Nebojte se sociálních pracovnic!!! ( A vlastně nikoho)

popelkaSociální pracovnice, o které jsem psala v minulém příspěvku, mi dala padáka. Tedy naší rodině, kterou vlastně ani nikdy nepoznala. Je to asi jediná sociální pracovnice, která nebyla u svých klientů na návštěvě v domácím prostředí, protože je to trochu i kouzelnice, která na vás koukne a všechno ví.  Jediná úřednice na světě, která se vyhýbá byrokracii, protože si zásadně spisy nečte a nerada papíruje. Všechno si to vyvěští pravděpodobně v kouli. Podala jsem na ní stížnost. OSPOD má nyní 59 dní mi na stížnost odpovědět. Mám moc kamarádek, které se a/sociálních pracovnic bojí (vůbec se nedivím), mají opravdu neuvěřitelnou moc. Ty méně zodpovědné a dost otrlé snad dělají rozhodnutí ještě před tím, než se začnou o rodinu zajímat a „vyšetřovat“. Představte si, že po desetiminutovém rozhovoru s předškolním dítětem naprosto přesně rozpoznají, kde mu bude lépe. U taťky, nebo u mamky. Nebo klidně děti rodičům přerozdělí. Momentální trend střídavé péče jim dává do rukou ještě větší sílu a moc. Jakoby nikdo neznal pohádku o Popelce. A to ji opakují každé Vánoc v televizi. Sociální pracovnice by se na tento milý film měly dívat každý den. Macecha je prostě macecha! (Více o macechách napíšu v jiném příspěvku). Nikdo nemiluje svoje dítě víc než matka. Matka je na rozdíl od otce nenahraditelná. Otec stačí na telefonu. Je pravda, že některé matky se nevyvedou, prostě nedostanou do vínku mateřskou lásku. To je pak lepší samozřejmě táta, ale milující máma bude chybět vždycky, celý život. Něco o tom vím. Každopádně naší rodině bude přidělena nová sociální pracovnice. Během třech let je to už třetí. Jsem docela připravená z míst nejvyšších a nejinformovanějších, jak budu s novou paní komunikovat a hlavně, jak s minulou slečnou sociální zametu. Rozhodla jsem se, že už nechci, aby kazila život dalším dětem a rodinám. Vezmu si ji na starost. O průběhu vás budu ráda informovat.

Koupila jsem si už hrob (ve slevě)

hrobKoupila jsem si hrob. Dokonce i s pomníčkem. Představte si, že u nás na hřbitově jsou hroby možné zakoupit i s nebožtíkem a dost se slevou. Hrob je na skvělém místě, je z něj pěkný výhled do kraje. Mám z té investice docela i radost. Nájem jsem zaplatila na sto let dopředu. Za sto let uvidíme, kdo břemeno platby převezme, protože to už nebudou naživu ani moje děti. Možná nás všechny někomu prodají se slevou, stejně tak, jako dnes mne. Takže já jsem ode dneška majitelka hrobu s cizí a hodně starou mrtvolou. Někdo mě asi bude po smrti vlastnit. Děsivé. Docela by mě zajímalo, jestli je hrob možný exekučně zabavit, a když ne teď, tak jestli se o tom do budoucna náhodou nepřemýšlí. A spadal by do té exekuce jen hrob s pomníčkem, nebo i „vnitřek“? Čím víc o své dnešní investici přemýšlím, tím víc mi přijde zbytečná. Měla jsem si raději nechat udělat nová prsa!

Zase do Irska

dalkey

 

V létě 2013 bylo i v Irsku neuvěřitelné horko. Ani zahraniční turisté neoblékali do moře neopreny, Irové se potili ve vlastní šťávě a ze všech domů zmizel, alespoň na chvíli, takový ten klasický zatuchlý smrádek. Opouštěla jsem Dublin  s přesvědčením, že už se nikdy nevrátím. Zanechala jsem tam právníkům na palmáre tolik, že by se z toho pořídil menší domeček v zajímavé lokalitě. Zahořkla jsem. Irské soudy ale pracují velmi flexibilně a tak nějak, řekla bych, rychle, bez strachu, vytáček a zodpovědně. (A nebo se mi to zdálo proto, že jsem měla skvělé právníky). Zběsilým tempem uplynuly dva roky a znovu se s Dublinem potkám. A musím říct, že se těším. Všechno zlé, je totiž fakt pro něco dobré. Vracím se vlastně do svého druhého domova, který jsem málem úplně zbytečně zavrhla.  Zkusím všechny svoje zkušenosti nyní zúročit. Už brzy bude moje kniha v prodeji na anglosaském trhu, Dublin v halloweenském čase bude dobré místo pro virtuální křest  e-booku Fidel a Julie. Držte mu palce 🙂 . Závěrem bych chtěla ještě napsat takovou drobnou poznámku: Strach je převlečená Lež k sobě samému. 

Life jacket – krátký sluníčkový příspěvek

pamela andersonLife jacket je něco, co bychom měli všichni fasovat místo očkování v porodnici. Nějakou univerzální, co by fungovala proti všemu. Nejen proti utopení, ale i veškerým úrazům a všem dalším nebezpečím a blbcům. Vlastně ti by taky neexistovali, kdyby měli life jacket…………Pane Bože, sešli nám ji. Proč v nás tak věříš, to stále doufáš, že si ji vymyslíme sami? 🙂 Amen.

Teorie her – lze aplikovat různě

bojPokud nechcete bojovat, pak budete muset bojovat. A když jste ochotni bojovat, pak nakonec bojovat nemusíte. Jedna strana konfliktu nerozhodne sama o tom, zda bude mír. Je tu totiž také druhá strana. A zásadní je, jaké podněty této druhé straně dáte. Mnozí lidé si myslí, že ustoupením vytvoří přátelštější, uvolněnější atmosféru. Tak tomu ale není. Ústupek činí atmosféru méně přátelskou. Si vis pacem, para bellum. – Když chceš mír, připravuj se na válku.