Zase do Irska

dalkey

 

V létě 2013 bylo i v Irsku neuvěřitelné horko. Ani zahraniční turisté neoblékali do moře neopreny, Irové se potili ve vlastní šťávě a ze všech domů zmizel, alespoň na chvíli, takový ten klasický zatuchlý smrádek. Opouštěla jsem Dublin  s přesvědčením, že už se nikdy nevrátím. Zanechala jsem tam právníkům na palmáre tolik, že by se z toho pořídil menší domeček v zajímavé lokalitě. Zahořkla jsem. Irské soudy ale pracují velmi flexibilně a tak nějak, řekla bych, rychle, bez strachu, vytáček a zodpovědně. (A nebo se mi to zdálo proto, že jsem měla skvělé právníky). Zběsilým tempem uplynuly dva roky a znovu se s Dublinem potkám. A musím říct, že se těším. Všechno zlé, je totiž fakt pro něco dobré. Vracím se vlastně do svého druhého domova, který jsem málem úplně zbytečně zavrhla.  Zkusím všechny svoje zkušenosti nyní zúročit. Už brzy bude moje kniha v prodeji na anglosaském trhu, Dublin v halloweenském čase bude dobré místo pro virtuální křest  e-booku Fidel a Julie. Držte mu palce 🙂 . Závěrem bych chtěla ještě napsat takovou drobnou poznámku: Strach je převlečená Lež k sobě samému. 

2 komentáře u „Zase do Irska“

  1. Doufám, že ten pán chodí nakupovat a že první na co narazí bude vaše jméno. Pomsta je někdy sladká 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *