Sobotní opouštění komfortní zóny

zona komfortu

 

Synek včera opustil komfortní zónu rodinného krbu. Odjel na tábor. Moc se těšil, večer nemohl usnout a ráno nás budil už od pěti hodin, abychom náhodou nic nezmeškali. Z autobusu, kam jsme ho posadili, se na nás dívaly dvě vyděšené dětské oči. Ostatní kluci na tom nebyli lépe, ač se snažili tvářit velmi sebevědomě. Jel na čistě klučičí počítačový minecraftový tábor. Nejraději bych pro něj skočila a nikam ho nepustila, ale asi by to nebylo moc výchovné. Tak jsem ho očima zpátky podporovala, pak mi to nedalo, vnikla do autobusu a ještě mu pošeptala naše tajné povzbuzující heslo. Držel se! Když autobus zmizel z dohledu, tak jsem se rozbrečela. Zbytek rodiny se pak vydal na svatbu. Nevěstě a ženichovi jsme darovali speciálně namixované CD, které obsahovalo irskou hymnu, pak námi zkomponovanou skladbu na míru pro oba, českou hymnu a ještě další hudební bonusy. Technika však selhala. A to totálně. Před překvapenými svatebčany jsem improvizovala, jak se dalo, podařilo se mi do té hry zapojit i irského kněze. Dodal mi sebevědomí a včera jsem měla své první veřejné vystoupení jako zpěvačka, před celkem velkým publikem, neb irské svatby jsou velké. I já jsem včera vystoupila ze své komfortní zóny. Obdivuji všechny umělce, kteří mají své produkce před naprosto lhostejnými diváky, dávající přednost konzumaci před kulturou 🙂 . Manželovi a synovi se to líbilo. Tleskali jen oni. Zato hodně. Byli na mě prý pyšní. Svatba nám včera zafungovala jako rodinný teambuilding. Zítra se pustím do dalšího opuštění komfortní zóny. Zjistila jsem, že být „mimo ni“ se mi dost líbí. To budou hezké prázdniny!IMG_2514

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *