Lucie B. – chci být taky imigrant

dún laoghaireJsem v Irsku. Před pár lety, ač jsem tu strávila krásné chvíle, jsem se na Irsko velmi naštvala a sama sobě i jemu slíbila, že už jsem tu naposled. Velkým překvapením pro mě tedy bylo, jak šťastná jsem byla, když jsem se ocitla v Dublinu a všechno pro mě bylo tak strašně známé a blízké a příjemné. Stav bych připodobnila k tomu, že se názorově rozejdete s kamarádkou nebo kamarádem ze střední školy, na čas ji/jeho naprosto ignorujete, často i pomlouváte a pak když se za nějakou chvíli zase potkáte, pokračujete v přátelství, jako by se nic nestalo. Dublin, speciálně ta jižnější část, je pro mě taková jistota. Dokonce taková, že už teď vím, že bych tu na čas zase mohla bydlet. K chytrému: kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem, bych ještě přidala: kolik máš domovů, tolik nemáš okovů. Místo svého domova jsem změnila třikrát. Z Prahy do Krkonoš, z Krkonoš do Irska a pak zpět…Po tomto skvělém výletě jsem nakopnutá znovu ke stěhování. Ještě jednou bych si to chtěla vyzkoušet. To znovuobjevování jistot, jako je pošta, obchod, opravna, restaurace a tělocvična. Ano, ještě jednou mě čeká stěhování. Jen je třeba dobře vybrat v této zajímavé době bezpečnou destinaci.IMG_2975

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *