoterapie mě však nepomohla s rozhodováním. Lhát nikomu nepotřebuji. Když je jednou celulitida, tak se s tím prostě už nedá nic dělat. Jen šikovně: zakrývat, zakrývat a zakrývat a na to mě v tom časopise asi potřebovat nebudou 🙂 . Zase další životní šance v hajzlu. brusling

Au pair do každé české rodiny

au pairSe svými zkušenostmi mám vždycky, ale opravdu vždycky nachystaný plán B. Vzhledem k dnešnímu slunnému počasí jsem se rozhodla, že zítřejší návštěvu pozveme do nově otevřené restaurace kousek od nás, s velmi přívětivou obsluhou. Ne, neuklízela jsem. Byli jsme celý den na zahradě. Úplně cítím, jak se na mé tváři pozitivně podepsalo sluníčko a vítr. Kdybych doma uklízela, byla bych nejen bledá, ale i naštvaná a možná i podrážděná. A co s tím úklidem do budoucna, abych se pořád zbytečně nestresovala? Jsem mistr zkratek a jednoduchých řešení. Za celou svoji mateřskou kariéru se u mě vystřídalo pět au pair. Samé holky, jeden kluk. Se všemi jsem byla více méně spokojená. Je to tedy dost zásah do soukromí, ale už s tím umím pracovat. Najdu nám nějakou skvělou au pair nebo au paira kluka. Požadavky jsou jednoduché, anglický native speaker, mladá/ý, nadšený/á a se schopností bydlet na samotě. A samozřejmě řidičský průkaz. Když mě tak napadá, dost problémů by to vyřešilo u single maminek. Au pair vám pomůže s dětmi, ráno dělá svačiny a snídaně, dojde pro děti, někdy lehce poklidí, aktivnější i navaří. A to vše za střechu nad hlavou, jídlo a kapesné. Je to podle mě skvělá příležitost pro mladé, jak se seznámit s jinou zemí za málo peněz. V zahraničí se aupairům platí škola, tady nevím, jestli někdo bude chtít naučit se česky, ale je možné nabídnout jinou aktivitu, aby se s námi po chvilku necítil/a jako ve vězení. Vy potom máte celodenní anglickou komunikaci zdarma. Když jsem žila v zahraničí, zaslechla jsem pár horrorových historek o au pair, tak jsem si ještě problematiku mít au pair v rodině dneska studovala. Je možné, že vám mladá krásná dívka, která se na čas stane součástí vaší rodiny, odloudí manžela. Na to pozor. Dokonce jsem se dočetla, kdy žena matka kvůli dívce au pair, která k nim nastoupila, zjistila svoji opravdovou sexuální orientaci, udělala coming out, asi dost ranila manžela a znovu se vdala (za au pair). Jedna moje kamarádka dělala au pair v Monaku u jedné bohaté maminky, která byla bisexuálka, kamarádka nevydržela v Monaku dlouho. I mě se s au pair stalo dost zajímavých historek, ale o tom jindy. Každopádně nebudu si vybírat žádnou Miss a se svojí orientací jsem si naprosto jistá. Možná si raději do rodiny nasadím nějakého mladého studenta……….jak říkám, mít au pair se prostě vyplatí. A nejen kvůli zlepšení angličtiny.  🙂 Teď jsem na něco přišla!!!! A ani jsem nebyla běhat. Au pair ke každé mamince, a měl by to možná i platit stát. Co, paní Tominová, pane Babiši? Nezvýší se tím jazyková gramotnost u dětí plošně? Mělo by to i jiné výhody a možná by se časem zvýšila i porodnost. Takže – já hledám kluka au paira, kdybyste o někom věděli, tak mi ho, prosím, pošlete. Děkuji.

 

 

Mgr. Hana Kuncová, advokát, žena 40+

images (32)Okysličený mozek horským vzduchem mě opět nenechal jen tak si v klidu pobíhat, v hlavě se mi začal psát dopis právní zástupkyni „mého“ navrhovatele. Musím říct, že jsem se v tom mozkovém psaní tak zasekla, že jsem místo své oblíbené pětačtyřicetipětiminutovky dala skoro hodinu a půl a naprosto zlehka. Když budu mít štěstí, tak v květnu uvidím Hanku naposledy. Mgr. Hana Kuncová určitě patří do skupiny 40+ a tím pádem by nám neměla dělat ostudu. Ano, přiznávám, je to trochu práce, ale rozhodně stojí za to. Je opravdu trýznivé, muset osm hodin v soudní síni koukat na úplně psychicky rozloženou právničku. Kdyby Hanka byla moje kamarádka, okamžitě bych ji poslala k psychologovi nebo psychiatrovi. Odpoledne ji obličejem cuká v pravidelných intervalech tik a kroutí se jí tak zvláštně ústa. Soudní stání jsou vyčerpávající, koncipientka, kterou si s sebou vozí by měla nosit pro Hanku nějaké energetické tyčinky, ke konci je na ní dost vidět, jak potřebuje načerpat sílu (jinak je tam koncipientka dost k ničemu). Hanka by určitě měla změnit kadeřnici, ta co jí poradila, že jí sluší mastné vlasy v culíku, si koleduje o odebrání živnostenského listu. Je mi jasné, že má Hanka málo času, ale její kancelář je kousek od hezké cyklistické a bruslařské stezky, doporučila bych koupit brusle a občas místo oběda trochu protáhnout faldy. Hanka si určitě myslí, že je takový ten přírodní typ, ale nějaké kilo by bylo dobré shodit, když ne kvůli kráse, tak určitě kvůli zdraví. Také dress code by bylo fajn dodržovat. Džíny, v kterých už podruhé přišla k stání, nelichotivě kopírují nesportovní postavu. Hance by určitě víc slušel nějaký kostýmek. Možná bych z ní měla pak větší respekt. Jo, a milá Hanko, nekoukejte tak často na americké filmy,  soukromý detektiv na mého manžela, to byl hloupý nápad, zbytečně klientovi taháte peníze z konta (ale to mi nevadí). Jinak já přijdu příště ve velmi krásném kostýmu z Max Mary (samozřejmě jsem si ho koupila z výživného na syna) a na krku budu mít perličky, které jsem dostala jako dárek za to, že jsem ten soud skoro vyhrála. A až budete mít natrénováno, tak vás vyzvu na souboj – buď v bruslení, nebo v běhu. Mě je to celkem fuk, stejně zase vyhraju 🙂

Lucie Buková
Lucie Buková