Matka po čtyřicítce

miminkoJsem matka, která měla dítě po čtyřicítce. Je docela dost populární o tom psát, tak napíšu svoji verzi.  Proč ženy tak dlouho s narozením potomka čekají? U mne to bylo jednoduché. Nikdo se mnou totiž mít dítě dlouho nechtěl. Nemohu se vůbec vymlouvat na kariéru, ani na zdravotní problémy. Asi jsem nenesla ten správný GEN, který by chtěl se mnou partner spojit. Možná jsem ani nebyla ten správný typ, se kterým by to byla nějaká velká životní výhra 🙂 .Toužit po dítěti jsem začala nějak po třicítce. Klasika. Běhat do lékárny pro gravitest jsem nikdy nemusela, protože „moji“ muži se docela dobře před jejich rozmnožením chránili. A pak přišel ON, nebyl to sice úplně mého srdce šampión, ale snažil se, mně už táhlo na třicet pět a byl to trochu typ, jakého známe z amerických filmů. Podlehla jsem a narodil se nám kluk jak´buk. Z našeho rozchodu jsem se velmi dlouho vzpamatovávala. Rozhodně jsem však nechtěla zůstat sama a vlastně jsem nikdy netoužila po jedináčkovi. Asi jsem velmi silně vysílala do vesmíru o své tužbě signál a nebo jsem se prostě rozhodla vzít svůj život konečně do svých rukou. Ať to bylo jakkoliv, mám manžela i druhé dítě. Jak to zní jednoduše, proces byl velmi komplikovaný. Dospěla jsem k názoru, že ztratit muže je velmi jednoduché. Musím se proto velmi snažit, abych ani o jednoho ze všech tří, co doma mám, nepřišla. Úplně se mi přichomýtl na jazyk rým:  když nechceš ztratit muže, nos´mu každý den růže. Chci totiž, aby mě pořád chtěli. Za tu růži každý den to stojí….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *