Zbytečnosti

zbytecnostiV životě děláme spoustu zbytečností, zdá se. Jenže za čas zjistíme, že  zbytečnost byla sakra důležitá v tom celém balíčku našeho života. Ve škole mě třeba vůbec nebavilo učit se psát na psacím stroji – počítače ještě moc nebyly. Dnes je to pro mě jedna z nejdůležitějších věcí, co mi střední škola dala. Na svých dětech vidím, že pro ně je největší zbytečnost si čistit pořádně ráno a večer zuby. Myslím, že jsem to měla podobně. Teď jsem naprosto profesionální čistič, používám vše možné, vím, že je to to nejlepší, co pro své zuby, aby mi vydržely až do hrobu, můžu udělat. U svého otce vidím velký posun v tom, že zjistil, že budovat a stavět nesmyslné stavby na úkor rodiny, byla také velká zbytečnost. Nikdo ho za to nechválí a neobdivuje a zkázy jsou to časově nevratné. Na druhou stranu bude v důchodu zabezpečen a není odkázán na pomoc státu a hodně daleko odstěhovaných dcer. Jinak to ale neuměl. Třeba to bylo dobře. Já jsem naprosto zbytečně, v daný okamžik, uháčkovala naprosto zbytečnou čepici z Tesco tašky. Našla jsem doma spoustu igelitek. Tak jsem je chtěla zužitkovat. Mohla skončit v koši. Teď se o ni děti perou. Slouží k různým věcem a dělá radost. Napadá mě, že si někdy zbytečně navzájem ubližujeme – ale co když se někdy v budoucnosti uvidí, že to ubližování má třeba nějaký smysl? Uff. Mohou se zkušenosti stát zbytečností?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *