Můj 17.listopad

IMG_1875[1]26 let poté. Nevyužila jsem je tak, jak bych mohla, přiznávám. Nejdříve jsem byla nezkušená, pak naivní, blbá, slepě vítězící, těhotná, naštvaná, zlomená a vyhořelá, mezitím příležitostně chvilky štěstí a uspokojení. Až teď se cítím v plné síle, zkušená životem (semináři a školeními). Neuvěřitelně v pohodě a hlavně s pocitem, že mám konečně život ve svých rukách. Škoda, že to nepřišlo dříve, ale lepší pozdě, než nikdy. Jsem o kus starší, než je naše republika, takže vím, že to pravé uspokojení na ni teprve přijde, je to zvědavá ženská, potřebuje si všechno vyzkoušet. Nejlepší věk pro ženu je kolem čtyřiceti let, tak má ještě chvilku čas, usadit se. Uvidíme, co s ní udělá, až založí rodinu. Důležité je si vybrat správného partnera, budu jí hodně držet palce. Někdy to může navždy zlomit vaz. Ale zpět ke dnešnímu svátečnímu dni. Pršelo tak strašně, že chudák vlajka, vyvěšená na dnešní počest, byla tak mokrá, že se ani nezatřepotala. Chtěla jsem se, stejně jako loni, vydat na procházku na Hrádeček a zapálit svíčku, ale děti daly přednost zapálení svíčky doma a hodina veselého dějepisu taky proběhla u krbu. V televizi se objevil Václav Havel, kterého si syn spletl s Karlem Gottem. Vzdala jsem to a šla do posilovny pokračovat v upevňování svých morálně-volních vlastností. Musím mít sílu. REPUBLIKU SI ROZVRACET NEDÁME!

IMG_3193

2 komentáře u „Můj 17.listopad“

  1. Zneužívám Vaši připomínku 17.11. k oznámení změny jména na Vašem blogu z Muž 50- na Muž 50+ ke stejnému datu. Přidávám výzvu ve Vašem duchu: Mládí si rozvracet nenechám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *