Zlomený nehet a čerstvě ustřižený cop

zlomeny nehetDěkuji čtenářce P.Ž. za příkladnou motivaci. Myslím, že takto by měla spolupráce mezi ženami fungovat. Měly bychom se motivovat být lepšími a šťastnějšími. Vytvořila jsem tedy první nástřel možné budoucí knihy s pracovním názvem Zlomený nehet a čerstvě ustřižený cop. Za vaše případné podněty budu šťastná jako blecha.

Asi před deseti lety, to mně táhlo na třicet, jsem opustila, musím se přiznat, velmi nerada, místo asistentky kreativního ředitele jedné velké a úspěšné reklamní agentury. Ředitelova manželka se bála o svůj post v posteli a kreditky, asi i o otce svých dětí a ředitel, chtě-nechtě, mě musel vyhodit, tedy po pravdě, utekla jsem před ní. Na naše setkání asi v životě nezapomenu. Ač jsem věděla, že nejraději chodí v teplákách, triku a s rozkošnýma culíkama, přicupitala na neuvěřitelných podpatkách, v super kostýmku a s vyžehlenými vlasy. Byla podezřele milá, předala mi flešku a flašku dobrého vína. Doma jsem si otevřela počítač a zastrčila do něj médium. Byly na něm fotky z dovolené jedné šťastné rodiny, vzpomínky z pod stromku z veselých a štědrých Vánoc a ještě jedna hodně intimní fotografie. Ocenila jsem velmi vstřícné gesto s vínem. Docela mi pomohlo.  Ještě párkrát jsme se s ředitelem viděli, ale ztrátou služebních cest do zahraničí to pro nás ztratilo své kouzlo a taky jsem mu přestala žrát tu story s nešťastným manželstvím. Dlouho jsem nemohla najít podobný džob  (se stejně pěkným šéfem, haha – ne, dělám si srandu) a po několika měsících lelkování s odstupným jsem skončila na pracáku. Jasně, dost potupa, ale co. Nebudu frajeřit a platit si sociální a zdravotní z posledních peněz. Byla mi nabídnuta rekvalifikace. Vzhledem k tomu, že jsem se přes den stejně nudila, jsem na ni kývla. Vybrala jsem si ke své budoucí práci kurs kadeřnice. Na pedikérku jsem se tedy rozhodně necítila, i když nabízeli ještě po dokončení kursu příplatek na rozjezd podnikání. Nedovedu si představit, že bych se někomu hrabala ve špinavých, zaplísňovaných nohách. Upozorňuji, že k pedikérkám mám respekt, ale prostě pro mě to nějak není. Dodnes nemohu pochopit, jak je možné, že po několika měsících dostanete papír s razítkem, který vás opravňuje někomu zničit život a ještě za to dostat zaplaceno. Stala se ze mne kadeřnice.  

Jako svoji první štaci jsem zvolila pánský salon. Přece jenom jsem byla ještě velmi mladé děvče a nějaká ta omluva za špatný střih se dala řešit kávou nebo něčím ostřejším v nedaleké vinárně. Nevím, jestli to bylo věkem nebo mojí nešikovností, ale ve vinárně jsem pak po práci byla celkem často. Práce mi nešla tak, jak jsem si představovala, ale bavila mě a hlavně mě bavili klienti. Byla to práce snů. Složitější střihy obstarával zkušený kolega a já jsem měla čas se učit na proplešatělých mužích středního věku a výše. Když se něco pokazilo, tak se to v nejhorším případě vyholilo strojkem. V pánském salonu jsem se prvně dostala a to velmi intimně a blízko ( a tím teď zrovna nemyslím přes postel, ale přes kadeřnické křeslo), ke křehké mužské duši.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *