Zlomený nehet, ustřižený vlasy (cop) 4.část

zlomeny nehetTak takový život kadeřnice jsem si snila, když jsem čekala frontu na jednom velmi neosobním místě a to na živnostenském úřadě. Jdu si totiž pro živnostenský list. To, že absolvujete rekvalifikační kurs a obdržíte certifikát, z vás ještě nedělá profesionálku. Tou se stanu právě až s přidělením svého první IČ. Samozřejmě by mě bavila práce v pánském studiu, ale ani nevím, jestli takové vůbec existuje. Většinou už jsou kadeřnictví smíšená. Asi je to dobře. Možná už jen samotný fakt, že jsou si muži i ženy na jednom místě, s mokrýma vlasama a s ručníkem stočným na hlavě do turbanu v estetické rovině rovni, vytváří prostor k pozitivnímu propojování mužského a ženského světa. Nesnáším fronty, ale protože vím, že existují a že už ve svém věku nepředbíhám, naučila jsem se ve všech frontách světa vypínat a sjíždět si svoje filmy v hlavě. Mám kliku, že jsou to většinou komedie. Někdy na mě lidé dost zvláštně zírají, protože já se dovedu svým komediím i zasmát. Z celého srdce klidně. Nebudu si přece přehrávat dramata a horory. Já vím, že bych měla někdy využívat tyto volné chvilky praktičtěji, v tomto případě například přesně vím, co bych měla plánovat, ale nedá mi to. Ráda si na svých filmech ujíždím. Někdy mi to ušetří dost peněz za kulturu, protože si ve svém prostoru docela libuju. Ano, měla bych si naplánovat schůzky v  salonech, ve kterých bych měla nechat svoje C.V. Zase jsem si trochu ve svých snech ulítla. Měla bych asi poznat nějakou známou hlavu, tu super ostříhat a nechat si od ní napsat doporučení. Jenže jak k takové známé hlavě přijít? Rozhlédla jsem se kolem. Nikde nikdo. Nejbližší známou hlavu jsem náhodně měla ve frontě na vleku ve Špindlu. Stála jsem asi třicet metrů za Václavem Klausem. Ha, zase fronta. Nešla jsem si k němu ani pro podpis, ani jsem se s ním nenechala vyfotit. V tu jsem ho měla, ten plán. Obvolám všechny známé, rodinu a kamarádky. Ostříhám je, nafotím si je a ze svých výtvorů spáchám prezentaci. To by na dobré salony třeba mohlo zafungovat. Že svoji práci umím i dobře prodat. Měla jsem ze sebe radost. Pár let v reklamní branži se prostě jen tak zapomenout nedá. Za odměnu jsem se rozhodla investovat do nového kadeřnického nádobíčka. Zatím jsem neměla totiž ani živnosťák, ani nůžky a hřebeny.  Naštěstí mě to z míry nevyvedlo, protože pracovní projekty se rozjíždějí o moc déle, než si naplánujete a stojí o moc více, než si zadáte do byznysplánu. Každopádně Ondřeje i Benedikta bych někdy ve svém reálném životě ráda potkala. Spíše toho Ondřeje. Singl už jsem byla docela dlouho. Že mi sex  začal výrazně chybět, jsem si uvědomila při pohledu na fotku pohledného hasiče na nástěnce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *