Zkusme poslat do čela našeho státu prezidentku

irena VÁLOVÁČlověk by měl znát v určitém věku své limity, své přednosti, dovednosti a měl by vědět, na co má a na co už, nebo zatím, ještě ne. Ač si občas sama lžu do kapsy, jak šíleně jsem perfektní, vím stále na čem mohu pracovat a co mi již – například moje osobnost – nedovolí. V poslední době mě hrozně rozčiluje, co se děje na politické scéně, která nám všem velmi zasahuje do normálního koloběhu života, ač si to třeba vůbec neuvědomujeme. Ráda bych nějakým způsobem osobně politiku ovlivňovala, ale nejde to. Nemám na to povahu a historii, zkušenosti, znalosti ani nemám dost dobrou sociální inteligenci. A to se fakt nepodceňuji. Znám ale jednu paní 40+ , která na to má, znám ji dlouho a dám za ní ruku do ohně. Jmenuje se Irena Válová. Ráda bych s vámi udělala takový malý pokus.. Pojďme zkusit naší silou žen 40+ malý politický (zá)tah. Zkusme lehce znepokojit politickou scénu. Jen to zkusíme, jestli na to máme. Prosím! Irena je moje kamarádka už spoustu let. Má na to být naše prezidentka. Asi nemá tedy zatím ambice, ale pojďme jí společně podpořit. Pojďme podpořit sebe. Ireně by asi nenapadlo být prezidentkou, ale když jí dáme sílu, mohla by o tom začít uvažovat. Pojďme zkusit zvolit některou z nás. (Jestli máte nápad na někoho jiného, sem s ní, ale přemýšlejte o tom. Já jinou podobnou ve svém okolí neznám.) Pojďme ukázat sílu žen 40+. Děkuji.

Návod: Lajkujte prosím facebookovou stránku vytvořenou pro tuto příležitost,  ODKAZ NA FACEBOOK a sdílejte ji. Pravidelně prosím o lajky na příspěvkách .A znovu je sdílejte. Zkusme se spojit a ukázat společnosti, že ženy 40+ táhnou za jeden provaz. Aspoň za tu legraci to stojí. Díky

Více o Ireně: Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.

Nebezpečí v podobě sociálních pracovnic!

novotna-janaNení nic na světě horšího, než když se váš život propojí se soudy a sociálními pracovnicemi. Váš život je v rukách někoho jiného a nic s tím neuděláte. Uvědomte si, že i my samy někdy nemáme zrovna skvělý den, skvělé období a měly bychom v tomto období rozhodovat o životě ostatních, a to celkem zásadně. Ne všichni, ač to od druhých na určitých  pozicích čekáme, pracují s odstupem, nadhledem a profesionalitou. A to se mi, bohužel, včera stalo. Po třech letech bojování o výši alimentů jsem opět stála před soudem, odvolacím, takže posledním. Sociální pracovnice OSPODu v Trutnově, slečna Jana Novotná u soudu vypověděla, že výše alimentů pro mého syna je dostačující, a že nezná žádné dítě z okolí, které by navštěvovalo tolik koníčků a kroužků, jako můj syn. Slečna Jana Novotná, která nemá sama děti, vzala spravedlnost do svých rukou. Samozřejmě jsem jí hned následující ráno zavolala do práce a ptala jsem se jí, jaké kroužky měla na mysli a kolik stojí. Neměla ani potuchy. Prý scénáristika a produkce. Ha, tak my tady navštěvujeme s jedenáctiletým synem krkonošské FAMU, chtělo se mi říct. Na moje otázky neměla argumenty, kromě jediného: „nesleduji jenom vaši rodinu“. Hm, pádný argument. Ano, mohu si stěžovat. Co mi to přinese? Parta kolegů ji přikryje, to je jasné. Vzhledem ke své povaze jsem začala sbírat informace o jejím životě. Chtěla jsem jí dokázat, že když člověk chce, tak si zjistí všechno, ne jako ona, která si pravděpodobně nepřečetla k soudu ani složku s informacemi (zastaralými samozřejmě) o výši částek za kroužky, které za syna hradím. A na jaké kroužky syn vůbec dochází. Informace o jejím životě mi daly za pravdu. Neukotvená, v dětství ne příliš šťastná, závislostmi obklopená již od mala, sebedestrukce, neláska k sobě, atd. atd. Takže na takovéto typy lidí taky narazíte v OSPODu. Jdou nám dokázat tu jedinou SPRAVEDLNOST. Takže moje rada zní. Vyhnout se soudům a Asociálním pracovnicím obloukem.

PS. Nechci si na všechny sociální pracovnice stěžovat. Znám minimálně jednu, která svoje životní peripetie do práce neplete, je proaktivní a pracuje pro své malé klienty. Ale to jsem měla zrovna velké štěstí. Těch zlomených životem je tam prostě víc 🙁 Kdo by měl žaludek na to, rozhodovat o životě druhých, když svůj život ve svých rukách sami pravděpodobně neudrží.

Toto je kyselá prdel, kterou uděluji, když je potřeba – získává ji Bc. Jana Novotná z OSPODu z Trutnova. Gratulujeme a doufáme, že se trochu vylepšíte! Kyselá prdel

Koupila jsem si už hrob (ve slevě)

hrobKoupila jsem si hrob. Dokonce i s pomníčkem. Představte si, že u nás na hřbitově jsou hroby možné zakoupit i s nebožtíkem a dost se slevou. Hrob je na skvělém místě, je z něj pěkný výhled do kraje. Mám z té investice docela i radost. Nájem jsem zaplatila na sto let dopředu. Za sto let uvidíme, kdo břemeno platby převezme, protože to už nebudou naživu ani moje děti. Možná nás všechny někomu prodají se slevou, stejně tak, jako dnes mne. Takže já jsem ode dneška majitelka hrobu s cizí a hodně starou mrtvolou. Někdo mě asi bude po smrti vlastnit. Děsivé. Docela by mě zajímalo, jestli je hrob možný exekučně zabavit, a když ne teď, tak jestli se o tom do budoucna náhodou nepřemýšlí. A spadal by do té exekuce jen hrob s pomníčkem, nebo i „vnitřek“? Čím víc o své dnešní investici přemýšlím, tím víc mi přijde zbytečná. Měla jsem si raději nechat udělat nová prsa!

Střídavé manželství

střídavé manželstvíAlice se vdávala kolem dvacítky, jak to kdysi bylo běžné. V dvaadvaceti se jí narodila dcera. Manželství bylo víceméně bezproblémové přes čtvrt století. Alice je velmi pragmatický člověk, který stojí pevně nohama na zemi a svůj život si sama dobře umí řídit. Co se ale najednou nestalo? Na jednom třídním sraze potkala po letech spolužáka a zamilovala se. Úctu, respekt a jistou formu lásky (prozradila mi, že „takovou bratrskou“) cítila i k manželovi.  S manželem již přes deset let nesdílela lože a zatím ještě nebyla připravena na život v celibátu. Brzy její nový vztah vyšel najevo. Manžel s dcerou se na ní naštvali, řekli jí že „špatná“  a přestali se s ní bavit. Co je vlastně špatného na tom, když chce být člověk šťastný? Alice jakoby omládla o několik let. S novým přítelem si pořídili byt a začali spolu  pracovat a cestovat. To, co si celý život přála, se jí začalo plnit. Časem se jí začalo stýskat po své rodině. Navštívila je a poprosila, jestli by se nemohla zase vrátit. Když mi vyprávěla svůj příběh, který ji potkal na prahu padesátky, kroutila jsem hlavou. Samozřejmě již nemoralizuju, nemám na to už věk. Vím, že život není černobílý a opravdu se může přihodit všechno. Mám teorii, že čím jsme starší, tím víc máme odvahu žít podle sebe, ne podle druhých. Příběh ještě neskončil. Alici se za pár měsíců začalo stýskat i po své nové lásce. Vyřešila to tak, že týden je „doma“ a týden jinde. Štěstí to rozhodně není, protože vidí, jak to jejího manžela ničí. Oba se však mají natolik rádi, že se rozhodli, zkusit žít ve střídavém  manželství. Nechtějí se o sebe připravit. Zatím to „funguje“. Kdyby mi bylo dvacet, možná i třicet, tak bych ji šmahem odsoudila za to, že zničila „funkční“ rodinu. Možná bych ji i řekla, že je sobecká a myslí jen na sebe. Jenže je mi 40+  a vím, že žijeme jen jednou. Abych řekla pravdu, tak nejvíc obdivuji jejího manžela. Pravděpodobně o něm někteří mohou smýšlet jako o paroháči, ale u mne má palec nahoru!

KONEC DOVOLENÝCH V ČECHÁCH

PRÁZDNINYHledám zrovna nejlevnější a nejvhodnější letenky, s co nejméně přestupy a najednou mě napadlo: proč jedu zrovna na dovolenou? Přece se v demokratické dost rozvinuté společnosti nebudeme dovolovat zaměstnavatele o volno, když je to naše právo. Dovolovat se museli naše rodiče komunistů ve fabrice, nebo ředitele úseku v kanceláři, ale ve dvacátém prvním století?  Historie slova je velmi sporná a v podstatě hravá čeština dovoluje mnoho variant.  Například nám může někdo dovolit  – dopřát pár dní volna, může nám ale i zavelet nepracovat, nařídit volno. Je to tak komplikované, a to jsem do toho ještě nezamotala dovolenou mateřskou. A když je někdo sám podnikatel, proč by si měl sám sobě dovolit volno? Chce to nové slovo! A přikláněla bych se normálně k prázdninám. Proč by děti měli jezdit na prázdniny a jejich rodiče na dovolenou, když jedou společně? Zrušme dovolenou a zaveďme si prázdniny! Strašně si tím zjednodušíme život. ANO PRÁZDNINÁM. Tímto se pasuju na hlavní ambasadorku prázdnin a budu bojovat proti dovoleným. KONEC DOVOLENÝCH V ČECHÁCH. Prosím o sdílení.

Manažerka štěstí

naladyChci abychom se  doma cítili fajn. Samozřejmě, že to chce každý. Je lepší se dívat a být se spokojenými lidmi, než s těmi, co jsou permanentně ve stresu. Není to žádné mimořádné přání. Občas se doma sejdeme s velmi rozdílnými náladami. Mým úkolem je nálady přečíst, vyhodnotit, někdy vylepšit a následně třeba sjednotit. Dobrovolně jsem se pasovala na rodinného manažera štěstí, protože jsem zjistila, že i nálady  a pocity mého nejbližšího okolí je potřeba řídit. Neřízené nálady mohou totiž vyúsťit v různé půtky a hádky, které teplu rodinného krbu nepřidají. Rozhodně to není jednoduchá práce, protože i já mám své dny. V naší rodině převažují muži, rozhodla jsem se jim práci s mojí náladou ulehčit. Dokonce v tom vidím i lehce edukativní prvek,  třeba se lépe naučí číst z tváří nálady žen v jiných kolektivech. Naučí se nálady respektovat. Založili jsme si společně tabuli nálad (moodboard). Svoji „náladu“ může každý vylepit na lednici. I pro mně bude dobré vědět, jak se všichni v kolektivu „rodina“ cítí. Do naší hry se zatím nepřidal manžel. Je pravda, že mě vytvoření tabule napadlo až poté, kdy jsem špatně vyhodnotila stav jeho momentálního rozpoložení. Atmosféru doma jsem tak zásadně narušila. To by se správné manažerce štěstí stát nemělo. Je pořád čemu se učit :). Taťkovi posílám výše vyobrazený emotikon, vytiskla jsem ho a vystavila na lednici.

Telefonovací večírek. Díl první

telephonVčera jsem si velmi užila telefonovacího večírku. Hlavním jeho kouzlem je, že jste v teple domova, děti spí, manžel není doma a vy krafáte s kamarádkou při lahvi vína. Ještě jsem ho zdokonalila v tom, že si při něm vylepšuji své tělo. Včera dekolt. Dala jsem si na něj masku a překryla igelitem, aby měla maska ještě větší grády. Někdy u toho i zvládnu žehlit a někdy si i připravím malé občerstvení. Vím již ze zkušeností, že se debata často protáhne. Včera jsme po dlouhé době takto večírkovaly s Karolínou. Má novou práci, nové pracovní kolegy a kolegyně, takže jsme si měly opravdu co povídat. Těch novinek! Asi po hodině se mi svěřila, že od manžela dostala JEN TAK vibrátor. Dostat od manžela vibrátor, samozřejmě není JEN TAK. Karolína tento nákup vyhodnotila jako vyhazování peněz a ještě se jí částečně dělalo nevolno z toho, že bude muset pravidelně doma muži předvádět jakési pochybné divadlo s umělým přirozením. Karolína ho totiž nepotřebuje, umí se velmi kvalitně a rychle uspokojovat sama. Jenže, jak to má manžel vědět, když se o sexu doma nemluví. Karolíny manžel, jakož si myslím, všichni manželé kamarádek v okolí, jsou přesvědčeni, že se narodili jako sexuální přeborníci a znalci ženského orgasmu. Byli by velmi překvapení, co se na podobných telefonovacích párty po celé republice probírá. Včera jsme s Karolínou otevřely velmi důležité téma sexuální výchovy. Kdo ty naše syny bude sexuálně vzdělávat, aby alespoň další generace žen byla v sexu více spokojená? Naši muži? A co by je asi naučili? Nebo jsou za tento druh vzdělání zodpovědné matky? Konečně jsem pochopila, proč je důležité, aby mladí muži v určitém věku potkali tu správnou ženu 40+ 🙂 Pro zachování lidstva a permanentní úsměv v tvářích žen je to pravděpodobně nezbytné. 🙂 Jak říkám, včera jsem si ten večírek fakt užila. Napadaly nás samá nezbytečná moudra.

Matka po čtyřicítce

miminkoJsem matka, která měla dítě po čtyřicítce. Je docela dost populární o tom psát, tak napíšu svoji verzi.  Proč ženy tak dlouho s narozením potomka čekají? U mne to bylo jednoduché. Nikdo se mnou totiž mít dítě dlouho nechtěl. Nemohu se vůbec vymlouvat na kariéru, ani na zdravotní problémy. Asi jsem nenesla ten správný GEN, který by chtěl se mnou partner spojit. Možná jsem ani nebyla ten správný typ, se kterým by to byla nějaká velká životní výhra 🙂 .Toužit po dítěti jsem začala nějak po třicítce. Klasika. Běhat do lékárny pro gravitest jsem nikdy nemusela, protože „moji“ muži se docela dobře před jejich rozmnožením chránili. A pak přišel ON, nebyl to sice úplně mého srdce šampión, ale snažil se, mně už táhlo na třicet pět a byl to trochu typ, jakého známe z amerických filmů. Podlehla jsem a narodil se nám kluk jak´buk. Z našeho rozchodu jsem se velmi dlouho vzpamatovávala. Rozhodně jsem však nechtěla zůstat sama a vlastně jsem nikdy netoužila po jedináčkovi. Asi jsem velmi silně vysílala do vesmíru o své tužbě signál a nebo jsem se prostě rozhodla vzít svůj život konečně do svých rukou. Ať to bylo jakkoliv, mám manžela i druhé dítě. Jak to zní jednoduše, proces byl velmi komplikovaný. Dospěla jsem k názoru, že ztratit muže je velmi jednoduché. Musím se proto velmi snažit, abych ani o jednoho ze všech tří, co doma mám, nepřišla. Úplně se mi přichomýtl na jazyk rým:  když nechceš ztratit muže, nos´mu každý den růže. Chci totiž, aby mě pořád chtěli. Za tu růži každý den to stojí….

Víte, kdy se nesmí děkovat?

IMG_4205 Přišlo na mě zahradničení, asi za to může počasí a věk. Rozhodla jsem se, že chci mít krásnou skalku. Vzala jsem děti, manžela a kolečko a zašli jsme si na procházku do lesa. Šli jsme tam asi šestkrát. Byla bych tam vyrazila i víckrát, ale manžel šlápnul v potoce nešťastně na hodně kluzký mech či řasu a natrhl si tříselný sval. Tím jeho spolupráce na našem společném zahradním projektu skončila. Našli jsme překrásné kameny. Doma už jsem měla připravenou speciální skalkovou folii a mulčovací kůru. To mi poradil Google a co jsem si nebyla jistá, jsem okopírovala z jiných skalek v okolí. V OBI zrovna vyprodávali skalničky. Prostě se dařilo. Jelikož děti napodobují všechno, co zrovna dělají rodiče, mladší syn si vyzdobil skalničkově pařez. Povedl se mu. Včera jsem se zastavila u jedné konkurenční skalky v blízkém okolí a fakt jsem ji obdivovala. Zrovna na ní pracovala její majitelka, takže nešlo nepochválit. Paní byla asi z té pochvaly tak překvapená, že mi, jako skalkovému začátečníkovi, začala rozdávat cenné rady. Pak mě k mému velkému překvapení podarovala krásnými alpinkami. Dozvěděla jsem se, že se za sazenice nesmí děkovat, nebo nezakoření. Je to fakt paráda, když si člověk sám něco krásného vytvoří. Jsem na sebe hrdá. Manžel neumí chválit tak jako já, ale řekl mi, že bych mohla udělat ještě jednu skalku u grilu. Tím mi dal jasně najevo, že se dílo vydařilo. Ještě pár skalek a chválit ho naučím. Pro spokojené manželství je to důležité. A ženy mají právo být chváleny stejně jako muži 🙂 .IMG_4201

Nový objev z Krkonoš! Ne pravda a láska, ale chvála a láska!!!!

laskaAmerika nám, Čechům, darovala kromě sdíleného osvobození s Rudou armádou, minimálně jednu další strašně důležitou věc. Naučila nás používat bez uzardění v rozšířené formě MILUJI TĚ. (Respektive americká filmová a televizní tvorba). Nepamatuji se, že by se  milujitěováním v rodinách častovalo v takové míře, jako je zaplať Pánbu teď, za mého mládí. Kde nejde přes pusu „miluji tě“, zdomácnělo „mám tě rád“. Tak dlouho jsme americké seriály a filmy, kde se výše uvedenými slovy  „plýtvá“ v každé druhé větě, sledovaly, až ta láska přeskočila do našich slovníků a možná i srdcí, tak nějak sama. Starší a střední (naše) generace ještě trochu sousloví bojkotují, ale je to lepší, než to kdy v Čechách bylo. Nyní potřebujeme, aby se nám do krve dostalo chválení. První level by měl být ten, že umíme pochválit sami sebe, pak svoje děti a partnera a pak kamarády a kolegy. Neměl by být  problém pochválit ani souseda nebo naprosto neznámého člověka. Doufám si tvrdit, že až budeme umět ocenit dobře sebe a druhé, závist a zášť začnou samy od sebe mizet. Napadá mě, že bychom měli začít více sledovat sport a sportovní přenosy. Ve sportu se chválí docela dost. Já jsem třeba byla na tréninku pochválená včera asi pětkrát a je to strašně prima. Pak to okamžitě předávám bez problému dál. Dovolím si tedy upravit známé heslo pana Václava Havla. Ne pravda a láska, ale LÁSKA A CHVÁLA!