Cestovatelská vášeň zemřela, už jsem jen buran, ale šťastný

buranJako dítě jsem si přála navštívit Ameriku, splnilo se mi to hned v devadesátých letech a pak ještě mnohokrát. V devadesátých letech jsem také projela skoro celou západní Evropu. O trochu později jsem se chtěla podívat do Bulharska a do Ruska – dala jsem to, ale už tam nikdy nepojedu. Nebyla jsem spokojená a celkem jsem se i bála. Mluvím o turistice baťůžkové. Asi i věkem jsem mé cestování povýšila na turistiku kufříkovou. Letiště – taxi – hotel. Tak jsem poznala/nepoznala velký kus Asie. Momentálně vybírám z turistiky animační, se třemi dětmi je to asi nejjednodušší trávení dovolených pro děti i rodiče. A nějak se mi letos nechce, do mého cestovatelského života se totiž vloudil strach. Sice se mi stýská po moři, ale asi letos zůstaneme u českých, slovenských, možná rakouských rybníků a jezírek. Ani nevím kdy, mi otec řekl, že až budou policajti a doktoři mladší než já, tak že jsem už definitivně stará. Včera jsem měla na policisty docela štěstí. Stavěli mě asi třikrát. Mohli to být moje děti. Chci ten svůj strach rozšifrovat – je to strach ze střílejících magorů na plážích, lenost, protože jsem už stará a opustila mě zvědavost, nebo je to pouze ekonomická prozíravost? 🙂 Naštěstí bydlíme v Krkonoších, jsme v prázdninovém nastavení celoročně. A tady se nebojím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *