Za 20 let v jiné posteli

postelObčas bývám líná. Směrem k mému JÁ. Na sobě totiž můžeme pracovat vždycky, i když už začínáme být skoro perfektní. Se sebou je víc práce, než na „baráku“. Když se hlava zablokuje, nic nepomáhá. Musím se přiznat, že tu píšu často o mužích a někdy ne moc hezky. Znám ale příklad opačný. Toho muže je potřeba obdivovat. Velmi. Jeho krásná mladá žena skončila po srdeční a mozkové příhodě v komatu, na půl roku. Návrat do života, který byla zvyklá žít, je určitě nelehký a hodně lidí tomu nevěřilo a možná ještě nevěří. Za obrovské podpory svého muže již několikátý rok bojuje, aby se k němu zase vrátila. Hrozně na sobě pracuje. Každý den určitě mnoho hodin. Shodou náhod ji vždycky potkám, když mám své lenivé období. Vidím ty neuvěřitelné pokroky a za tím ten čas a hlavně tu neuvěřitelnou energii. Mohla, ale nevzdala to. Moc bych za to nedala, kdybych se s ní letos potkala na sjezdovce. Aniž by to věděla, pomáhá. Určitě i ostatním kolem sebe rozdává šanci na to být lepším, nejenom mě. Nevzdat to a jít dál. Ráda se nechávám inspirovat od těch, kteří jsou o moc lepší, než jsem já. Je lehké být líný, ale nechám to na později. Líná si můžu dovolit být třeba v rakvi, nebo kde skončím. V noci se mi zdálo, že mi je šedesát a pořád jsem ležela na té samé posteli se stejným povlečením, jako teď.  Úplně jsem se z toho hrůzou vzbudila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *