Nenávidím uklízení

498467875Nenávidím uklízení. Samozřejmě mám ráda uklizeno, ale daří ze mi ten zážitek prožívat snad čím dál méně. Když jsem byla malá, uklízeli jsme doma každou neděli. Někdo chodí do kostela, my uklízeli. Nikdy jsem nemohla pochopit, proč si kazit neděli tak hrůznou činností, když bychom se mohli někde pěkně bavit a vůbec jinak rodinně teambuildingovat. Byt musel zářit. Všechno. Nesnášela jsem k smrti mytí koupelny. Úplně nejhorší byl úklid před Vánoci. Z nějakého důvodu jsme se do všeho museli nejvíc opřít 23. 12. Myla se okna, praly a věšely záclony, pral se i koberec. Už někdy v deseti letech jsem věděla, že jednou budu mít uklízečku, která za mě tu šílenou práci bude dělat. K uklízení jsem si vybudovala takový odpor, že jsem sama sebe dokonce i přesvědčila, že na něj prostě nemám talent. Jsem dis-uklízecí. Došla jsem tak daleko, že jsem o tom přesvědčila  rodinu i tu širší. Když k nám někdo zavítá na návštěvu, tak hned začne něco uklízet (platí pouze o rodině a dvou mých kámoškách). Málem jsem padla tedy do mdlob, když jsem od manželové sestřenice na minulé návštěvě obdržela jako dárek švédskou utěrku. Prý zázrak. Už jen to, jak se k utěrce chovat, jak ji prát, jak se o ni starat, byla chudák předurčena skončit někde. Nevím kde je. Představte si, že doma máme uklízecí místnost. Je v ní pěkný bordel a vůbec není uklizená. Jen jsou tam všechny ty uklízecí kouzelné prostředky pěkně schované, nechci je mít pořád na očích. Nechci kazit dětem dětství, jak se to stalo mě a o víkendu neuklízíme. O víkendu se bavíme. Uklízím v noci z neděle na pondělí, tak nějak po svém. Když děti spí. Manžel s námi v neděli není, tak nemůže kritizovat můj systém. Obvykle dám děti spát, pustím si hezký film nebo muziku, otevřu si víno nebo si udělám dobrý čaj. Pak se začnu dívat na Facebook. Mezitím se mi vypere a vysuší pár praček. Už jen to, když prádlo všude hezky voní, mi udělá dobře. Když pak ještě pěkně poklidím v kuchyni, což znamená, že dám nádobí do myčky či z myčky, otřu šikovným saponátem pracovní stoly a pak ještě chytřejším setřu podlahu ze mě udělá fakt šťastnou. Mám velmi citlivého syna, toho staršího (mladšímu je mu zatím nějaký úklid úplně fuk) a ten můj odpor k uklízení zná. Na jakoukoliv změnu doma reaguje a chválí mě. Manžel změnu u nás doma nikdy nepozná. Nikdy. Je to trochu demotivující. Většinou mě  poprosí, ať se domluvím s Pavlínou. Pavlína na rozdíl ode mě uklízet umí a ještě ke všemu ji to baví. Pavlína k nám často chodí, ale potřebovali bychom, aby s námi asi i bydlela. Dnes mi manžel sdělil, že k nám v neděli přijde na návštěvu jeho kolega s rodinou. Pavlína zítra nemá čas. Budu muset fakt zítra, ač se mi nechce, se věnovat úklidu. Když jsme u nich totiž byli na návštěvě o Vánocích, udělala na mě kolegy manželka obrovský dojem. Má všude super naklizeno, i když má malou holčičku. Manžel mi řekl, že až tak velký pořádek neměli, že mě se zdá uklizené všechno, kde se neválí oblečení, knihy, hračky, atd. Mám z toho úplně stres. Kdyby tak aspoň zítra pršelo. Jinak mě to vždycky táhne ven. Manžel mi určitě pomůže, ten na rozdíl ode mě bere uklízení jako relax (aspoň se tak tváří). Jenom se bojím, aby moje uklízecí disfunkce negativně neovlivnila výběr povolání našich dětí. Ten citlivý klučina chce být už delší dobu vojákem. Závěrem bych chtěla napsat, že jsem prostě kreativní a potom  taky tu pravdu našich babiček, nebo koho – bordel v bytě, šťastné dítě. Naše děti šťastné jsou. 🙂

PS – Pavlína je profesionální uklízečka, senzační. Vždycky když něco hledám, tak si říkám, kam bych asi tu věc dala, si uklízela sama? Najdu to tam vždycky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *