Myslet jinak

myslet jinakMinulý týden jsem byla nakažena infekcí – Myslet a konat jinak. Není jednoduché ze dne na den změnit lety naučené chování, ale vzhledem k tomu, že mám ráda nové výzvy, zkouším to. Velmi zásadně jsem přistoupila ke změně myšlení ve vztahu k státu a dnes jsem si zašla na Úřad práce. Skončila mi mateřská dovolená. Než se rozkoukám, čím se budu profesionálně zabývat v dalších x-letech, zkusím se zařadit po bok dalších nezaměstnaných a nechám si státem ještě chvilku platit sociální a zdravotní pojištění. Před pár lety byl pro mě ten, který prošel brány Úřadu práce, outsider a povaleč. Nyní zde stojím já a jako povaleč si nepřipadám, outsider vůbec ne.  Přijetí nebylo příliš vřelé, ale nebrala jsem to osobně. Vyplnila jsem pár dotazníků a k mému překvapení jsem byla první na řadě. Další překvapení bylo, že i tak jsem si musela dost počkat. Zřejmě si tu myslí, že všichni bez práce čekání zvládají s radostí a bez stresu. Stres se dal všude krájet, také jsem si všimla, že většinou všichni nezaměstnaní zapomněli chodit se vzpřímenou páteří a byli bez úsměvu. Ano, úsměv je to, co jsem na té chodbě dlouhé postrádala. Bojovala jsem proti stresu úsměvem a několika svým nezaměstnaným kolegům jsem rozdala propisky (neměli bez nich jak vyplnit dotazníky). S dotazníkem jsem musela projít ještě jednou procedurou, kde jsem našla nekonečnou frontu. Už jsem toho myšlení jinak a Úřadu práce měla celkem plné zuby a tu frontu jsem celou předběhla. Myslet a konat jinak zase začnu, ale až zítra. I tak jsem si to užila. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *