Chudáci muži!

muziHodně se mluví a píše o tom, jak média negativně ovlivňují postoj  žen ke svému tělu a vzhledu vůbec. Neznám jedinou kamarádku, která by v životě, alespoň na krátkou chvíli, nezačala jíst „víc zdravě“, která nikdy neokusila žádnou dietu. Neznám jedinou, která by alespoň na chvilku nepřemýšlela o nějakém operativním vylepšení a myslím, že každá z nás několikrát začala s naprosto skvělým cvičením. Mnohé používají k hubnutí i prášky. Chceme se líbit. Chceme být krásné. Mám známou, která měla obří prsa, tak si je nechala zmenšit. Další známá si prsa nechala zvětšit. Máme spadlá víčka? Šup pod kudlu. Vrásky? Jednoduchá rada je botox. Tak tohle všechno jsou známá fakta. Stačí si otevřít jakýkoliv časopis pro ženy, zagooglit, či sledovat určité pořady v televizi. Jdou po nás. Máme se cítit ve srovnání s ostatními, médii prezentovanými a photoshopem upravenými, děvčaty nehezky a vylepšovat se. Pořád. Nemáme se cítit v pohodě, protože by jinak časopisy nebyly kupované a pořady s krásnými ženami sledované. Zajímalo by mě, jestli stejně nespokojeně a občas možná i zamindrákovaně si při sledování porna připadají muži. Napadlo mě, že v této jediné oblasti mají ženy zatím navrch. Všechno si můžeme nechat totiž opravit a vylepšit, pokud na to máme finance. Na zvětšování penisů je zatím medicína krátká. Jsem ráda, že jsem žena :). Chudáci muži!

Lucidní sny místo nevěry a porna

senPo dlouhé době se mi zdál skvělý sen. Kdesi na mě čekalo malé žluté luxusní letadlo a v něm přenádherný pilot s pronikavým pohledem a zářivým úsměvem. Létali jsme v ulicích Prahy, občas jsme se podívali i trochu výš. Z nějakého důvodu jsem neseděla v sedačce, ale ležela na jakési luxusní posteli. Měla jsem na sobě šíleně krátké šaty, které jsem si neustále, ale neúspěšně, stahovala s jakýmsi studem (spojeným s něžným flirtem). Trochu jsem se samozřejmě bála, ale pilot byl velmi pozorný a neustále mě objímal. Později k nám do letadla přistoupil další pasažér, který mě rovnou požádal o ruku a sliboval mi překrásný život.  Společně jsme se najednou ocitli na párty, kde jsme se ohromně bavili, tancovali a já stále stahovala ty své krátké šaty, které ze mne udělaly královnu večírku. Od rána jsem tudíž velmi příjemně naladěna a neustále se vzpomínkami vracím ke svému nočnímu dobrodružství. Usmívám se. Pro dnešek jsem i zvolila celkem odvážný typ oblečení, vysoké podpatky a rudou rtěnku. Se svým nočním zážitkem jsem se svěřila své kamarádce psychoterapeutce. Dostala jsem výtečnou radu. Zažili jste někdy zvláštní typ snění, při němž jste si plně uvědomovali, že sníte? Tyto sny lze ovládat. Jsou na to dokonce různě techniky. Hned je jdu nastudovat. Celkem si dovedu představit, jak si ovládnu v příštím snu toho překrásného pilota a spolupasažéra. Konečně si ten film zrežíruji podle svého. V životě mi to úplně všechno tak hladce nejde.

Moje první botox párty

One in a three image series for Health Magazine and an article on the effects of Botox.

V pětačtyřiceti letech mohu říct, že moje kosmetička je i moje kamarádka. Známe se dobře. Je to v podstatě i moje terapeutka, neřku-li psycholožka. Práce ji evidentně baví a podle toho vypadá i můj obličej. Vzhledem k tomu, že  mám za sebou již dost odžito a ne vždy to byla procházka růžovou zahradou, vytvořily se mi na čele ošklivé rýhy. Ano, vrásky, a to dost hluboké, na které i kosmetička se všemi svými hračkami byla krátká. Klientek s pohnutým osudem bylo asi dost a naše kosmetická psycholožka pro nás uspořádala botox párty. A to se vším všudy: zdravé občerstvení, ovoce, zeleninka, pití a pěkný doktor! Musím říct, že byla legrace a při té příležitosti jsem si uvědomila, že určitě potřebuji ještě výplně nosoretních vrásek, operaci očních víček, doplnit prsa vlastním tukem, který naštěstí mám, a doktor ve mně nahlodal myšlenku i o labioplastice. Rozpočet skoro jako na nové auto! Již druhý den po aplikaci botoxu se mi čelo opravdu vypnulo a úplně vyhladilo. Funguje to. Bohužel mám velmi nepříjemný pocit cizího tělesa v čele. Připadá mi to trochu, jako když  mám v hlavě prkno. Čelo ovšem vypadá luxusně, až bych řekla, že se nehodí ke zbytku obličeje. Začínám chápat, že když se jednou začne, málokdy se s vylepšováním skončí. Naštěstí mě v předělávkách brzdí finance a manžel, který si myslí, že bychom měli investovat spíš někam jinam. Jo a prý se mu líbím, taková jaká jsem. (Přitom neustále pokukuje ženám na jejich vylepšená poprsí, tak fakt nevím.)

Botox, box a sny

botoxNa čele se mi pravděpodobně z neustálého divení udělala velká podélná vráska. Nechala jsem se tedy ráda pozvat na svou první botox párty. Chci se přestat divit. Začalo jaro a nemohu stále krýt čelo čepicí, helmou nebo kloboučkem, čelenku nesnáším. Tělo zatím zvládám ve formě díky pravidelnému boxování. Nevím už, co jsou madla lásky a letos si docela užiju i šaty na ramínkách. Co je úplně senzační – zvednul se mi zadek. Díky boxování doma už moc neřvu na další členy domácnosti. Většina negativních emocí je díky tréninkům pryč. Fakt, nekecám. Trenér mi vybral sparing partnera, který mě snad hned nezabije. Brýle jsem vyřešila gumičkou do trenek. Jen se občas mlží, když jsou velkou ránou příliš blízko zaryty do obličeje. Ale dá se to zvládnout. Ještě dokoupím chrániče na zuby a bude to úplně cajk. Tedy, kromě plavek. Už nemůžu nosit dvoudílné, mám úplně modrá žebra. Jelikož si připadám jako naklepaný řízek, dnes jsem zakoupila uklidňující sůl do koupele, prý to pomáhá. Po dnešní další nakládačce jsem zvesela a s zrůžovělou tváří a potem v rýze na čele, potkala naši skvělou běžkyni Evu Vrabcovou Nývltovou. Objala jsem ji a pogratulovala ke skvělému umístění na pražském maratonu, který absolvovala o víkendu a který ji přenesl na příští letní olympiádu. Asi před rokem jsme se viděly náhodně u kadeřnice a Eva mi o svém olympijském snu vyprávěla. Už se jí plní. I já měla své sny, za kterými si jdu. Jen jsem loni neměla na čele ještě tak velkou vrásku. Budu se muset přestat tolik divit a víc na sobě makat. Udivených lidí jsou na světě plné hřbitovy.

Nebát se, chtít a snít

boxerkyRány dostávat a přijímat, sáhnout si na dno, zažít ten správný adrenalin, posílit břicho a nohy, psychiku a hlavně nemít ochablé svaly na rukách do letních šatů! Jestli jste alespoň dvakrát trochu přikývli, tak ten správný sport pro vás, stejně tak jako i pro mně, je kondiční box. Chodíme skoro celá rodina a hodně nás to spojilo. Rádi si vyprávíme, jak který cvik s námi zacvičil. Včera jsem rodinu svým zážitkem z tréninku trumfla. Samozřejmě na mně okamžitě poznali, že jsem mimořádně šťastná. Aby ne. Trenér mi přichystal překvapení ve formě sparing partnera. Pěkně jsem si zabušila do mladého (velmi pohledného) borce, mlátila jsem ho hlava nehlava a on chtěl pořád víc. Ten slastný pocit vám nedovedu popsat. Pak se karty obrátily. Kasírovala jsem rány já. Hned při první mi odlétly někam do dálky brýle, ale nevadilo mi to. Musela jsem začít – se svými dioptriemi, vnímat soupeře mimosmyslově. Hlavně boj nevzdat. Sice mně dost šetřil, ale asi se mu to taky líbilo, protože v pátek si půjdeme rozdat síly znovu. Je fajn se učit od lepších, je fajn umět si přiznat svoje nedostatky a s nimi dál pracovat. Příště si musím na brýle vzít gumičku, protože zaseklé kontaktní čočky v očích se velmi špatně dostávají ven. Hlavní je si nehledat výmluvy a vymyslet strategii, jak si se silnějším partnerem na bojišti poradit. Box mně naučil nebát se a CHTÍT.  A já toho od života chci ještě dost,nejen hezké ručky do letních šatiček.

Pokračování Zlomeného nehtu a ustřiženého vlasu

zlomeny nehetO muže jsem se začala zajímat jako o studijní materiál. Neprahla jsem je pohltit, mým přáním bylo se do nich úplně ponořit, vysát a kompletně pochopit. Byla to jedinečná šance je mít takhle blízko  a ještě k tomu s nůžkami u jejich hlav. Připadala jsem si někdy jako domina. Ten pocit nadřazenosti jsem si velmi užívala. Uměla jsem samozřejmě zahrát i submisivní kadeřnici, feministku, pak jsem měla někdy i dny rovnoprávnosti. Těch rovnoprávných dní však jejich studiem a mým věkem ubývalo.

 

Benedikt

Mezi mé první a stálé zákazníky patřil Benedikt. Proto si ho budu navždy pamatovat. Je to asi jako když s někým přijdete o panenství. Klepaly se mi nejen kolena, ale i nůžky. Samozřejmě si toho všimnul. Nevěděl, že je to můj první platící zákazník. Moje kadeřnická premiéra. Naše oči se střetnuly na dlouhou chvíli v zrcadle. V těch jeho jsem nespatřila ani trochu nedůvěry. Nemohlo ho napadnout, že je můj první.  Usmál se. Naštěstí mu zazvonil v kapse telefon. Dal mi pár minut k tomu, abych svoji nervozitu mohla vydýchat. Musíte  hodně hluboce do břicha, strašně to pomáhá. „Máte krásné zuby“, dozvěděla jsem se hned místo pozdravu. „Používáte mezizubní kartáčky“? „Občas“ , měla jsem radost, že hlas zněl sebevědomě. Jen co jsem se mu něžně zabořila prsty do jeho kudrnaté hřívy a stačila ze zeptat „Jak to dneska ostříháme?“ mě napadlo, že bych mu měla oplatit jeho kompliment. „Máte překrásné vlasy, opravdu kvalita. To se málokdy vidí. Musíte na ně být pyšný.“ Benedikt rázem vyrostl asi o dvacet centimetrů tak, že jsem hydraulické křeslo musela upravit na jeho novou výšku. U kudrnatých vlasů se dost dobře dají skrýt zuby, takže jsem se přestala okamžitě bát. Měla jsem takovou radost, že se mi první střih tak hezky povedl, že jsem mu ještě zastříhla chlupy v uších a v nose. Od Benedikta jsem dostala první tuzér a taky první vizitku. Musím si na ně zařídit nějakou pěknou nádobu. Zubař se vždycky hodí. Ani jsem v tu chvíli nevěděla, že začínám rozjíždět svoji první sociální síť známostí. A ani jsem v tu chvíli nevěděla, že jsem si otevřela i psychologickou poradnu. Stáváte se totiž součástí životů těch lidí. Jakmile jednou otevřete pusu a sdělíte svůj názor, musíte vědět, že sázíte semínko svých úvah do zákazníkova mozku. Kdybych to tenkrát věděla, asi bych si přidala ještě nějaký rekvalifikační kurs kouče. Práce kadeřnice je velmi náročná na psychiku. V podstatě mě napadá, že nejšťastnější kadeřnice jsou němé a hluché. Všechny příběhy v nás prostě zanechají nemilosrdnou stopu a někdy ovlivní i náhled na lidstvo jako takové. Je to vlastně kruté povolání. Měla jsem si asi najít nějakého supervizora, s kterým bych životy druhých sdílela a vinna druhých nezůstávala na mně. Benedikt si upíchl v sedmnácti letech dítě, jenže ještě před jeho narozením se odmiloval. Rodiče lásce nepřáli, a proto se rozhodli, že neobětují kariéru svého jediného syna a nabídli se, že budou platit alimenty. Do čtyřiceti let Benedikta nenapadlo a vlastně ani neměl čas se o svého syna zajímat. Hodně pracoval, cestoval a bavil se. Rodiče stárli a začali na milovaného synka sobecky tlačit s tím, že už by si přece zasloužili vnouče. Že už jedno mají, na to zapomněli. Čas alimentů dávno skončil. Drazí rodičové si vůbec nevšimli, že okolo syna se nemotají již dlouhou dobu žádná děvčata. Benedikt byl totiž guy. Než jsem se dozvěděla celý příběh, nebyl to jen zákazník, ale patřil do okruhu mých nejbližších kamarádů. Byla jsem totiž tenkrát ještě dost neprofesionální a s každým pohledným a zábavným klientem se dost družila. Fungovala jsem samozřejmě jako seznamka, protože přísun kvalitního mužského masa byl mým denním chlebem. Kamarádky a jejich kamarádky mě často prosili o pomoc s vytipováním úžasného partnera, když už se dlouho cítily samy a opuštěné. Když se může pomoct, musí se pomoct – to bylo moje heslo. V určitou chvíli jsem byla jedna z nejpopulárnějších kadeřnic ve Praze. Reklamace a nářky přišly později. I mezi pány se rozkřiklo moje slavné dohazovačství a klientů jsem měla naobjednáno několik měsíců dopředu. Ten nával se nedal fyzicky vůbec zvládnout. Naše kadeřnictví a moje sebevědomí vzkvétalo. Byla jsem ráda, že jsem se konečně v životě našla. Můj život měl smysl. Brzy jsem začala být zvána na svatby a následně na křtiny. Přestala jsem mít obavy s tím, že tak velmi zasahuji do životů druhých. Rána přišla až právě s Benediktem. Rozhodla jsem se tajně vyhledat jeho syna a dát je znovu dohromady. Jelikož jsem dost rychlá v úsudku, hned mě napadl pořad v televizi, Pošta pro tebe. Teď si říkám rychlá a blbá. I když! Zanedlouho jsem se od Benedikta dozvěděla, že mu přišlo pozvání do televize a co tomu říkám. Samozřejmě se mu do vysílání jít nechtělo. Měl ale zrovna patentovaný nový systém v čištění zubů, tak jsem ho namotivovala tím, že by si mohl udělat dobrou reklamu v televizi zdarma. To zabralo. Do studia jsem s ním naběhla jako velká podporovatelka. Byla jsem samozřejmě velmi zvědavá. O tom, kdo za vším vězí, jsem mlčela jako hrob. Seděla jsem neuvěřitelně napnutá a čekala, jestli synek pozvání do studia přijal. Docela by mě zajímalo, jestli je za účast a vyprávění veskrze dojemných příběhů přislíbena finanční odměna, nebo jedou na natáčení jako ovce pouze za lístek na vlak a televize si mastí z jejich životů kapsu. Snad se to dozvím. Podobně napnutá jsem naposledy byla, když jsem se poprvé zastřihla do cizích vlasů.

Zlomený nehet a čerstvě ustřižený cop

zlomeny nehetDěkuji čtenářce P.Ž. za příkladnou motivaci. Myslím, že takto by měla spolupráce mezi ženami fungovat. Měly bychom se motivovat být lepšími a šťastnějšími. Vytvořila jsem tedy první nástřel možné budoucí knihy s pracovním názvem Zlomený nehet a čerstvě ustřižený cop. Za vaše případné podněty budu šťastná jako blecha.

Asi před deseti lety, to mně táhlo na třicet, jsem opustila, musím se přiznat, velmi nerada, místo asistentky kreativního ředitele jedné velké a úspěšné reklamní agentury. Ředitelova manželka se bála o svůj post v posteli a kreditky, asi i o otce svých dětí a ředitel, chtě-nechtě, mě musel vyhodit, tedy po pravdě, utekla jsem před ní. Na naše setkání asi v životě nezapomenu. Ač jsem věděla, že nejraději chodí v teplákách, triku a s rozkošnýma culíkama, přicupitala na neuvěřitelných podpatkách, v super kostýmku a s vyžehlenými vlasy. Byla podezřele milá, předala mi flešku a flašku dobrého vína. Doma jsem si otevřela počítač a zastrčila do něj médium. Byly na něm fotky z dovolené jedné šťastné rodiny, vzpomínky z pod stromku z veselých a štědrých Vánoc a ještě jedna hodně intimní fotografie. Ocenila jsem velmi vstřícné gesto s vínem. Docela mi pomohlo.  Ještě párkrát jsme se s ředitelem viděli, ale ztrátou služebních cest do zahraničí to pro nás ztratilo své kouzlo a taky jsem mu přestala žrát tu story s nešťastným manželstvím. Dlouho jsem nemohla najít podobný džob  (se stejně pěkným šéfem, haha – ne, dělám si srandu) a po několika měsících lelkování s odstupným jsem skončila na pracáku. Jasně, dost potupa, ale co. Nebudu frajeřit a platit si sociální a zdravotní z posledních peněz. Byla mi nabídnuta rekvalifikace. Vzhledem k tomu, že jsem se přes den stejně nudila, jsem na ni kývla. Vybrala jsem si ke své budoucí práci kurs kadeřnice. Na pedikérku jsem se tedy rozhodně necítila, i když nabízeli ještě po dokončení kursu příplatek na rozjezd podnikání. Nedovedu si představit, že bych se někomu hrabala ve špinavých, zaplísňovaných nohách. Upozorňuji, že k pedikérkám mám respekt, ale prostě pro mě to nějak není. Dodnes nemohu pochopit, jak je možné, že po několika měsících dostanete papír s razítkem, který vás opravňuje někomu zničit život a ještě za to dostat zaplaceno. Stala se ze mne kadeřnice.  

Jako svoji první štaci jsem zvolila pánský salon. Přece jenom jsem byla ještě velmi mladé děvče a nějaká ta omluva za špatný střih se dala řešit kávou nebo něčím ostřejším v nedaleké vinárně. Nevím, jestli to bylo věkem nebo mojí nešikovností, ale ve vinárně jsem pak po práci byla celkem často. Práce mi nešla tak, jak jsem si představovala, ale bavila mě a hlavně mě bavili klienti. Byla to práce snů. Složitější střihy obstarával zkušený kolega a já jsem měla čas se učit na proplešatělých mužích středního věku a výše. Když se něco pokazilo, tak se to v nejhorším případě vyholilo strojkem. V pánském salonu jsem se prvně dostala a to velmi intimně a blízko ( a tím teď zrovna nemyslím přes postel, ale přes kadeřnické křeslo), ke křehké mužské duši.

Kadeřnice – záchranářky!

kaderniceKaždá žena by měla najít svou Kadeřnici. Šikovná kadeřnice totiž nahradí velmi jednoduše psychologa, psychiatra, kouče i terapeuta a ještě budete krásnější. Víte kolik příběhů s různými konci a vlastně i začátky musí kadeřnice během své práce vyslechnout? Docela se divím, že u popisování všech těch hrůz a extází ještě může být kreativní a pečlivá a vytvořit super účes. Napadlo mě, že už by konečně nějaká kadeřnice mohla napsat o všech těch příbězích knihu. Mohla by se jmenovat např.: Dohola!, Zlomené vlasy a srdce, Copy štěstí ………….. Představovala bych si tu knihu jako soubor mnoha osobních příběhů žen, které zvítězily nad svým egem. Takový malý manuál k různým životním situacím. Šikovná kadeřnice většinou ví, jak příběhy dopadnou. Moje kadeřnice zásadně nedoporučuje řešit problémy s „holkama na dvojce“. Úplně nejhorší je prý řešit s holkama, které jsou single. Nedobrovolně. Velké neštěstí je mít víc, než tři kamarádky v rozvodovém řízení nebo po rozchodu. Pravděpodobnost, že i váš vztah dojde k určité újmě je možná více než padesátiprocentní. To všechno mi řekla včera MOJE kadeřnice. A nejen to. Namotivovala mě být perfektní herečkou, věřit svým slovům, které chválí a hladí, i když by nejraději dělaly úplný opak. Vysvětlila mi, jaké výhody s sebou občas nese jistá neinformovanost. Jsem pyšná, že mi MOJE kadeřnice vezme telefon i o víkendu. Svědčí to o velmi hlubokém vztahu  – a to už mě možná dvacet let nestříhala :). Skládám hold šikovným kadeřnicím. Zachraňují totiž naše životy.

Aging a small talk

IMG_0125Jediná věc, kterou na sobě nezměním a za kterou fakt nemůžu, je den mého narození. Dílo přírody se dá na chvíli oblbnout  životním stylem a možná dobrým krémem, ale přijde mi, že český muž se jen tak lehce zmást nedá. Asi nám podvědomě vrací, jak jsme jej na základce přehlížely a pokukovaly po „starších a zkušenějších“. Dovršením čtvrtého křížku si připadám pro muže jakoby neviditelná. Je ale velmi zajímavé, že jsem neviditelná pouze v Čechách. Miluju umění small talku a strašně ráda ho provozuji. Nedejbože, když začnu jen tak komunikovat s zatím neznámým českým mužem. Odskakuje, jako  bych byla nemocná a pozorně monitoruje okolí, aby ho se mnou náhodou neviděl nějaký kamarád. Minulý týden jsem si užívala milého zájmu v Rakousku. Měla jsem svoji oblíbenou olympijskou  Sotchi bundu s obrovským zlatým nápisem Czech republic na levém rukávu. Nejen díky ní jsem si zažila komunikační orgasmus. Těch otázek!! A tolik krásných tatínků!! Sborově mi zazpívali Happy Birthday k čtyřicátým pátým narozeninám! Byla jsem v nebi. Cestování je prostě strašně důležité. Šikanovat se nenechám. Natož věkem. A Rakousko je v podstatě za rohem.12742275_1187141177983640_9108324470333493658_n

 

Bolestivý Valentýn

depreseJsem ráda, že si dnešek máme šanci zopakovat ještě na 1. máje. Je skvělé, že u nás v České republice máme svátky lásky dva. Valentýn se nám doma nevyvedl. Už ráno jsme se s manželem pohádali a zahájili bobříka mlčení. Děti tohoto bezvládí dost využívají. Někdy si myslím, že si to užívají, protože je většinou narušen rodinný plán a oni si vyplní  náhle vytvořený prostor po svém, tudíž na tabletu či počítači. Dárky a květiny jsem dostala už včera. Manžel takové štěstí nemá. Mám je pro něj schované pod polštářem a s předávkou asertivně vyčkávám. Chtěla jsem si den prudění trochu zkrátit a šla jsem se umýt s tím, že brzy zalehnu. Ve vaně jsem si sundala zbytečné zamlžené brýle, rukou sáhla po svém oblíbeném kosmetickém produktu a začala řvát bolestí. Spletla jsem si lahvičky a do očí se mi dostal jakýsi superúčinný bělící přípravek na fleky. Bolest nepopsatelná. Po hmatu jsem se dostala k lednici a hledala borovou vodu. Kde by se tam asi vzala, napadlo mě za chvíli. Brečím, pláču, fňukám, slzím. Blbej den, ale snad to pomůže.