Má lež krátké nohy?

164210725Docela dlouho mi trvalo, než mi začalo být tak nějak úplně jedno, co si o mě druzí lidé myslí. Co řeknou na to, když udělám to a nebo ono. Asi s prvním nebo druhým mým životním kotrmelcem jsem nad tím mávla rukou a možná i oběma. Život žiju naplno, někdy se něco povede, někdy míň. Kdybych seděla v koutě, tak mě tam možná někdo najde, ale to nikdy nebylo nic pro mě, protože mi je jedno, jestli mě někdo hledá, já sama jsem typ hledací. Vím, že je to  dost dobrodružné, jsem neustále jednou nohou v nějaké zajímavé nové situaci, ale zatím mě to baví. Jednou jsem se napila z plechovky od kokakoly, která byla chvíli používaná jako popelník, byl to strašný hnus, ale i taková chuť prostě existuje. S dětmi přišla samozřejmě určitá omezení, ale kvůli někomu, koho milujete, jednodušeji nová pravidla přijmete, tedy já. Co se mi kdy nejhoršího v životě přihodilo, za to jsem si mohla sama. Většinou blbostí a nebo že jsem sama sobě lhala. Proč lhát sám sobě? Někdy zalžu druhým to se tedy přiznám, nebo si prostě pravdu upravím. Proč být upřímný k lidem, kteří jsou sami sebou nejistí? Ať si na to přijdou sami. Jo, i to jsem se naučila a neříkám tomu alibismus. Ale nejvíc, úplně nejvíc upřímná jsem k svému muži, protože ten to unese a ještě při tom povyroste. Jen doufám, že mi při tom jeho růstu neuteče za nějakou méně upřímnou 🙂 . Takže si zase půjdu zaběhat, abych nenarostla tam, kde nechci já. Mám se sice ráda tak, jak mi Pán Bůh nadělil, ale nerada bych tu nádheru, talent, vtip a šarm  sdílela sama.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *