Nechci doma tlusté dítě IV

29.09.2008 perth western australia australia

Otevřeně přiznávám, že přechod z „normální“ na zdravou stravu není jednoduchý. Googluji skoro pořád, ale ani překrásné fotografie u receptu nezaručí, že se děti budou oblizovat stejně jako při mých tvarohových jahodových knedlících, které jsem z našeho jídelníčku vyloučila. Někdy jídlo ani nedojedí. Naštěstí má moje kamarádka neustálý přísun čerstvých krkonošských borůvek, takže většinou končíme u nějaké borůvkové dobroty. Borůvky samotné, s bílým jogurtem a nebo s banánem ve smoothie. Děti mají roztomile modré pusy a zuby. Starší syn se dokonce strašně těší do školy, že se konečně ve školní jídelně nají. Dnešní pohankovou sekanou jsem nejedla už ani já. Moje práce začíná však být konečně vidět. Mladší synek celkem výrazně ubyl v pase a v tvářičkách a dokonce mu jsou i jedny kraťasy velké. Denně nachodíme kolem patnácti kilometrů. Opravdu moc děkuji tomu, kdo vymyslel to chytání Pokémonů, neb jen tak by to sotva bez remcání ušli. Včera jsme při procházce nasbírali koš hub. Odnesli jsme ho kamarádce, která má restauraci. Děti si příkladně za odměnu nevzaly zmrzlinu ani kolu, ale vodu s bublinkami. Cestou domů jsem zaslechla, jak si synek pobrukuje: Já miluju Kaufland, je to můj svět, který mám rád. Já rád žeru banány, sušenky a salámy…. Čeká nás ještě dlouhá cesta.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *