Rubikova kostka

rubikova kostka

Rubikovu kostku jsem složila pouze jednou, bylo mi asi jedenáct a otec, který ji převezl z Maďarska, vyhlásil velkou rodinnou soutěž, kdy vítězi přislíbil stovku. Myslím, že od té doby začala moje nedůvěra k soutěžím. Tu stovku jsem totiž nikdy nedostala. Ještě jednou jsem se pak nechala napálit v osmé třídě. Kdy jsem za samé jedničky měla obdržet lyžařskou výstroj, jakou budu chtít. Nakonec přivezl divné lyže, sice s nápisem Elan, ale se šroubovacími hranami. Když jsem s nimi vyjela na bílou stráň, zůstávaly po mě rezavé čmouhy. Svoji „výhru“ jsem nenáviděla. Od té doby nepotřebuji, aby někdo rozhodoval o tom, jestli jsem vyhrála, nebo ne. Určuji si to totiž sama. Děkuji otci za šikanu v dětství.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *