Nevzdávat se!

IMG_2201Od pátku je to se mnou špatné. O víkendu jsem sice ještě byla s dětmi v bazénu a dokonce jsem je vyvezla do jednoho zahraničního, kde plavete venku a koukáte z polské strany na Sněžku. Slunce mi chtělo pomoct, ale náladu jsem měla na bodu mrazu. Mám dítě s cizincem a oba ho chceme do péče, střídavá je přes oceán nemožná. Zítra náš devítiletý syn půjde k soudu. Nechápu, proč. Je to dle mého názoru ještě dost brzy. Nemohla jsem nic dělat, byla jsem totálně paralyzovaná a postupně se nálada přenášela i na zbytek rodiny. Nemohla jsem se vůbec nijak nastartovat. Dnes jsem se násilím přinutila jít běhat, vůbec ale vůbec se mi nechtělo. Všechny pracovní schůzky jsem zrušila. Teď jsem se vrátila z mojí oblíbené pětačtyřicetiminutovky, mozek začal pracovat, pravděpodobně i endorfiny. Vymyslela jsem si úžasnou strategii, mám dobrou náladu, strach ze mě zmizel, schůzky jsem obnovila a dostala jsem takovou správně bojovnou náladu. Dítě s cizincem. Ach jo, co na to říct. Když všechno funguje, tak je to skvělý. Děti umí okamžitě dva jazyky, mají v sobě dvě kultury, jsou strašně obohacené. Horší pak je, když už to mezi rodiče přestane klapat. Každý případ je jiný, ale každopádně mezi námi už není možná domluva. Respekt, úcta, je pryč. Teď už jen naschvály, vztek a zloba. Chudák dítě. Od zítřka bude chodit běhat se mnou, naučí se disciplíně, bude správně používat endorfiny a v životě mu to určitě pomůže. Jo, prostě na sport nedám dopustit. A úplně nejlepší je týmový, ale pro mě už pozdě. Snad to ještě zvládnu naučit mít ráda syna. Takže, když je splín a fakt průser, šup, šup, botasky a nejlépe do lesa.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *