Vánoční odpouštění

nehty-na-nohouPředvánoční čas mě opět dovedl na psychoterapeutovu pohovku. Jako nedokážu psát do šuplíku a nezhmotňovat svoje sny, tužby a přání, neumím si najít chvilku na odpouštění sama doma, například v kuchyni. Ani kostel mě už patřičně nemotivuje, rozmlouvání v duchu s Bohem mě nebaví, nedostávám zpětnou vazbu (okamžitě). Čas vánoční je i pro mě časem pro odpouštění, někdy i opouštění, zatím naštěstí a toho snad, bohdá, nebude, časem opuštění. Je pár lidí, kterým odpustit nedokážu, ani po hodně dlouhé době. Celá dnešní terapie spočívala v tom, že jsem se snažila odborníkovi na duši vysvětlit, proč si moje odpuštění tito lidé nezaslouží a proč jim na just neodpustím. Byl chápající, od toho je placený, ale nepochopil, asi podle příručky. Proč správná terapie není o tom, že vám terapeut dá souhlasné razítko a povolení k tomu, že dotyčnému dáte prostě „přes držku“? Pravda a láska zvítězí vždy (haha), nad lží nenávistí. Veselé Vánoce a snažte se všem odpustit. Budete mít super život v novém roce. Naordinoval mi Wellbutrin SR.

PS – pro čtenářky a čtenáře mého blocqu – některé články jsou pokus o literární dílo, ne o moji autobiografii.

6 komentářů u „Vánoční odpouštění“

  1. Tak jo, odpoustim ti, jak jsi pred patnacti lety sezrala ten syr, co jsem mela v lednicce a tak se na nej tesila!

    1. Hele, to si vůbec nepamatuju. Díky, žes mi to odpustila. Určitě se ti v novém roce uleví 🙂

  2. …ale no tak, nevymlouvejte se na literaturu… hezké vánoční dny a ať Vám to v příštím roce píše… na všech frontách…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *