Zbytečná smrt nikomu nesluší

kotatkoCelé dopoledne mi práce šla vyloženě od ruky, všechno mě bavilo, telefonáty se spolupracovníky mě zase ubezpečily, že moje práce má smysl a prostě: že život je fajn. Pak jsem musela do Trutnova na Katastr, kde mi milá úřednice sdělila, že výpisy se vydávají  pouze v pondělí a ve středu, jinak musím na poštu. Ha, zajímavá logika. Byla jsem ale tak pozitivně naladěna, že jsem ten nesmysl ani nekomentovala a vydala se na poštu, ta cesta mi za to totiž stála. Moje několikaleté úsilí si nenechám zkazit. A pak se to stalo! Něco hrozně malého, ale většího než myš, se divně plazilo po ulici. Koťátko!! Plazící se koťátko. Patrně mu někdo přejel nohy. Rychle jsem zkontrolovala, jestli nemohlo vypadnout odněkud z okna, ale všechna v okolí byla zavřená. Lidé už se začali zastavovat. Koťátko na rozdíl ode mě nevědělo, že čím víc lidí na něj bude zírat, tím menší je úspěšnost jeho záchrany. No, zkrátím to. Došla jsem pro něj a když jsem si ho vzala do ruky, tak jsem věděla, že je s ním něco hodně špatně. Koťátko srdceryvně mňoukalo a očička se kalila. Řekla jsem mu, že jestli to přežije, tak si ho necháme. Cestou k veterináři jsem si k němu vybudovala docela silný vztah. Povzbuzovala jsem ho, jak jsem mohla. Mňoukalo a mňoukalo. Vtrhla jsem rovnou do ordinace, doktor ani moc nenadával….vzal stetoskop a pak se mě jen zeptal, jestli jim ho tam chci nechat ….do kafilérky. Tak jsem ho tam nechala. Bylo mi smutno. To kotě někdo vyhodil z auta v centru města. Jiná varianta není. Když už má někdo řidičský průkaz, tak už snad musí mít trochu mozek, ne??? Přitom kousek je útulek a o další kousek specializovaný kočičí útulek. Vím, že smrt k životu patří, ale tohle byla smrt zbytečná. Noname koťátko, R.I.P.! Tento příspěvek patří jenom tobě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *